S pracovním listem lze pracovat při výkladu. Rozdejte jej dětem na začátku. Buď můžete číst příběh o stvoření společně, nebo dětem zadejte úkol z horní poloviny listu jako samostatnou práci. Dohromady potom proberte, k čemu děti došly. O úkolu sedmého dne můžete společně mluvit: Nic z toho, co děti nakreslily, ani sebe, jsme si nevyrobili – můžeme děkovat.

Vánoční vyprávění je poměrně známé, proto je můžete místo vlastního výkladu nechat děti vyprávět podle obrázkového seriálu. Otázkami je přitom veďte, aby si uvědomovaly, co jednotlivé scény vlastně znamenají ( záměr císaře a jeho role ve vyprávění, nepřijetí od lidí, kontrast chudého narození s přáním, které máme, neobvyklá volba adresátů vánoční zvěsti…atd. ).

Úkoly na levé straně pracovního listu ( 3 obrázky ) využijte jako úvod. Na nich můžete dětem ukázat, jak to, co vidíme, záleží na tom, co čekáme a co máme v sobě ( 1/ Někdo uvidí kalich, protože jsme v kostele a jsou velikonoce a ony to mohou být profily těch, kdo spolu mluví. 2/ Někdo uvidí kříž, ale lze vidět třeba i okno s výhledem ven. 3/ Pro někoho je to hvězda, pro jiného rozbité zrcadlo. Atd. )

Způsob použití obrázku záleží na věku a schopnostech dětí:
Nejstarším dětem můžete rozdat bible, aby si příběh sami našly a doplnily samostatně text do comicsu. Vzájemné porovnání, jak se úkolu zhostily, otvírá přirozenou možnost o příběhu mluvit, hledat jeho důležité významy a důrazy, všimnout si podstatných detailů.
Mladším dětem lze příběh číst nebo vyprávět a nechat je, aby si přitom text samy doplňovaly.
Ještě mladším lze při vyprávění texty do obrázků přímo nadiktovat.

Obrázek můžete využít při motivačním úvodu. Při rozhovoru o dárcích, na které se děti těší, mohou do obrázku nakreslit ten, který dostaly, i když ho už ani nečekaly. Můžete mluvit o tom, zda to bylo jenom pěkné překvapení, nebo je to také v něčem zaskočilo, jako toho muže na obrázku. Jeho příběh jim pak vyprávíte.
Postupovat můžete i opačně. Nejprve budete vyprávět o Zachariášovi a pak teprve mluvit o tom, zda se dětem něco podobného přihodilo a do obrázku to nakreslíte.

Vystřižené a patentkami spojené postavy učedníka a muže v bílém můžete použít při vyprávění ( Učedníci hledí do nebe, muži je vrací zpátky na zem. ) a děti si je pak mohou také vyrobit.
Postavičky si můžete s dětmi vystřihnout a spojit na začátku a ptát se jich, kam se asi dívají učedníci a kam asi ukazuje anděl a potom jim vyprávět, jak to bylo v příběhu o nanebevstoupení.
S vyrobenými postavičkami mohou potom děti sehrát scénku pro dospělé ve shromáždění.
Nezapomeňte si koupit patentky!

Starším dětem a těm, které biblickou látku více znají, dejte obrázek jako hádanku: Ke kterému příběhu se asi vztahuje? Co všechno na něm vidí? Proč je na něm symbol Večeře Páně? Co jim tam schází? Nakreslili by ten obrázek jinak? Mohou to na základě obrázku zkusit, popřípadě jej rozvést do podrobnějšího comicsu.
Mladším dětem podle něj můžete příběh o Rút vyprávět, mohou si ho potom omalovat a naučit se říkačku, kterou následně zarecitují dospělým a okomentují, k jakému příběhu se vztahuje.

Hodinu můžete začít rozhovorem o tom, co kdo nosí na sobě, co tím vyjadřuje a co mu to umožňuje ( uniformy, odznaky, prstýnky, řeholní roucha… ). Děti si pak nějaký příklad do obrázku nakreslí a vy jim budete vyprávět o příkladu Samsona a významu jeho zvláštního vzezření.
Samsona si mohou děti vybarvit a nejmladší se o něm mohou naučit říkačku z obrázku.

V motivačním uvedení můžete s dětmi mluvit o tom, zda se bojí strašidel a nadpřirozených bytostí. Jednu z nich mají na obrázku. Mohou vypracovat první úkol. Při vyprávění o Gedeónovi jim potom můžete ukázat, jak důležité je poznat prázdnotu domnělých bůžků a strašidel a umět si z nich dělat legraci.
Po vyprávění mohou děti sami kreslit „bůžka-maškaru“, mohou ji také vyrobit z různých předmětů a posléze tohoto strašáka představit dospělým ve shromáždění.
Při kreslení nebo vyrábění „bůžka-strašáka“ mluvte se staršími dětmi o tom, co dneska takové mocné strašáky pro lidi tvoří.

Nakreslení úkolu z obrázku a rozhovor o něm může sloužit jako motivační uvedení do příběhu nebo jako jeho dotažení, při kterém si děti uvědomí jeho souvislost s jejich situací.