Svůj výběr toho, co je pro ně radost a co povinnost, mohou děti vyznačit tak, že si podle něho vybarví kroužky dvěma různými pastelkami. Tento úkol je může na začátku do napětí podobenství uvést ( Než začnete vyprávět, ptejte se jich, u čeho spíš namítají, že mají mnoho jiných důležitých věcí na práci. Zda u toho, co označily jako radost, nebo u toho, co vybraly jako povinnost. ), stejně tak může ovšem dětem pomoci při domýšlení významu podobenství na závěr.

Dotváření obrázku můžete zapojit do vašeho vyprávění. Začněte tím, že Ježíš, aby přiblížil, jak je to s Boží vládou, používal podobenství – přirovnával ji k různým situacím a věcem. Jednou ji také přirovnal k hořčičnému zrnu. Zeptejte se dětí, proč asi právě k němu. Co tím asi chtěl ukázat? Dejte jim pak obrázky, aby je dokreslily, že jim ten úkol napoví. Až budou hotovy, ptejte se, zda už na to přišly a co to asi může konkrétně znamenat. Popřípadě je k tomu můžete otázkami vést: Co vám vyšlo? U čeho to začalo? Jaký je strom? Co poskytuje ptákům? A jaké je proti tomu to zrnko?…

Obrázek můžete použít k motivačnímu uvedení. Děti nejdříve do středu nakreslí to, o čem si myslí, že k životu potřebujeme. Potom je vyzvěte, ať z nabízených možností vyberou odpověď na otázku „Co je pro to nejvíc třeba?“ ( Mohou ji třeba vybarvit jednou pastelkou. ). Na to jim vyprávějte úryvek z 12. kapitoly Lukášova evangelia - nebo starší děti vyzvěte, aby si ho přečetly – s tím, že některé možnosti se podle něho asi ukážou jako falešné a jiné jako pravdivě.

Obrázek můžete použít uprostřed výkladu: Vyprávějte dětem podobenství až k tomu, že se soudce dlouho neměl k tomu, aby se vdovy zastal ( Starším dětem je také můžete přečíst nebo opsat až po první část 4. verše ). Pak je vyzvěte, aby se pokusily domyslet, jak mohlo podobenství pokračovat, co tedy žena asi udělala, a nakreslily nebo napsaly různé varianty do obrázku. Společně si jejich návrhy prohlédněte. Teprve pak svoje vyprávění dokončete.

S obrázkem, který si předem připravíte, můžete tentokrát ilustrovat svoje vyprávění: Nejdřív ukážete jenom učedníky. Potom tři postavy, které na hoře viděli ( Můžete nechat děti hádat, kdo to asi je. ). Pak obrázek přeložíte tak, aby se mrak spojil a vyzvete děti, aby přečetli vzkaz pro učedníky. Tím se vám dostane do obrazu i „předmět“, při němž se má ona poslušnost osvědčit. Po vyprávění si děti sami vytvoří přehýbáním a omalováním vlastní obrázek, s kterým se mohou vrátit do bohoslužeb a popřípadě s jeho pomocí dospělým podobně příběh převyprávět.

Pokud prací na obrázku začnete ( Děti mají vybrat – a mohou třeba vybarvit – na každé polovině z navržených odpovědí tu nebo ty, které mají za správné. ), vyjádří děti svůj vlastní pohled. Vyprávění potom můžete uvést výzvou, aby poslouchaly, jestli se shodují s tím, jak vidí své poslání Ježíš. Na závěr se jich na to můžete zeptat.

Úkolem z obrázku můžete začít. Modlitby nebo písničky, které děti napíšou, si potom společně přečtěte, ptejte se proč se asi před jídlem modlíme nebo zpíváme a jestli si děti myslí, že je nějaký rozdíl mezi tím jídlem s modlitbou a bez ní.

Děti mohou dokreslovat obrázek podle zadání buď na začátku – jako motivační uvedení, nebo po vyprávění – při domýšlení jeho poselství pro jejich situaci. V prvním případě začněte rozhovorem o tom, co dětem připadá marné, ztracené a beznadějné a nechte je to do obrázku dokreslit. Obrázky si navzájem ukažte a nechte děti, aby je okomentovaly. Příběh jim pak vyprávějte jako slovo do této situace, které potvrzuje smysl naděje a z ní pramenící aktivity.

Obrázek můžete tentokrát použít k vyprávění vy sami. Vystřihněte jej a složte předem a vyprávěním komentujte jednotlivé scény. Nemusíte přitom vyprávět souvisle sami, můžete se vždy ptát, co na obrázku je, co na něm kdo dělá atd. V závěru vyprávění se také můžete ptát, jestli má nějaký význam, že jsou postavy jednotlivých scén v zákrytu za sebou. Nakonec si děti sami plastickou vystřihovánku vybarví a vyrobí.