Hodinu můžete začít rozhovorem o tom, co dětem připadá zlé a přitom nepřekonatelné. Při rozhovoru si to mohou hned nakreslit do obrázku. Potom se jich ptejte, zda vědí, proč to kreslily zrovna do hradeb Jericha. Společně pak můžete dát dohromady příběh o pádu Jericha a přitom zdůraznit, že to, co se jevilo nepřekonatelné padlo a jak a proč to padlo.
Obrázek lze opět zvětšit a dotvářet při rozhovoru společně. Velký obrázek je možné opět přinést do shromáždění a děti ho mohou pro dospělé stručně okomentovat.

Opět můžete buď od práce s obrázkem vyprávění začít nebo jej zpracovat na závěr. V prvním případě vyzvete děti, aby do truhly napsaly přikázání, která si pamatují, a potom se jich ptejte, jakou roli asi v obrázku mají. Jako její osvětlení pak dětem příběh vyprávějte. Poté mohou obrázek dodělat ( vystřihnout okraj vln na pravé straně, omalovat a přehnout tak, aby se vody zavíraly a otevíraly ). V druhém případě poslouží obrázek na závěr jako opakování poselství příběhu.

Obrázek s dětmi použijte po vyprávění.
Připravte si na hodinu z časopisů nebo novin obrázky představitelů jiných náboženství ( arabů-muslimů, dalajlámy aj. ) nebo si s sebou přineste alespoň knížku o jiných náboženstvích, podle níž by si jej děti mohly nakreslit.
Obrázek také můžete dát dětem jako „domácí úkol“, aby si představitele jiného náboženství vyhledaly sami.

Děti mohou nejdříve namalovat úkol na levé polovině obrázku. Potom jim vyprávějte příběh o závěru Mojžíšova života. Na závěr se ptejte, v čem se od jejich obrázku biblické vyprávění liší a zda umožňuje to, co nakreslily.
Po vyprávění si děti mohou vybarvit pravou polovinu obrázku, která místo oslav osoby naznačuje předání kontinuity. Můžete se jich ptát, co vyjadřuje.

Obrázek je určen spíš pro dotvoření po vyprávění, aby při něm děti domýšlely zlou a dobrou sílu slova v běžném životě.
Můžete také společně vytvořit velký obrázek na nástěnce: Baláma a Baláka vybarvěte, vystřihněte a přišpendlete každého na jednu stranu nástěnky. Z čistých papírů si vystřihněte velké „bubliny“. Každé dítě může nejvýraznější nápad ze svého obrázku přepsat na velkou „bublinu“ a přišpendlit jí k postavě, ke které patří.

Od zpracování obrázku můžete vyjít. Rozhovor o znameních, který navozuje, poslouží jako motivace pro vyprávění příběhu.
Také je možné, aby děti zpracovávaly obrázek po vyprávění. Pak jim můžete ukázat souvislost některých znamení ( viz. Jan 3,14 ) a mluvit o rozdílu mezi pověrou a významem symbolu pro víru.

Nápověda: Jozue a Káleb dojdou do země zaslíbené.
Obrázek můžete použít na úvod. Děti jistě najdou cestu v bludišti a vy potom můžete opakovat otázku: Kdo je Káleb a Jozue? a pokračovat: A jak to víte, že to jsou ti, od nichž vede cesta do hezké země? Proč to tak je? Děti si sami budou na příběh vzpomínat a dávat ho dohromady nebo jim ho jako vysvětlení obrázku vyprávějte.
Obrázek můžete použít i po vyprávění, kdy už odpověď budou znát.

Obrázek využijete po vyprávění při domýšlení jeho aktuálnosti. Buď děti samostatně kreslí a potom o jejich kresbách společně mluvíte, nebo rozhovor o tom, z čeho si dnes dělají lidé v nejistotě boha, předchází vlastnímu výtvarnému zpracování.
U starších dětí můžete postupovat obráceně. Nejdřív děti obrázek dokreslí a potom jim vyprávíte příběh o zlatém teleti, přičemž společně přemýšlíte, zda nápady dětí odpovídají biblickému příkladu ( Objevíte např. že biblický příběh není o chamtivosti – lidé jsou ochotni za jistotu naopak platit. )

V motivačním rozhovoru můžete mluvit o významu dopravních značek: Omezují? Chrání? Jak by to vypadalo, kdyby žádné nebyly? Co umožňují? Obrázky obyčejných dopravních značek můžete dětem přinést a ukazovat. Na jejich příkladu pak můžete dětem smysl desatera ve vyprávění přiblížit.
Po vyprávění děti buď samostatně nebo společně vymýšlejí a kreslí, jak vyjádřit přikázání jako dopravní značky.

Základní otázku z obrázku „Co k životu potřebujeme?“ lze použít k úvodnímu motivačnímu rozhovoru. V něm se dál ptejte, kde to vezmeme, co pro to musíme udělat a proč za to, co k životu máme děkujeme.
Ve vyprávění pak můžete zdůraznit motiv starosti o živobytí bez důvěry a s důvěrou a jejích důsledků.
Na závěr děti obrázek dokreslí a mohou si zazpívat písničku „Čeho třeba Bůh nám dá“.