Úkol z obrázku může děti na začátku uvést do přemýšlení o pokušení – po vašem výkladu pak můžete společně mluvit o tom, zda by ho nyní zpracovaly stejně nebo zda příběh nějak změnil jejich pohled na pokušení a v čem a proč. Děti také mohou s obrázkem pracovat až po vašem vyprávění. Přitom vyjde najevo, jak váš výklad slyšely a jak je inspiruje k domýšlení do jejich situace.

Obrázek můžete použít jak v úvodu tak po výkladu. V prvním případě položte větu z obrázku dětem jako otázku: Co ani vězením nekončí? Potom se ptejte proč je asi na obrázku holubice. Nechte pak děti najít odpověď, která na úvodní otázku odpovídá a je s holubicí spojena. Následně jim vyprávěním příběhu přibližte, jak to konkrétně může vypadat. V druhém případě se také nejdřív větou z obrázku ptejte, jak by na základě vyprávění odpověděly. Přitom neodpovídejte sami, ale nechte děti, aby si odpověď nakonec v obrázku našly.

Úkol z obrázku vyžaduje, aby děti příběh už znaly. Můžete jej tedy použít po výkladu. Zpracování úkolu ověří, zda jim byl výklad srozumitelný ( spojování kroužků ), a vybízí k promýšlení aplikace ( vlastní kresba ). Co děti namalují, potom ostatním představí.
Větším dětem můžete zadat zpracování obrázku jako samostatnou práci. Příběh o Janu Křtiteli si najdou v bibli, sami si ho přečtou a podle toho zpracují.

Nabízí se užít obrázek až po výkladu, kdy už děti pointu znají a jde jenom o to, aby si vybavily obtížnost hledání a našly správný cíl. Je ovšem také možné rozdat dětem obrázky na závěr motivačního uvedení, kdy jste vzpomínali, zda, kdy a proč se děti už někdy ztratily. Řekněte jim pouze, že Ježíšovi se to stalo také a vyzvěte je, aby si tiply, kam by se tedy Ježíš mohl ztratit. Potom se ptejte, proč si to myslí a vyprávějte jim příběh jako „řešení“, které zdůrazní jeho význam.

Setkání lze začít rozhovorem o tom, co všechno je možné díky bibli „vidět“ v obrázcích na pracovním listě. ( Můžete je také zvětšit a překreslit, abyste je dětem mohli všem dětěm ukazovat najednou. ) K rozhovoru můžete využít knížku F.Brossier - D.Monneron – L.Galli, Moje první obrázková bible, Portál 1991. Zde je vždy pod ilustrací „klíčové slovo“, které ilustrace i příběh vykládají. Potom lze lépe osvětlit, jak mohl Simeon, vkořeněný do starozákonní bohoslužby, vidět v nemluvněti boží spasení. Se staršími je možné hledat ve SZ proroctví o dítěti.

Použití obrázku hodně záleží na tom, jak staré děti jsou a jak už bibli znají:
Děti mohou „comics“ dokreslit z paměti a potom si můžete Lukášovo vánoční vyprávění společně přečíst a obrázky s ním porovnat. Objevíte přitom, jak „notoricky známé příběhy“ máme často zažité jinak, než je evangelium podává.
Můžete si také evangelijní vyprávění společně nahlas číst a domlouvat se přitom, co do kterého okénka vlastně patří a postupně kreslit. Popřípadě vyprávění ani nemusíte číst, ale společně se domlouvat, co kde asi bude.

Úkol z obrázku může sloužit buď jako motivační uvedení do příběhu nebo k jeho aplikačnímu domýšlení. V prvním případě nejdřív vyzvěte děti, aby nakreslily, co hezkého už nečekaly a ono se jim to přece jen splnilo, a potom jim o takovém nečekaném hezkém překvapení, které se týká postav z obrázku ( Gabriela,Zachariáše a Alžběty ), vyprávějte. V druhém případě se po výkladu zeptejte, zda poznají, kdo na obrázku je, a vyzvěte je, aby si vzpomněly, zda se jim podobně něco nečekaného splnilo, a nakreslily to. Kresby si pak společně prohlédněte.

Obrázek můžete použít ( zvlášť u malých dětí ) k samotnému vyprávění. Ptejte se, koho na obrázku vidí a co asi dělá; proč se jeden muž diví a co asi druhý píše; zda poznají, kdo je na rozstříhaném obrázku. Při vysvětlování, kdo je kdo a co dělá, dětem úlohu už vlastně vyprávíte. Na závěr si mohou na Lukáše zahrát a ze „střípků“ obraz Ježíše složit tak, aby byl čitelný.
Obrázek lze použít i po výkladu, kdy ho dětem také necháte nejdřív okomentovat, přičemž si výklad spontánně zopakují a potom si „střípky“ vystihnou, správně složí a nalepí na volný papír.