13/2 I sláva - Proměnění na hoře

Petr, Jan a Jakub vystoupili s Ježíšem na horu. "A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš." Zatímco Ježíš s nimi mluvil, obestřel učedníky spánek. Ježíš mluvil o své cestě, kterou má dokonat v Jeruzalémě. "Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním." Petr chtěl celé toto dění zadržet, protože se ti dva muži začali vzdalovat, chtěl postavit stany pro Ježíše, Mojžíše i Eliáše. Vše však zastřel oblak a na všechny padla bázeň. Z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte."

Ř 8,18

Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.

Ježíše v jeho slávě vidí jen oči víry. Petrovi, Janovi a Jakubovi tyto oči byly dány na hoře proměnění.

Jen oči víry vidí, že služba, utrpení, ponížení, sklonění se k druhému člověku je slávou, která působí již v tomto světě.

Všude tam, kde je utrpení, beznaděj, skleslost a únava z života, který drtí Kristovy věrné, oči víry mají zaslíbení, že uvidí Boží slávu.

Tuto slávu nejenže oči víry vidí, ale slyší i slova o vyvolenosti Ježíše pro Boží plán záchrany člověka.

Všude tam, kde jako učedníci následujeme hlas Ježíše Krista, se projevuje Boží sláva.

Tentokrát učedníci mlčí o tom, co viděli. Po velikonoční sobotě, kdy se setkali se zmrtvýchvstalým Ježíšem,

již o této proměně nemlčí, ale zvěstují jeho slávu do celého světa.

Tak jako učedníci na hoře proměnění uviděli odlesk Boží slávy, tak my smíme toto prožívat již zde, všude tam,

kde láska k bližnímu vítězí nad našim sobectvím.

Tak jako Petr, Jan a Jakub, i my jsme dostali zaslíbení, že jednou k slávě Ježíše Krista budeme zapojeni do společenství

s Mojžíšem a Eliášem, se všemi jeho svědky, kteří nás předešli do Božího království.