Obrázek nabízí víc možností použití:

Pro nejmenší můžete jednotlivé obrázky použít k ilustraci vyprávění ( Můžete si je zvětšit na xeroxu a například špendlit na nástěnku. ). Děti mohou mít obrázek před sebou, při vyprávění si jednotlivé scény očíslovat a do „bublin“ jim můžete nadiktovat stručný název nebo jména osob.

Obrázek může sloužit buď jako motivační uvedení nebo jako aplikace výkladu.

Obrázkem se pokouším navodit prožitek „otrockého“ a „synovského“(tj. podle mne svobodně tvořivé důvěry ) – otrocká reprodukce a svobodné tvoření. Zda jej využijete pro motivační uvedení nebo jako doplněk vašeho výkladu, je na vás. Aby práce s obrázkem svoji úlohu splnila, je ovšem třeba o ní s dětmi mluvit. Zeptat se jich nejprve, jakou tužku si vyberou pro první mřížku a jestli si mohou vybrat jakoukoli. Zda, pokud si vyberou jakoukoli, bude to správně. Jaké pastelky si vyberou pro druhou mřížku a zda si myslí, že nějaký výběr může být špatný.

Doplňovačka na poslední „hodinu“ slouží k opakování. Jak ji využijete je na vás. Můžete třeba:
rozdat pracovní list a soutěžit, kdo první vyluští tajenku;
překreslit doplňovačku na velký papír a soutěžit postupně, které dítě uhodne správnou odpověď v té které řádce; ( Tak si také mohou děti doplnit chybějící samolepky do cesty – za každou správnou odpověď si mohou jednu, která jim schází, vybrat. )
při společném vyplňování nemusíte postupovat popořadě, ale každé dítě si může vybrat tu řádku, u které zná správnou odpověď, aby se tak dostaly ke slovu všechny děti;

K dokreslování obrázku vyzvěte tentokrát děti asi až po vyprávění, při kterém můžete zdůraznit, že mu vlastně konec „schází“. Úkol můžete uvést i otázkou, zda si děti myslí, že apoštolové svého cíle dosáhli a pokud ano, tak jakého, a pokud ne, tak proč. Obrázků na vítězném oblouku lze využít k připomenutí toho, co všechno je na jejich cestě potkalo. Pokud děti nebudou vědět, o které příběhy jde, vyzvěte je, aby si to našly na cestě uvnitř desek, kam si zalepovaly samolepky.

Obrázek může sloužit k motivačnímu uvedení nebo k upevnění poselství příběhu. V prvém případě budou děti vyjadřovat, čím je „nehoda“ a „nečekané vyřešení“ pro ně; v druhém případě budou si budou spíš opakovat, čím je obojí pro člověka podle bible.

Lodičku na vlnách si můžete vyrobit sami předem a použít ji pro vyprávění. Totéž můžete udělat společně s dětmi. Nejdřív si lodičku omalují a vystřihnou podle návodu a při vyprávění potom budou spolu s vámi „hrát“. Lodičku – tentokrát už bude jasné, že s Pavlem – si mohou děti vyrobit také po vyprávění.

Obrázek můžete použít uprostřed vašeho vyprávění. Když dojdete k Pavlově obhajobě, řekněte dětem, že Pavel připomněl celý svůj příběh a vyzvěte je, aby se pokusily do bubliny nakreslit nebo napsat, co všechno si z Pavlova života pamatují. Vymezte jim na to čas. Výsledky práce dětí společně proberte. Potom vyprávějte, co ze svého života zmínil Pavel sám. Mluvte s děti o tom, v čem se Pavlovo a jejich připomenutí liší a shodují a přemýšlejte společně nad tím, co je pro Pavlovu rekapitulaci života charakteristické a důležité.

Tentokrát je lepší pracovat s obrázkem před vyprávěním. Do situace vyšetřování je asi třeba děti nejprve uvést rozhovorem o tom, kdy něco provedly a pak se zjišťovalo, kdo to provedl ( například ve třídě ). Děti si buď mohou vybrat jeden případ, jak jsou popsány v ukazujících rukách, nebo mohou reagovat na všechny postupně. Výsledky jejich práce nejprve společně proberte a pak jim vyprávějte, jak se v takových situacích zachoval apoštol a proč.

Děti mohou tipovat, co znamená důvěra v ohrožení, před vyprávěním. Vybrané možnosti si mohou například vybarvit. Po vyprávění si potom mohou porovnat, jak se jejich pohled kryje s pohledem biblickým. Ten mohou naznačit třeba orámováním jinou barvou.
Obrázek můžete rozdat dětem také po vyprávění, aby vybraly, co znamená důvěra v ohrožení podle něho. Podle nakreslených scén mohou pak vyprávění opakovat, a přitom kontrolovat, zda vybraly správně.