Na začátku můžete dětem obrázek ukázat a ptát se jich, kam podle nich kdo dojde. Vyprávění potom mohou sledovat se zájmem, zda hádali správně. Když po vyprávění najdou a barevnými tužkami vyznačí příslušné cesty, můžete o obrázku dal mluvit: Proč jsou ty cesty tak klikaté? Je tu nějaká přímá cesta? Kdo věděl, kde je cíl? Došel tam ten, kdo ho znal? Jak to, že tam nedošli ti, kdo cíl znali, ale ti, kdo původně mířili úplně jinam? Stačí bibli dobře znát?

Domalováním obrázku začněte. Až budou mít děti svoje představy zachránce hotové, můžete jim vyprávět, jak ho viděl prorok. Vyprávění vyústí do porovnávání našich představ s tou prorockou: V čem se liší? V čem se shodují? Je prorocká vize stejná jako naše přání? A nebude to s vánocemi podobně? Srovnání můžete zviditelnit: Připravte si jeden obrázek, u kterého odstřihnete zadání úkolu a na spodní pravý roh dopíšete „Izajáš 11“ a prorockou vizi nakreslíte do dalekohledu. Ten umístěte doprostřed nástěnky a okolo něho připevněte dotvořené obrázky dětí.

Děti si mohou obrázek složit na začátku. V tom případě se jich ptejte, jak na ně působí složený a jak rozložený, kdy je smutnější, kdy veselejší, v čem ta změna asi je a co je k tomu asi potřeba. Obrázek pak můžete využít při názorném vyprávění. Děti si mohou obrázek také vybarvovat během vašeho vyprávění a složit si ho nakonec, jako zdůraznění základního motivu příběhu.

Na začátku mohou děti do ryby na obrázku nakreslit nebo napsat, kdy jim z toho, co si sami zavinili, někdo pomohl. Ptejte se jich potom, k čemu může být dobré si na takový zážitek vzpomenout. Vyprávění pak uveďte tím, že jim třeba jeden dobrý význam napoví. Nezakončete je však mravoučnou výzvou. Ponechte je otevřené, jak tomu v bibli je – končí otázkou. Nechte na ní děti odpovědět samotné a ptejte se po důvodech jejich odpovědi. Nakonec s dětmi obrázek složte, jak je na něm naznačeno. Snad z toho bude zřejmé, co stojí ( co je nyní jako na obrázku v pozadí ) za pravdivým slitováním.

Obrázek lze použít k motivačnímu uvedení do příběhu. Ten potom vyprávějte jako příklad toho, k jaké reakci vede víra. Pak můžete společně mluvit o rozdílech a shodách mezi tím, co děti nakreslily a co vysvítá z vyprávění. Děti také mohou vymýšlet, jak by mohl příběh asi dopadnout, kdyby v něm izraelci reagovali stejně jako ony.

Ke zpracování obrázku je třeba připravit si nůžky, barevné papíry a lepidlo. Prací na obrázku lze začít a vzít ji jako podnět k rozhovoru: Byl to těžký úkol? Je těžké postavit skutečný kostel? Proč? Jaké potíže se mohou vyskytnout? Jaké může stavba přinést? Co je důležité pro to, aby se povedla? Může vést i úspěšná stavba k něčemu, co není dobré? Při vyprávění potom můžete upozornit, co všechno z toho, nač děti přišly, se v příběhu objevuje; jaké další komplikace ještě mohou nastat; zda přicházejí jenom zvnějšku a co je proto důležité.

Úkol z obrázku můžete použít jako motivační uvedení. Pak děti spojují linkou, s čím by podle nich měli přátelé přistupovat k tomu, kdo trpí nebo koho potkalo neštěstí. Vaše vyprávění jim potom ukazuje biblické řešení tohoto úkolu a vy s nimi můžete mluvit o tom, zda se s ním jejich návrh shoduje nebo ne. Pokud zařadíte zpracování obrázku po vyprávění, zjistíte, zda jste vykládali tak srozumitelně, aby to děti pochopily a máte možnost to případně ještě uvést na pravou míru.

Děti mají projít bludištěm ( například každou cestu vyznačit jinou barvou ), aby poznaly, kdo nakonec k čemu došel. Pustíte-li se do toho s dětmi před vyprávěním, můžete se jich ptát, co si myslí, že může ono bludiště znamenat. Vyprávěním pak na tuto otázku sami odpovídáte. Zařadíte-li zpracování obrázku až po výkladu, ptejte se jich, proč asi, když už výsledek znají, procházejí ještě takovým bludištěm. Významné je nejen uvědomit si výsledek, ale právě to, že předem nebyl jasný, že je vždycky otázkou důvěry.

Děti mají najít správnou cestu bludištěm od Mardokaje k Ester. Tu kromě průchodnosti vyznačuje i Mardokajovo varování. Mladší děti ji mohou hledat až po vašem vyprávění, kdy už varování budou znát, což jim pomůže. Pro starší děti může obrázek posloužit jako kvíz, který soustředí jejich pozornost na příběh: Nejdřív jim dejte pracovní list, aby našly cestu bludištěm. Potom jim rozdejte bible, aby si našly knihu Ester a podle rady, kterou na správné cestě přečetly, přišly na to, koho představuje druhá postava na obrázku.

Obrázek mohou děti domalovat jak na začátku v rámci motivačního uvedení, tak v závěru při domýšlení aktuálního významu příběhu. V prvém případě bude vyprávění odpovědí na konkrétní situace a zkušenosti dětí, v druhém je obrázek pomůže s těmito zkušenostmi spojit. V obou případech je třeba si obrázky společně prohlédnout a mluvit o nich.