Obrázek nabízí dvě možnosti použití:

Prací s obrázkem lze začít nebo ji zařadit až po vyprávění příběhu.

Pro dokreslení obrázku je třeba, aby děti příběh znaly. Hodí se tedy, zařadit práci s ním až po výkladu. O kresbách dětí potom společně mluvte. Přemýšlejte nad tím, zda je děti pojaly pouze zeměpisně-historicky, nebo zda se v jejich kresbách objevuje nějaká aplikace ( touha být jenom mezi svými a držet se známého prostředí, popřípadě pracovat jen pro stávající sbory versus přijmout povolání, aby člověk vyslyšel i nouzi za jejich hranicemi ). Případně můžete děti vyzvat k tomu, aby na čistý papír namalovaly, kam by asi Bůh nedovolil jít nám a kam nás naopak vede.

Zpracování obrázku může plnit roli motivačního uvedení i zpětné vazby, která ukáže, zda byl váš výklad srozumitelný a poskytne vám možnost jej upřesnit a doplnit.
Když budou děti zpracovávat obrázek na začátku ( tj. vystříhají si postavy a kartičky a sestaví si je podle zadání na stole – zatím je nenalepují ), vyjádří tak svoji představu o tom, co vede k dohodě. Vy jim potom můžete vyprávět, jak usilovali první křesťané o dohodu a po vyprávění můžete srovnávat, zda je stejné nebo rozdílné to, co vybraly děti, a jak jednali apoštolé.

Obrázek můžete použít v rámci motivačního uvedení. Mluvte s dětmi o tom, koho lidé oslavují a zbožňují ( herci, zpěváci, sportovci, politici, faráře… - Můžete k tomu mít vystíhané fotografie z časopisů. ) a nechte je, aby někoho takového do obrázku dokreslily. Potom jim vyprávějte, že se něco takového stalo i apoštolům a jak na to reagovali. Jejich reakci můžete názorně ukázat obrázkem, který si předem složíte. Děti to pak mohou udělat na závěr také.

Pro práci s obrázkem je tentokrát dobré, aby děti příběh již znaly. Použijte jej tedy po vyprávění. Úkol je vlastně chyták. Děti Ježíše nalézt nemohou ( Pokud nepřijdou na tak skvělou zkratku, jako přišly, když jsem s obrázkem pracoval na náboženství, že totiž Ježíš je v tom Pavlově soudu - napomenutí. ), protože postavičky na obrázku jsou jen kopií Barjesuse. Nechte je ale hledat a když začnou protestovat, protože jde jen o kopie, ptejte se, proč to tak asi je – jestli to může mít nějaký smysl.

Starším dětem můžete zadat obrázek jako samostatnou práci. Vyzvěte je, aby si našly příslušnou kapitolu v knize Skutků, přečetly si ji a podle ní doplnily obrázek. Pak se jich můžete ptát, proč jsou na obrázku zrovna ty tři postavy; jestli by nestačil třeba jen Petr nebo Petr a Herodes a proč. ( Síla božího slova se neprojevuje jen vysvobozením věrných a krachem bohorovného potentáta. To by byla pohádka. Patří k ní i „ochota“ k oběti. )

Cestu od Petra ke Kornéliovi mohou děti hledat buď na začátku nebo po vyprávění. Pokud ji budou hledat na začátku, ptejte se jich pak, zda bylo snadné cestu najít; jestli vědí, proč tam ta prasata jsou a jestli cestu spíš ztěžují nebo usnadňují. Příběh jim potom můžete vyprávět jako „vysvětlení“ obrázku.
Po vyprávění můžete zase děti vyzvat, aby si teď zahrály na Petra a našly cestu ke Kornéliovi.

Obrázek můžete použít při vyprávění vy sami. Vystřihnete jej a připnete nejprve ruce „A,B“. Obrázek dětem ukažte a ptejte se nejdřív, co ten člověk chce asi dělat, kdo by to mohl být, co si děti o jeho jednání myslí atd. Potom řekněte, koho představuje a vyprávějte jim Pavlův příběh ( využijte „bublinu“ ). Změnu v Pavlově jednání ilustrujte výměnou rukou ( C,D ). Po vyprávění vyzvěte děti, aby si také postavu vyrobily ( Patentky je asi třeba nakoupit předem. ) a aby doplnily prázdnou „bublinu“ podle vyprávění. Porovnejte si pak navzájem, co kdo do bubliny napsal.

S obrázkem je lépe pracovat až po vyprávění. Můžete pracovat společně tak, že budete znovu dávat dohromady příběh a ptát se přitom dětí, která alternativa na cestě mu odpovídá. Děti si ovšem také mohou najít cestu samostatně a vy se jich pak můžete ptát, proč si tu kterou alternativu vybraly. Při zdůvodňování se ukáže, zda jen mechanicky hledaly cestu nebo se nad možnostmi opravdu zamýšlely. Se staršími můžete přemýšlet nad tím, zda se některé alternativy nějak projevují třeba i v jejich příběhu.