Lodičku na vlnách si můžete vyrobit sami předem a použít ji pro vyprávění. Totéž můžete udělat společně s dětmi. Nejdřív si lodičku omalují a vystřihnou podle návodu a při vyprávění potom budou spolu s vámi „hrát“. Lodičku – tentokrát už bude jasné, že s Pavlem – si mohou děti vyrobit také po vyprávění.

Obrázek můžete použít uprostřed vašeho vyprávění. Když dojdete k Pavlově obhajobě, řekněte dětem, že Pavel připomněl celý svůj příběh a vyzvěte je, aby se pokusily do bubliny nakreslit nebo napsat, co všechno si z Pavlova života pamatují. Vymezte jim na to čas. Výsledky práce dětí společně proberte. Potom vyprávějte, co ze svého života zmínil Pavel sám. Mluvte s děti o tom, v čem se Pavlovo a jejich připomenutí liší a shodují a přemýšlejte společně nad tím, co je pro Pavlovu rekapitulaci života charakteristické a důležité.

Tentokrát je lepší pracovat s obrázkem před vyprávěním. Do situace vyšetřování je asi třeba děti nejprve uvést rozhovorem o tom, kdy něco provedly a pak se zjišťovalo, kdo to provedl ( například ve třídě ). Děti si buď mohou vybrat jeden případ, jak jsou popsány v ukazujících rukách, nebo mohou reagovat na všechny postupně. Výsledky jejich práce nejprve společně proberte a pak jim vyprávějte, jak se v takových situacích zachoval apoštol a proč.

Děti mohou tipovat, co znamená důvěra v ohrožení, před vyprávěním. Vybrané možnosti si mohou například vybarvit. Po vyprávění si potom mohou porovnat, jak se jejich pohled kryje s pohledem biblickým. Ten mohou naznačit třeba orámováním jinou barvou.
Obrázek můžete rozdat dětem také po vyprávění, aby vybraly, co znamená důvěra v ohrožení podle něho. Podle nakreslených scén mohou pak vyprávění opakovat, a přitom kontrolovat, zda vybraly správně.

Ke zpracování obrázku je třeba příběh znát. Nemusí to ovšem znamenat, že s ním děti budou pracovat až po vašem vyprávění. Pro starší děti může být podnětem k samostatné práci: Najděte si příslušný text v bibli. Řekněte dětem, aby si jej samostatně přečetly a pak podle toho našly, co zbožné shromáždění rozčílilo. Jde o „osmisměrku“. Odpověď: „Chci tě poslat k pohanům“. Výsledky porovnejte a okomentujte. Menší děti budou hledat správnou odpověď až po výkladu. Nejmenším dětem můžete napovědět a soutěžit jenom o to, kdo v „osmisměrce“ správnou odpověď nejrychleji najde.

Cestu můžete děti nechat hledat až po vyprávění, kdy budou vědět, proč má Agabos svázané ruce a co to znamená. Můžete je ale nechat hledat i předem a vyprávěním jim potom osvětlit význam obrázku.

Práci s obrázkem je asi lepší zařadit až po výkladu. Požádejte děti, aby podle vašeho vyprávění vybraly možnosti, ze kterých udělají okolo sboru hradbu proti „dravým vlkům“. Mohou to udělat různě – kolečka vystřihnou a nalepí, vybrané vybarví a stejně vybarví i hradbu, vybrané možnosti spojí s kolečky v hradbě, do koleček v hradbě přepíší vybrané možnosti. Výsledky porovnejte, o případných neshodách mluvte. Zpracování vám dá zpětnou vazbu o tom, co z vašeho výkladu děti slyšely, a také šanci uvést věci na pravou míru.

Práci s obrázkem lze zařadit jak před vyprávění biblického příběhu tak po něm. V obou případech má propojit biblický příběh s prožitkem, zkušeností dětí. Na vás je, zda chcete ze zkušenosti dětí vyjít nebo se na ní na závěr rozvzpomínat, aby děti poznaly, že biblický příběh odhaluje něco, co sami prožívají. Poselství epizody, jak mu rozumím, vynikne, když zmíníte, že Pavel mohl na chlapcův pád reagovat také jinak, například: „Vidíte, tak to je, když někdo v kostele nedává pozor! Vidíte, jak to dopadá, když někdo při bohoslužbách spí! ( Pán Bůh ho potrestal.

Práci s obrázkem lze zařadit jak před vyprávění biblického příběhu tak po něm. Pokud se rozhodnete pro první možnost, začněte rozhovorem o tom, zda je možné s náboženstvím a s vírou nějak obchodovat. Příklady ať potom děti nakreslí do stánku na obrázku. Vyprávěním jim potom osvětlíte, jaký má ten stánek význam. Pokud se rozhodnete pro druhou možnost, půjde spíš o aplikaci poselství biblického příběhu. Děti můžete povzbudit, aby vymýšlely, jak by takový stánek asi vypadal dnes.

Děti mohou buď typovat předem, která z „bublin ( výroků )“ patří k víře a která k pověře ( každou skupinu vybarví jinou pastelkou ), nebo je mohou roztřídit až po vašem vyprávění podle toho, jak je pochopily. Lze také udělat obojí. V tom případě bude lepší, když si na začátku bubliny a postavy vystřihnou. Před vyprávěním si výroky, které podle nich patří k víře, přiloží k postavě Pavla a ty, co typují jako pověrečné, přiloží k postavě syna Skévy. Po vyprávění se jich zeptejte, jestli by něco na své prvotní volbě změnily.