Před tím, než Pána Ježíše zatkli a vydali na kříž, byl se svými učedníky v zahradě Getsemanské. Byla noc a Ježíš si vzal s sebou Petra a syny Zebedeovy a poodešel, aby se modlil.

Ježíš se modlil, aby neupadl do pokušení; byl obklopen hrůzou z toho, co jej čeká, a proto volal ke svému Otci: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš. "Ani v tuto chvíli učedníci nedovedli s Ježíšem bdít. Ježíš se znovu v úzkosti modlí: „Otče máj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle." Osamocen a v pochybách, jestli unese to, co má přijít, zápasí Ježíš sám se sebou. Vrátil se k učedníkům a ti spali. Modlil se znovu a potřetí se plně odevzdal do Božích rukou. Když se domodlil přišel ten, který jej zradil.

L 22,42b

Ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.

Ježíš má obavy z toho, co jej čeká, není zbaven lidského strachu z toho, co bude následovat.

Tímto modlitebním zápasem prochází sám, opuštěn od všech lidí.

Není jednoduché se postavit pod Boží vůli. Ježíš jako poslušný Syn nehledá svůj prospěch, ale zápasív modlitbě o to, aby dokázal stát při svém Otci navzdory tomu, co pro něj Otec přichystal.

Ježíš se nedotazuje po Boží vůli, tu dobře zná. Ježíš se brání pokušení, aby svoji vůli nepostavil proti vůli Boží.

I my známe Boží vůli, i my zápasíme ve všedním životě o to, abychom tuto vůli přijali a pomáhali uskutečňovat mezi námi.

Ježíš vyšel z modlitebního zápasu posilněn a plně se oddal do Boží vůle. Tím se otevřela cesta pro záchranu člověka.

Tam, kde člověk nehledá vlastní prospěch ani jen svá přání, ale podrobuje se vůli svého nebeského Otce, dostává příslib naděje, že vytrvá ve svém modlitebním zápase a že Boží vůli přijme a prosadí.

Již však nejsme v tomto modlitebním zápase sami, ale stojí při nás Ježíš Kristus, který tento boj jednou provždy dobojoval.