Mladší školní

Čtení: Gn 13,5-18

Píseň: S216

Text: Ef 6,13-18a

Haleluja. Já volám k Bohu, Hospodin mě spasí. Haleluja.

Ž 55,17

Já vám povím kousek pohádky. A schválně, jestli uhodnete, jaká to pohádka je. Pohádka je o princi a princezně. Ten princ se vydal do světa, hledat štěstí. Cestou potkal koně – a představte si to, ten kůň mluvil. A princi také radil. Už víte? Ne? Tak dál. Princ na své cestě dojel až k hradu a u toho hradu potkal princeznu. Moc se mu líbila. A tak vstoupil na hradě do služby. Představte si to – jako zahradník. A dokonce jako němý zahradník.

Celou dobu, co si ten příběh vyprávíme, zatímco se objeví princové, kteří se uchází o ruku princezny, zatímco pan král chystá svatbu, se děje něco nedobrého. Poznáte, co to tu maluju? Ano, je to drak. Už víte, jakou pohádku vyprávím? Je to pohádka o Bajajovi.

Jak ono to bylo? Když byla princezna miminko, král ji ze strachu slíbil zlému drakovi. Myslel si, že se to nějak vyřeší, než princezně bude 18 let. A princezna rostla, už nebyla miminko, už byla malá holčička, a už nebyla ani malá holčička, ale velká slečna. A král měl starosti. Pozval prince, aby se kvůli princezně pustili do boje s drakem. Ale také doufal. Představte si – v té pohádce řekne král jednu větu: „Myslel jsem, že zapomněl“, řekl král. Ale ono to tak nefunguje...

Zkusíme to. Zkuste zavřít oči. Vidíte toho draka? Ne. A teď je otevřete – a ten drak tady je. On nezmizel. Ani tady ani v našem příběhu. To, že si pan král myslel, že třeba drak zapomene, že třeba zmizí, to skutečně nepomohlo. Ne, ne. Ono to tak s draky nefunguje. Že se prostě počká, až zmizí. Jak se musí na draka?

Musí se objevit rytíř, který draka zabije. Je to snadné? Ne, ne, není. Bajaja musel napnout všechny své síly, aby draka zabil. A byl u toho i raněný. Ono je to jako v té písničce.

Píseň: S188 Vostnatej drát

Teď otočíme tabuli a povíme si ještě jeden příběh. Příběh z Bible. Já vám trochu připomenu, o čem ten příběh je, protože jste všichni neslyšeli, co Romana vyprávěla v nedělní škole minulou neděli. O kom to vyprávění bylo? O Abramovi. Příběh minulé neděle byl o tom, jak Pán Bůh zavolal na Abrama, aby vzal svou ženu Sáru, svého synovce Lota a vyrazil z domova. Kam? To on vlastně nevěděl. Jediné, co věděl, že ho Pán Bůh povede a dovede ho do země, kterou mu vybral a kterou mu dá.

Poslechl Abram? Ano, poslechl. Skutečně vzal všechny své blízké a vyrazil na cestu. A do té země došel. To je krása! Příběh o víře a odvaze. A taky to v té zemi určitě vypadalo hezky. Co myslíte, že tam bylo? Stromy, tráva, voda, domy. Abram se Sárou a Lotem tedy v domě nebydleli. Oni bydleli ve stanech. Protože se živili pastevectvím. Co dělá pastevec? Pase ovečky. A tak se živili Abram i Lot. Pásli ovečky. Chodili po krajině a hledali pro ovečky pastvu a vodu. Tak tam pěkně žili v té zaslíbené zemi.

Ale najednou se to nějak zamotalo. Jako bychom v tom krásném příběhu na něco zapomněli. Jakoby to bylo jako v pohádce o Bajajovi. Najednou se objevil – drak. On se tedy drak neobjevil, ale to, co se objevilo, je úplně stejně nebezpečné jako drak. Takový drak zloby a nenávisti. Lidé se začali hádat.

Nepomůže, když si řekneme, že to byla náhoda, že to určitě zvládnou. Že takoví lidé přece nejsou, že se chtějí dohodnout. Že prostě počkáme, necháme to být a ono to nějak dopadne. To by bylo jako s tím zavíráním očí pana krále. Drak tu pořád je. I kdybychom zavřeli oči. Když se jeden zlobí na druhého, nestačí dělat jakoby nic a nechat to vyhnít. Jak jen to vyřešit?

Vzpomenete si proč oni se vlastně hádali? Pamatujete si, jak jsem to četl z Bible? No, protože najednou nebylo dost trávy a vody pro ovečky ze stád Abrama i Lota. A pastýři těch stád chtěli pro své ovečky to nejlepší a vyháněli ovečky cizí. To prostě nemohlo dobře dopadnout.

Kdyby ovečky žily ze vzduchu, kdyby nic nepotřebovali, tak je všechno v pořádku, pastýři by se na sebe nezlobili. Ale ono to tak není. Co s tím? Když se objeví drak, musí se přijet rytíř, aby takového draka zabil. Ale Abram moc na rytíře nevypadá... Zvládne to? Uvidíme. Pomůžeme mu písničkou.

Píseň: S189 Moudrost mi, pane dávej

Kdo zabil draka v té pohádce? Bajaja. Tady si ho pěkně nakreslíme. Co musel mít? Brnění, meč. A odvahu. Tak to tedy víme. Teď znovu otočíme tabuli a budeme přemýšlet. Co s drakem závisti, nenávisti, hádek? Jak toho porazit? Tady stojí Abram. Jak ho vyzbrojíme?

A teď to bude těžké. Já to ani neumím namalovat. Je to taková prapodivná zbroj, o které mluví apoštol Pavel v textu, který jsme si četli. Opásáni pravdou, pancíř spravedlnosti, štít víry, přilba spasení, meč Ducha. A obutí k evangeliu pokoje. Děti, tohle je tak těžké, že porozumění tomuto textu, jeho přijetí, trvá celý život.

Ale to, co už můžeme rozpoznat my všichni, malí i velící, tady a teď je, jak se takto vyzbrojený Abram zachoval. Jak vybojoval svůj boj proti drakovi zloby a závisti a nenávisti.

„Lote, vyber si. Já půjdu jinam. Ty si vyber, kam chceš jít, kde chceš žít.“ A Lot si vybral. Úrodnou půdu. A Abramovi zbyla země, kde musel za obživou putovat. Nestěžoval si. Věděl, že to nejdůležitější je, aby s ním byl Hospodin.

A nezklamal se. Pán Bůh ho skutečně neopustil. Postaral se o něj. „Rozhlédni se z místa, na němž jsi, pohlédni na sever i na jih, na východ i na západ, neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky. A učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země.“ (Gen 13:14-16 CEP) Tak velice slavně vybojoval Abram svůj boj s drakem lidské zloby. A my se to smíme a máme učit také. Pán Bůh nám v tom pomáhej.

Amen.

Píseň: S346 Tvoje, Pane, Kriste dobrota