Obrázek můžete použít uprostřed výkladu: Vyprávějte dětem podobenství až k tomu, že se soudce dlouho neměl k tomu, aby se vdovy zastal ( Starším dětem je také můžete přečíst nebo opsat až po první část 4. verše ). Pak je vyzvěte, aby se pokusily domyslet, jak mohlo podobenství pokračovat, co tedy žena asi udělala, a nakreslily nebo napsaly různé varianty do obrázku. Společně si jejich návrhy prohlédněte. Teprve pak svoje vyprávění dokončete.

S obrázkem, který si předem připravíte, můžete tentokrát ilustrovat svoje vyprávění: Nejdřív ukážete jenom učedníky. Potom tři postavy, které na hoře viděli ( Můžete nechat děti hádat, kdo to asi je. ). Pak obrázek přeložíte tak, aby se mrak spojil a vyzvete děti, aby přečetli vzkaz pro učedníky. Tím se vám dostane do obrazu i „předmět“, při němž se má ona poslušnost osvědčit. Po vyprávění si děti sami vytvoří přehýbáním a omalováním vlastní obrázek, s kterým se mohou vrátit do bohoslužeb a popřípadě s jeho pomocí dospělým podobně příběh převyprávět.

Pokud prací na obrázku začnete ( Děti mají vybrat – a mohou třeba vybarvit – na každé polovině z navržených odpovědí tu nebo ty, které mají za správné. ), vyjádří děti svůj vlastní pohled. Vyprávění potom můžete uvést výzvou, aby poslouchaly, jestli se shodují s tím, jak vidí své poslání Ježíš. Na závěr se jich na to můžete zeptat.

Úkolem z obrázku můžete začít. Modlitby nebo písničky, které děti napíšou, si potom společně přečtěte, ptejte se proč se asi před jídlem modlíme nebo zpíváme a jestli si děti myslí, že je nějaký rozdíl mezi tím jídlem s modlitbou a bez ní.

Děti mohou dokreslovat obrázek podle zadání buď na začátku – jako motivační uvedení, nebo po vyprávění – při domýšlení jeho poselství pro jejich situaci. V prvním případě začněte rozhovorem o tom, co dětem připadá marné, ztracené a beznadějné a nechte je to do obrázku dokreslit. Obrázky si navzájem ukažte a nechte děti, aby je okomentovaly. Příběh jim pak vyprávějte jako slovo do této situace, které potvrzuje smysl naděje a z ní pramenící aktivity.

Obrázek můžete tentokrát použít k vyprávění vy sami. Vystřihněte jej a složte předem a vyprávěním komentujte jednotlivé scény. Nemusíte přitom vyprávět souvisle sami, můžete se vždy ptát, co na obrázku je, co na něm kdo dělá atd. V závěru vyprávění se také můžete ptát, jestli má nějaký význam, že jsou postavy jednotlivých scén v zákrytu za sebou. Nakonec si děti sami plastickou vystřihovánku vybarví a vyrobí.

Obrázek by měl zdůraznit poselství podobenství ( Pokud mu dobře rozumím, brzdí toho, kdo by byl fascinován velikými zástupy okolo Ježíše, a zároveň potvrzuje smysl tomu, kdo by pochyboval o něm pochyboval vzhledem k malému počtu oslovených. ). Hodí se tedy, aby jej děti zpracovávaly až po vyprávění. Potom budou lépe rozumět souvislosti obrázků, značek a odpovědí, které jim vyjdou.

Úkoly z obrázku můžete použít v různých částech výkladu. Nejprve mohou děti kreslit, co provedly špatného. Nad jejich kresbami se jich ptejte, jestli je dobré vědět o svých chybách a selháních a proč; k čemu asi vede, pokud si jich člověk není vědom… Evangelijní perikopu jim pak vyprávějte s tím, že jim odpověď naznačí. Po vyprávění mohou děti vyluštit obrázkovou doplňovačku, která znovu připomene Ježíšovo slovo: „Komu se málo odpouští, málo miluje“. Na závěr pro děti už nebude těžké odpovědět na otázku z obrázku.

Paralelu mezi postavením Janových učedníků a vlastní situací si mohou děti uvědomit asi teprve tehdy, když příběh uslyší. Ježíš neodpovídá přímo, nechává Jana a jeho učedníky, aby si odpověď vyvodili z toho, co viděli a slyšeli. Vyzvěte děti, zda najdou v tom, co sami doposud z evangelia slyšely ( viz. kartičky ), to, na co Ježíš Janovi učedníky odkazuje ( výrok a kartičku, která ho naplňuje, ať vybarví stejnou barvou ). Myslím, že přitom vyjde najevo, že posouzení příběhů není jednoznačné. Tehdy i dnes – jak upozorňuje Ježíš – žádný absolutní důkaz není.

Obrázek lze využít postupně během celé hodiny. Nejprve děti dokreslí sebe a spojí se linkou s tím z prostředního sloupce, koho pokládají za svého bližního. Potom jim vyprávějte část z kázání na rovině a příběh o milosrdném Samařanu. Po vašem výkladu ať děti různými pastelkami spojí linkou postavu „kněze“, „kostelníka“ a „Samařana – obchodního cestujícího“ s těmi, které by asi oni považovali za své blížní. Společně se pak podívejte, jak a s kým se náš pohled překrývá. Zeptejte se, zda je ta otázka z obrázku položená správně.