Úkol z obrázku lze použít k motivačnímu uvedení do příběhu. Řekněte dětem ať si bublinu s odpovědí, kterou považují za správnou, vybarví. Potom si je společně přečtěte a mluvte o nich. Sami řešení dětí nehodnoťte. Místo toho vyprávějte příběh a ptejte se dětí, zda jejich řešení odpovídá nebo neodpovídá Jeremjášovu postoji, co podle něho znamená podvádět sebe sama a co je podle něho nadějné.

Skládat s dětmi rozřezanou knihu je asi lépe až po vyprávění, kdy jim bude zřejmá souvislost s vyprávěním. Úkol jim můžete představit tak, že si nyní sami zahrají na proroka, který měl dát znovu dohromady zničené proroctví. Je ovšem také možné skládankou začít. Když se jí dětem podaří dát dohromady, ptejte se, zda poznají, o jakou knihu jde. Pokud na to přijdou, ptejte se dál, proč je asi rozřezaná, kdo by to mohl udělat a proč. Na to potom jde navázat vyprávěním, jak bylo boží slovo králi nepříjemné a proč.

Obrázek může plnit úlohu motivačního uvedení do příběhu. Při jeho zpracování jistě vzniknou dohady, co je správné, a otázka, kdo o tom rozhoduje. Děti pak mohou sledovat vyprávění s tím, aby přišly na to, co nebo kdo o takové reformě rozhodoval podle bible: Král? Kněží? Zvyk? Boží slovo?
Obrázek může také sloužit a inspirovat k přemýšlení o aplikaci po výkladu. Zase přijdou na řadu dohady a vy můžete děti vracet otázkami k tomu, co slyšely.

Dokreslením obrázku a rozhovorem o něm můžete výklad začít. Uvede děti i vás do situace příběhu a spojí jej s jejich zkušeností. Může potom vyznít jako osvobodivé slovo k tomu, co děti zakusily nebo prožívají. Pokud se děti vrací zpět do shromáždění, mohou svoje obrázky ukázat a osvětlit dospělým a zeptat se jich, jestli by je oni dokreslili ještě jinak.

Rozluštění obrázku mohou děti hledat před i po vyprávění. Na začátku to soustředí jejich pozornost a při výkladu potom mohou sledovat, zda a jak se v něm výsledky jejich úkolu objevují a potvrzují. Na konci jim úkol znovu zjednodušeně připomene vyznění příběhu.

Zpracování obrázku můžete zařadit na začátek i na závěr vyprávění. Děti odstřihnou kartičky a snaží se je roztřídit podle toho, co nepřátelství posiluje a co je přemáhá. Pokud to dělají na začátku, uvádí je to do tématu vyprávění a mohou potom svůj pohled porovnávat s poselstvím příběhu. Pokud obrázek zpracovávají po výkladu, ukáže se, zda jste jej podali srozumitelně a zda jej ony pochopily. Domýšlení dalších možností pak vede k jeho aplikaci. O tom, co děti napadlo, je třeba společně mluvit.

Ke zpracování obrázku potřebují děti příběh znát. Můžete jej tedy použít po vyprávění, aby si jeho poselství ještě jednou připomněly a vlastní aktivitou fixovaly. Můžete jej ale také použít přímo při vyprávění: buď se dětí po náležitých úsecích ptáte, jaký směr tedy příběhu odpovídá; nebo je necháte, aby si sami podle toho, co právě slyší, cestu hledaly a na konci jejich obrázky porovnáte, případně v rozhovoru ujasníte.

Obrázek je možné použít na začátku v rámci motivačního uvedení. Vyprávění potom můžete představit jako příběh o tom, koho a co poslouchal rád a nerad král Achab. V jeho závěru se k dotvořeným obrázkům opět vraťte. Ptejte se, jak by tedy vypadal obrázek domalovaný Achabem a zda je nebo není podobný obrázkům dětí. Hledejte společně obdoby a rozdíly a mluvte o tom, co je tedy asi dobré a nadějné.

K tomu, aby děti mohly obrázek podle zadání dokreslit, potřebují příběh znát. Použijete ho tedy až po vyprávění. Obrázky vám ukážou, jak bylo vaše vyprávění srozumitelné. Společně si je ukažte a mluvte o nich spolu – zda se děti shodují; kdo podle nich nese z uvedených možností největší vinu za Nábotovu smrt; dovedly by je podle toho seřadit? Tento rozhovor potom můžete dál rozvést: o jaká přikázání se v příběhu tedy jedná; připomíná vám to nějaké situace z naší historie a přítomnosti, kdo na nich nese vinu?

Děti mohou nakreslit, kdy se cítily sami, na začátku jako motivační uvedení, na které navážete příběhem o Elijášovi, který se také cítil sám. Po vyprávění se potom pokusí sestavit z písmenek, co lidé od Boha ve své nouzi většinou očekávají ( „rychlý a zázračný zásah“) a jak Bůh jedná a vyvádí ze zoufalství ( „tichým hlasem potvrzuje poslání a ukazuje druhy“).