Domalováním obrázku můžete začít a potom se ptát, proč děti své oblíbené zvířátko malovaly a proč starost o ně zapsaly právě do archy. Pokud děti biblický příběh znají, budou ho samy, vedeny vašimi otázkami, vyprávět a objevovat souvislost péče Hospodinovy a své vlastní.
Obrázek můžete s dětmi domalovat i po výkladu.

Úlohu lze zahájit rozhovorem o tom, na co děti nejvíce žárlí a čím je druzí lidé nejvíc rozčilují. Podle něho pak dotvoříte pracovní list a vyprávěním biblického příběhu potom osvětlíte, proč jsou důvody vepsány v palicích. Po vyprávění můžete vybarvit rozhněvanou postavu, popřípadě k ní dopsat podle něho její jméno.

Pracovní list je asi lepší použít po výkladu k jeho domýšlení, když osvětlíte, že had není ďábel ani žádná bájná bytost, ale součást stvoření, kterému měl člověk v odpovědnosti svému poslání panovat. Jde o to, zda člověk s dobrými dary odpovědně zachází, nebo se jimi nechá vláčet.

Vystříhejte z časopisů fotografie zvířat a květin. Nalepte je do zeměkoule na pracovním listu. Nakreslete sebe, vystřihněte a nalepte přes ně doprostřed. Můžete také vybarvit slunce, měsíc, hvězdy a oblohu. Pokud nebudete mít k dispozici časopisy, můžete zvířata kreslit rovnou na list.

Masky z obrázku si tentokrát můžete sami vystřihnout a opatřit gumičkou, abyste si je mohli na začátku nasadit. Nejdřív masku s očima. Ptejte se pak: Mám nyní oči? A vidím? Znáte úsloví, že někdo pro oči nevidí? Co znamená? Je možné mít oči a nevidět? Kdy například? Potom si nasaďte druhou masku a ptejte se: Mám nyní oči? A co mám? A vidím? Skrz co se dívám? Napadá vás, co by ty masky mohly znamenat?

Na začátku můžete dětem obrázek ukázat a ptát se jich, kam podle nich kdo dojde. Vyprávění potom mohou sledovat se zájmem, zda hádali správně. Když po vyprávění najdou a barevnými tužkami vyznačí příslušné cesty, můžete o obrázku dal mluvit: Proč jsou ty cesty tak klikaté? Je tu nějaká přímá cesta? Kdo věděl, kde je cíl? Došel tam ten, kdo ho znal? Jak to, že tam nedošli ti, kdo cíl znali, ale ti, kdo původně mířili úplně jinam? Stačí bibli dobře znát?

Domalováním obrázku začněte. Až budou mít děti svoje představy zachránce hotové, můžete jim vyprávět, jak ho viděl prorok. Vyprávění vyústí do porovnávání našich představ s tou prorockou: V čem se liší? V čem se shodují? Je prorocká vize stejná jako naše přání? A nebude to s vánocemi podobně? Srovnání můžete zviditelnit: Připravte si jeden obrázek, u kterého odstřihnete zadání úkolu a na spodní pravý roh dopíšete „Izajáš 11“ a prorockou vizi nakreslíte do dalekohledu. Ten umístěte doprostřed nástěnky a okolo něho připevněte dotvořené obrázky dětí.

Děti si mohou obrázek složit na začátku. V tom případě se jich ptejte, jak na ně působí složený a jak rozložený, kdy je smutnější, kdy veselejší, v čem ta změna asi je a co je k tomu asi potřeba. Obrázek pak můžete využít při názorném vyprávění. Děti si mohou obrázek také vybarvovat během vašeho vyprávění a složit si ho nakonec, jako zdůraznění základního motivu příběhu.

Na začátku mohou děti do ryby na obrázku nakreslit nebo napsat, kdy jim z toho, co si sami zavinili, někdo pomohl. Ptejte se jich potom, k čemu může být dobré si na takový zážitek vzpomenout. Vyprávění pak uveďte tím, že jim třeba jeden dobrý význam napoví. Nezakončete je však mravoučnou výzvou. Ponechte je otevřené, jak tomu v bibli je – končí otázkou. Nechte na ní děti odpovědět samotné a ptejte se po důvodech jejich odpovědi. Nakonec s dětmi obrázek složte, jak je na něm naznačeno. Snad z toho bude zřejmé, co stojí ( co je nyní jako na obrázku v pozadí ) za pravdivým slitováním.

Obrázek lze použít k motivačnímu uvedení do příběhu. Ten potom vyprávějte jako příklad toho, k jaké reakci vede víra. Pak můžete společně mluvit o rozdílech a shodách mezi tím, co děti nakreslily a co vysvítá z vyprávění. Děti také mohou vymýšlet, jak by mohl příběh asi dopadnout, kdyby v něm izraelci reagovali stejně jako ony.