S obrázkem je třeba pracovat asi až po výkladu. Děti mohou do koleček dokreslovat buď jak se velká slova uskutečňují v Ježíšově příběhu ( odpuštění – Ježíš s ochrnutým, jehož spustili přátelé střechou… ) nebo jak se uskutečňují v přítomném životě ( věrnost – staří manželé se drží za ruku… ). V prvním případě je také možné připravit ze samolepek k Lukášovu evangeliu kartičky, ze kterých mohou děti vybírat společně, který příběh by mohl být uskutečněním kterého slova.

Na začátku vyzvěte děti, aby do částí těla na obrázku napsaly, co kdo ve sboru dělá ( např. Alžběta hraje na varhany, Renata vaří kávu, pan farář káže, Věra čte z bible, Vojta vždycky zatopí, Honza vozí do kostela paní M., Alena přinese vždycky květiny, Lukáš nás vždycky rozesměje… ) a vystřihly si je. Potom se ptejte, o čem si děti myslí, že je to nejdůležitější a co by naopak mohly postrádat.

Úkol z obrázku opět vyžaduje znalost příběhu. Je ho tedy možné plnit až po vašem vyprávění, nebo předpokládá, že si děti budou úryvek z bible samy napřed číst. Pokud se nemýlím, měl by dětem vyjít jak v oprátce, tak ve svitku obrázek v podstatě stejný ( ukřižovaný Kristus ). To je dobré dětem zdůraznit.

Aby děti věděly, co mají ve „skrývačce“ hledat („Proč hledáte živého mezi mrtvými“ – jednotlivá slova jsou svisle i vodorovně), musí příběh znát. S obrázkem tedy budou pracovat buď po vyprávění, nebo pro ně bude podnětem k samostatné práci s biblí, ve které si oddíl ( Lk 24,1 – 12 ) najdou, přečtou a na jeho základě budou úkol plnit. Při rozhovoru nad výsledky je možné se ptát, jak asi ten omyl „hledat živého mezi mrtvými“ může vypadat dnes. Třeba to je pohled, který význam vzkříšení spojuje jen s tím, co bude po smrti.

„Co je k pláči“ můžete děti nechat nakreslit na začátku. Pravděpodobně budou jejich obrázky blízké pohledu žen z příběhu. Na to můžete svým vyprávěním navázat a ukázat, že Ježíš vidí důvod k smutku trochu jinak. Děti ovšem mohou obrázek dokreslovat i po vyprávění. Pak při tom půjde spíš o uvědomování a domýšlení toho, v čem a proč je konkrétně k pláči život, který ve světě, kde křižují Krista, dovede přežívat.

K tomu, aby děti mohly úkol z obrázku splnit, je třeba, aby vyprávění už znaly. S obrázkem tedy budete pracovat až po výkladu. Děti mají nejdřív spojit linkou ( nebo vybarvit jednou pastelkou ) charakteristiku s příslušnými aktéry příběhu a potom rozhodnout, kdo nese vinu na odsouzení Ježíše. Pokud se neshodnou, vyzvěte je, aby se svoje rozhodnutí pokusily druhým vysvětlit a zdůvodnit. Pokud se budou shodovat, zeptejte se jich, jak k tomu došly.

Děti mohou kreslit, co udělali a teď je jim to líto, na začátku. Jejich zkušenost je uvede do situace příběhu, který potom budou lépe vnímat. Stejně tak je ovšem možné, aby obrázek využily po vyprávění, aby se jim propojilo s jejich zkušeností. Malé děti si také mohou omalovávat kohouta během toho, co budete příběh vyprávět starším – nebudou vás rušit a zjistíte, že i ony při práci poslouchají. Obrázek také můžete využít k otázkám při motivačním uvedení - Ptejte se: Co dělá postava na obrázku? Kdy a proč pláčeme? Je to vždy špatné, když pláčeme? Atd.

Pracovní obrázek je možné zapojit do samotného výkladu: Rozdejte dětem obrázky. Mladším dětem vyprávějte o rozhovoru cestou do Getsemane a vyzvěte je přitom, aby si do obrázku doplnily, co říkal Petr a co Ježíš. Starší děti si mohou oddíl „Rozhovor cestou do Getsemane“ samy v bibli najít a podle něj si text doplnit. Poté pokračujte o tom, jak se Ježíš v zahradě modlil a zeptejte se dětí, proč asi Ježíš chtěl, aby se i učedníci modlili, před jakým pokušením je chtěl uchránit a co bylo na jeho modlitbě důležité.

Obrázek je lepší nechat děti dokreslit až po vašem výkladu, kdy bude zřejmé, že se jedná o Večeři Páně. O tom, co děti nakreslí si potom společně povídejte. Ptejte se přitom dětí, proč tam ty které lidi nakreslily; jestli je to podobné jako při té poslední večeři; jestli při ní byli s Ježíšem jenom vzorní učedníci; jestli tam byli jenom ti, kdo plně rozuměli tomu, co se děje; atd. a koho by tam tedy ještě mohly nakreslit. Děti také nemusí postavy okolo stolu kreslit, mohou je třeba vystříhat z časopisů nebo z okopírovaných fotografií ze sborových akcí.

Děti mají do horní části volných ploch po stranách vinného kmene napsat nebo namalovat, co dostaly a co umějí. Do dolní části pak, jaký užitek z toho mají a jaký úkol z toho plyne. Zpracování tohoto úkolu může buď sloužit jako motivační uvedení nebo být inspirací pro domýšlení poselství příběhu do situace dětí. Pokud obrázek použijete k motivaci, při vyprávění můžete navázat na to, že i vinaři v podobenství něco dostali a měli z toho užitek, ale chtěli ho jen pro sebe a odmítli to, k čemu je ten svěřený dar zavazoval.