Děti mohou nakreslit do obrázku toho, na kom jim záleží a kdo stojí o jejich dobré jednání na začátku. Příběh o Zacheovi jim pak budete vyprávět jako vysvětlení, proč je na obrázku chlápek na stromě, a vyplyne z něho, jakou cenu pro děti ty, které nakreslily, mají a kdo k nim vždycky ( i když si na nikoho takového nevzpomněly ) patří. Děti mohou obrázek také dokreslovat až po vyprávění. Při tom si mohou uvědomovat, jak i ony Zacheovu roli znají.

Než budete vyprávět o farizeovi a celníkovi, nechte děti, aby doplnily samy za sebe větu v bublině na obrázku. Potom jim můžete říct, co ten obrázek vlastně znázorňuje, tedy vykládat podobenství. Než se dostanete k Ježíšovu dovětku ( verš 14 ), zeptejte se, kdo z těch dvou asi se svojí bublinou může „prolézt“ dveřmi, aby se přidal ke společenství s Ježíšem.

Je asi lepší zpracovávat obrázek s dětmi až po vyprávění. Poté, co děti vepíšou do paprsků svoje důvody k vděčnosti a společně si je navzájem přečtete, zeptejte se jich, zda je jim zřejmá souvislost mezi jejich úkolem a vyprávěním; jak zachránila vděčná víra uzdraveného Samařana ( uzdravení byli přece všichni ) a jak může zachránit je v případech, za které děkují.

Pokud budete dětem vyprávět všechna tři podobenství z 15. kapitoly Lukášova evangelia, je lepší, aby děti hledali ztracenou ovečku až po vašem výkladu. Je ovšem také možné obrázkem začít. Řekněte dětem, aby si představily, že jsou pastýři, kterým se jedna ovečka ze stáda ztratila, a rozdejte jim obrázky, aby se jí pokusily na nich najít. Budou asi soutěžit, kdo ji najde první. Zeptejte se jich pak, zda měly radost, že ji našly. Na to navažte, že právě o téhle radosti Ježíš mluví a ukazuje ji těm, kdo se z nalezených radovat neuměli.

Svůj výběr toho, co je pro ně radost a co povinnost, mohou děti vyznačit tak, že si podle něho vybarví kroužky dvěma různými pastelkami. Tento úkol je může na začátku do napětí podobenství uvést ( Než začnete vyprávět, ptejte se jich, u čeho spíš namítají, že mají mnoho jiných důležitých věcí na práci. Zda u toho, co označily jako radost, nebo u toho, co vybraly jako povinnost. ), stejně tak může ovšem dětem pomoci při domýšlení významu podobenství na závěr.

Dotváření obrázku můžete zapojit do vašeho vyprávění. Začněte tím, že Ježíš, aby přiblížil, jak je to s Boží vládou, používal podobenství – přirovnával ji k různým situacím a věcem. Jednou ji také přirovnal k hořčičnému zrnu. Zeptejte se dětí, proč asi právě k němu. Co tím asi chtěl ukázat? Dejte jim pak obrázky, aby je dokreslily, že jim ten úkol napoví. Až budou hotovy, ptejte se, zda už na to přišly a co to asi může konkrétně znamenat. Popřípadě je k tomu můžete otázkami vést: Co vám vyšlo? U čeho to začalo? Jaký je strom? Co poskytuje ptákům? A jaké je proti tomu to zrnko?…

Obrázek můžete použít k motivačnímu uvedení. Děti nejdříve do středu nakreslí to, o čem si myslí, že k životu potřebujeme. Potom je vyzvěte, ať z nabízených možností vyberou odpověď na otázku „Co je pro to nejvíc třeba?“ ( Mohou ji třeba vybarvit jednou pastelkou. ). Na to jim vyprávějte úryvek z 12. kapitoly Lukášova evangelia - nebo starší děti vyzvěte, aby si ho přečetly – s tím, že některé možnosti se podle něho asi ukážou jako falešné a jiné jako pravdivě.

Obrázek můžete použít uprostřed výkladu: Vyprávějte dětem podobenství až k tomu, že se soudce dlouho neměl k tomu, aby se vdovy zastal ( Starším dětem je také můžete přečíst nebo opsat až po první část 4. verše ). Pak je vyzvěte, aby se pokusily domyslet, jak mohlo podobenství pokračovat, co tedy žena asi udělala, a nakreslily nebo napsaly různé varianty do obrázku. Společně si jejich návrhy prohlédněte. Teprve pak svoje vyprávění dokončete.

S obrázkem, který si předem připravíte, můžete tentokrát ilustrovat svoje vyprávění: Nejdřív ukážete jenom učedníky. Potom tři postavy, které na hoře viděli ( Můžete nechat děti hádat, kdo to asi je. ). Pak obrázek přeložíte tak, aby se mrak spojil a vyzvete děti, aby přečetli vzkaz pro učedníky. Tím se vám dostane do obrazu i „předmět“, při němž se má ona poslušnost osvědčit. Po vyprávění si děti sami vytvoří přehýbáním a omalováním vlastní obrázek, s kterým se mohou vrátit do bohoslužeb a popřípadě s jeho pomocí dospělým podobně příběh převyprávět.