Děti si můžou cestu učedníků na začátku tipnout a vybarvit. Při společném rozhovoru se jich můžete ptát na důvody jejich tipů. Vyprávění potom budou sledovat se zájmem o rozhřešení, kdo tipoval správně. Hledat cestu, na kterou Ježíš rybáře pozval, lze také po vyprávění. Ukáže se, jak je děti slyšely a pochopily. Se staršími dětmi můžete mluvit o tom, jak souvisí Ježíšova výzva „Zajeď na hlubinu“ s obrázkem společného stolování s darebáky.

Pracovním listem je asi tentokrát nejlépe začít. Když se děti pro nějakou podobu rozhodnou, popřípadě ji také nakreslí, ptejte se jich, proč si zvolily právě tuto. Můžete také děti nechat hlasovat o tom, kdo se asi nejlépe trefil. Dál se ptejte, jestli by mohl mít boží služebník také podobu úplně jinou. Na příběhu potom můžete ukázat, jak právě přesná představa o božím služebníkovi nazaretské postavila proti němu. Popřípadě se na závěr ptejte, proč nazaretští Ježíše odmítli, jaký to mělo důvod a kdo by tedy asi z nabídnutých možností mohl být pro nás nejspíš Ježíš.

Úkol z obrázku může děti na začátku uvést do přemýšlení o pokušení – po vašem výkladu pak můžete společně mluvit o tom, zda by ho nyní zpracovaly stejně nebo zda příběh nějak změnil jejich pohled na pokušení a v čem a proč. Děti také mohou s obrázkem pracovat až po vašem vyprávění. Přitom vyjde najevo, jak váš výklad slyšely a jak je inspiruje k domýšlení do jejich situace.

Obrázek můžete použít jak v úvodu tak po výkladu. V prvním případě položte větu z obrázku dětem jako otázku: Co ani vězením nekončí? Potom se ptejte proč je asi na obrázku holubice. Nechte pak děti najít odpověď, která na úvodní otázku odpovídá a je s holubicí spojena. Následně jim vyprávěním příběhu přibližte, jak to konkrétně může vypadat. V druhém případě se také nejdřív větou z obrázku ptejte, jak by na základě vyprávění odpověděly. Přitom neodpovídejte sami, ale nechte děti, aby si odpověď nakonec v obrázku našly.

Úkol z obrázku vyžaduje, aby děti příběh už znaly. Můžete jej tedy použít po výkladu. Zpracování úkolu ověří, zda jim byl výklad srozumitelný ( spojování kroužků ), a vybízí k promýšlení aplikace ( vlastní kresba ). Co děti namalují, potom ostatním představí.
Větším dětem můžete zadat zpracování obrázku jako samostatnou práci. Příběh o Janu Křtiteli si najdou v bibli, sami si ho přečtou a podle toho zpracují.

Nabízí se užít obrázek až po výkladu, kdy už děti pointu znají a jde jenom o to, aby si vybavily obtížnost hledání a našly správný cíl. Je ovšem také možné rozdat dětem obrázky na závěr motivačního uvedení, kdy jste vzpomínali, zda, kdy a proč se děti už někdy ztratily. Řekněte jim pouze, že Ježíšovi se to stalo také a vyzvěte je, aby si tiply, kam by se tedy Ježíš mohl ztratit. Potom se ptejte, proč si to myslí a vyprávějte jim příběh jako „řešení“, které zdůrazní jeho význam.

Setkání lze začít rozhovorem o tom, co všechno je možné díky bibli „vidět“ v obrázcích na pracovním listě. ( Můžete je také zvětšit a překreslit, abyste je dětem mohli všem dětěm ukazovat najednou. ) K rozhovoru můžete využít knížku F.Brossier - D.Monneron – L.Galli, Moje první obrázková bible, Portál 1991. Zde je vždy pod ilustrací „klíčové slovo“, které ilustrace i příběh vykládají. Potom lze lépe osvětlit, jak mohl Simeon, vkořeněný do starozákonní bohoslužby, vidět v nemluvněti boží spasení. Se staršími je možné hledat ve SZ proroctví o dítěti.

Použití obrázku hodně záleží na tom, jak staré děti jsou a jak už bibli znají:
Děti mohou „comics“ dokreslit z paměti a potom si můžete Lukášovo vánoční vyprávění společně přečíst a obrázky s ním porovnat. Objevíte přitom, jak „notoricky známé příběhy“ máme často zažité jinak, než je evangelium podává.
Můžete si také evangelijní vyprávění společně nahlas číst a domlouvat se přitom, co do kterého okénka vlastně patří a postupně kreslit. Popřípadě vyprávění ani nemusíte číst, ale společně se domlouvat, co kde asi bude.

Úkol z obrázku může sloužit buď jako motivační uvedení do příběhu nebo k jeho aplikačnímu domýšlení. V prvním případě nejdřív vyzvěte děti, aby nakreslily, co hezkého už nečekaly a ono se jim to přece jen splnilo, a potom jim o takovém nečekaném hezkém překvapení, které se týká postav z obrázku ( Gabriela,Zachariáše a Alžběty ), vyprávějte. V druhém případě se po výkladu zeptejte, zda poznají, kdo na obrázku je, a vyzvěte je, aby si vzpomněly, zda se jim podobně něco nečekaného splnilo, a nakreslily to. Kresby si pak společně prohlédněte.

Obrázek můžete použít ( zvlášť u malých dětí ) k samotnému vyprávění. Ptejte se, koho na obrázku vidí a co asi dělá; proč se jeden muž diví a co asi druhý píše; zda poznají, kdo je na rozstříhaném obrázku. Při vysvětlování, kdo je kdo a co dělá, dětem úlohu už vlastně vyprávíte. Na závěr si mohou na Lukáše zahrát a ze „střípků“ obraz Ježíše složit tak, aby byl čitelný.
Obrázek lze použít i po výkladu, kdy ho dětem také necháte nejdřív okomentovat, přičemž si výklad spontánně zopakují a potom si „střípky“ vystihnou, správně složí a nalepí na volný papír.