Důležité: Nezapomeňte si zajistit mléko a svíčku! Nápis mlékem napište s dětmi na začátku. Potom jim příběh vyprávějte, jako vysvětlení toho, co právě udělaly. ( Mléko mezitím zaschne. ) Po vyprávění zkuste listy zahřát, zda se nápis také objeví. Listy potom děti mohou vzít do shromáždění a zeptat se dospělých, zda vědí, co ten nápis znamená.

Pracovní list můžete využít k motivačnímu uvedení. Děti roztřídí návrhy z „ohnivé pece“, mohou ovšem také domýšlet další. Při rozhovoru o jejich výběru jistě dojdete jak k realitě strachu ( o lidský život ), tak k otázkám co lidský život vlastně tvoří ( zda z něho podléhá ohni všechno ), tak k otázce smyslu a hodnoty ( která z vybraných věcí je nejdůležitější a v kterém sloupci je ). Na to můžete navázat vyprávěním příběhu a zdůraznit, že nejde jen o odvahu a zázrak, ale o důvěru, ve které je smysluplné riskovat hodně pro skutečnou hodnotu.

Aby mohly děti úkol z obrázku splnit, musí příběh znát. Neznamená to ovšem, že je jediná možnost rozdat jim ho až po vyprávění. Zvlášť se staršími dětmi ho můžete využít k samostatné práci. Rozdejte dětem pracovní listy a bible a řekněte jim, aby si příběh sami přečetly a podle toho dokreslily. Výsledky si potom společně prohlédněte a ptejte se, který obrázek a v čem sen dobře vystihuje ( Někdo se soustředil na sochu, jiný na její pád, jiný už do podoby sochy zapracoval Danielův výklad.

Zpracování obrázku může na začátku soustředit pozornost dětí na existenci rozdílů, odlišností. Rozhovorem o jejich kladech, záporech a významu můžete pak biblický příběh uvést. Stejně tak je možné na vyprávění, které k odlišnosti povzbuzuje a potvrzuje její nadějnost, zpracováním obrázku navázat.

Obrázek můžete postupně využít při různých etapách výkladu. O kostře lze mluvit při motivačním uvedení: Co je na obrázku? Kde bývá? Co s ní spojujeme? Je to radostné nebo smutné? Proč? Biblické vyprávění potom můžete zakončit písničkou „Divné to věci dnes“ a následně vyzvat děti, že si nyní dotvoříte obrázek, který tu proměnu vyjadřuje.

Úkol z obrázku lze použít k motivačnímu uvedení do příběhu. Řekněte dětem ať si bublinu s odpovědí, kterou považují za správnou, vybarví. Potom si je společně přečtěte a mluvte o nich. Sami řešení dětí nehodnoťte. Místo toho vyprávějte příběh a ptejte se dětí, zda jejich řešení odpovídá nebo neodpovídá Jeremjášovu postoji, co podle něho znamená podvádět sebe sama a co je podle něho nadějné.

Skládat s dětmi rozřezanou knihu je asi lépe až po vyprávění, kdy jim bude zřejmá souvislost s vyprávěním. Úkol jim můžete představit tak, že si nyní sami zahrají na proroka, který měl dát znovu dohromady zničené proroctví. Je ovšem také možné skládankou začít. Když se jí dětem podaří dát dohromady, ptejte se, zda poznají, o jakou knihu jde. Pokud na to přijdou, ptejte se dál, proč je asi rozřezaná, kdo by to mohl udělat a proč. Na to potom jde navázat vyprávěním, jak bylo boží slovo králi nepříjemné a proč.

Obrázek může plnit úlohu motivačního uvedení do příběhu. Při jeho zpracování jistě vzniknou dohady, co je správné, a otázka, kdo o tom rozhoduje. Děti pak mohou sledovat vyprávění s tím, aby přišly na to, co nebo kdo o takové reformě rozhodoval podle bible: Král? Kněží? Zvyk? Boží slovo?
Obrázek může také sloužit a inspirovat k přemýšlení o aplikaci po výkladu. Zase přijdou na řadu dohady a vy můžete děti vracet otázkami k tomu, co slyšely.

Dokreslením obrázku a rozhovorem o něm můžete výklad začít. Uvede děti i vás do situace příběhu a spojí jej s jejich zkušeností. Může potom vyznít jako osvobodivé slovo k tomu, co děti zakusily nebo prožívají. Pokud se děti vrací zpět do shromáždění, mohou svoje obrázky ukázat a osvětlit dospělým a zeptat se jich, jestli by je oni dokreslili ještě jinak.

Rozluštění obrázku mohou děti hledat před i po vyprávění. Na začátku to soustředí jejich pozornost a při výkladu potom mohou sledovat, zda a jak se v něm výsledky jejich úkolu objevují a potvrzují. Na konci jim úkol znovu zjednodušeně připomene vyznění příběhu.