Zpracování obrázku můžete zařadit na začátek i na závěr vyprávění. Děti odstřihnou kartičky a snaží se je roztřídit podle toho, co nepřátelství posiluje a co je přemáhá. Pokud to dělají na začátku, uvádí je to do tématu vyprávění a mohou potom svůj pohled porovnávat s poselstvím příběhu. Pokud obrázek zpracovávají po výkladu, ukáže se, zda jste jej podali srozumitelně a zda jej ony pochopily. Domýšlení dalších možností pak vede k jeho aplikaci. O tom, co děti napadlo, je třeba společně mluvit.

Ke zpracování obrázku potřebují děti příběh znát. Můžete jej tedy použít po vyprávění, aby si jeho poselství ještě jednou připomněly a vlastní aktivitou fixovaly. Můžete jej ale také použít přímo při vyprávění: buď se dětí po náležitých úsecích ptáte, jaký směr tedy příběhu odpovídá; nebo je necháte, aby si sami podle toho, co právě slyší, cestu hledaly a na konci jejich obrázky porovnáte, případně v rozhovoru ujasníte.

Obrázek je možné použít na začátku v rámci motivačního uvedení. Vyprávění potom můžete představit jako příběh o tom, koho a co poslouchal rád a nerad král Achab. V jeho závěru se k dotvořeným obrázkům opět vraťte. Ptejte se, jak by tedy vypadal obrázek domalovaný Achabem a zda je nebo není podobný obrázkům dětí. Hledejte společně obdoby a rozdíly a mluvte o tom, co je tedy asi dobré a nadějné.

K tomu, aby děti mohly obrázek podle zadání dokreslit, potřebují příběh znát. Použijete ho tedy až po vyprávění. Obrázky vám ukážou, jak bylo vaše vyprávění srozumitelné. Společně si je ukažte a mluvte o nich spolu – zda se děti shodují; kdo podle nich nese z uvedených možností největší vinu za Nábotovu smrt; dovedly by je podle toho seřadit? Tento rozhovor potom můžete dál rozvést: o jaká přikázání se v příběhu tedy jedná; připomíná vám to nějaké situace z naší historie a přítomnosti, kdo na nich nese vinu?

Děti mohou nakreslit, kdy se cítily sami, na začátku jako motivační uvedení, na které navážete příběhem o Elijášovi, který se také cítil sám. Po vyprávění se potom pokusí sestavit z písmenek, co lidé od Boha ve své nouzi většinou očekávají ( „rychlý a zázračný zásah“) a jak Bůh jedná a vyvádí ze zoufalství ( „tichým hlasem potvrzuje poslání a ukazuje druhy“).

Obrázek asi použijete až po vyprávění, protože v něm děti mají hledat smysl příběhu. Pokud se s dětmi vracíte do shromáždění, můžete si vystřihnout velké plameny z barevných papírů aděti nebo vy sami na ně napište jednotlivá písmena podle obrázku. Každé dítě ponese jeden nebo dva plameny a vyzvou dospělé, aby se z nich pokusili sestavit nějakou větu a dají jim hádat, zda přijdou na to, co si v nedělní škole vyprávěly.

Obrázek má pomoci tomu, aby děti přemýšlely nad aktuálností biblického vyprávění. Úkol z obrázku budou tedy děti zpracovávat až po vašem vyprávění. Možnosti, které vymyslí a nakreslí, si potom společně ukažte a mluvte o nich: Proč je napadly právě tyto? Jsou všechny jenom kritické a kárající? Je to tak, že Elijáš jenom kritizuje? Mohl by dnes někomu ohlásit také sucho? Proč?

Levou polovinu obrázku můžete využít k motivačnímu uvedení do příběhu. Ptejte se dětí: Je na tom obrázku něco divného nebo není? Co to je? Proč to je divné? Proč na svoje výrobky nebo aktivity dávají lidé boží jméno? Chtějí ho poslouchat, oslavit nebo spíš využít? Úkol z obrázku potom děti zpracují po vyprávění při uvědomování si aktuálnosti vyprávění.

Úkol z obrázku mohou děti opět dělat buď na v úvodu k vyprávění nebo po něm. Pokud ho budou zpracovávat v úvodu, můžete se potom ptát, co by podle nich který rádce na obrázku radil. Příběh potom vyprávíte jako rozřešení otázek. Pokud děti úkol zpracovávají na závěr, mohou navíc možnosti, které objeví, spojit linkou s tou postavou, která je zastávala. Výsledek vám ukáže, zda jste příběh vyprávěli srozumitelně. Pokud chcete nedělní školu propojit s bohoslužbami, vyrobte zvětšenou tabulku z obrázku. Děti jí přinesou do bohoslužeb a vyzvou dospělé, aby hledali, co rozděluje a co spojuje.

Chrám můžete s dětmi omalovat, vystřihovat a slepovat už během vyprávění nebo až po něm. Pokud máte ve sborové kronice zprávy o stavbě vašeho kostela, ukažte je přitom dětem. Na závěr se ptejte, co by mělo být napsáno na střeše, a děti si to tam dopíší. Přitom také můžete mluvit o nápisech, které máte v kostele a o tom, zda stačí, když je to napsáno na stěně.
Starší výtvarně zručné děti mohou také na způsob pracovního listu udělat papírový model vašeho kostela.