V čas úzkosti, v čas podmračený ať, Pane, jedno jsme,
čas naděje je neproměnný, před tebou stojíme.
Ať přijímám tě jako lék na každou starost, zármutek a v neštěstí se svěřuji.
V čas úzkosti, v čas podmračený ať, Pane, jedno jsme,
čas naděje je neproměnný, před tebou stojíme.
V čas jásavý, v čas rozjasněný, ať, Pane, jedno jsme,
čas naděje je neproměnný, před tebou stojíme.
Ať na tebe zas těším se a s radostí svou svěřím se, shledání s tebou oslavím.

𝄆 Chleba a víno neseme,
přijmi ty dary, prosíme. 𝄇

Mám prázdné ruce, Pane, že skutkem jsem je nenaplnil,
mám těžké nohy, Pane, bližnímu jsem se nepřiblížil.

Mám němá ústa, Pane, vždyť soucit svůj jsem odepřel,
jsem uzavřený, Pane, dej, abych všem se otevřel.

Mám v sobě bolest, Pane, že tolik věcí zranilo,
mám také touhu, Pane, aby tě srdce poznalo.

Nám radostí jsi, Pane, ty,
a já to dlouho nevěděl,
snad proto, že jsem neviděl,
jak slza v slunci roztávala.
Nám radostí jsi, Pane, ty,
jsi, Pane, ty.

Nám radostí jsi, Pane, ty,
a já to dlouho nevěděl,
snad proto, že jsem necítil,
že dětská ruka je tak malá.
Nám radostí jsi, Pane, ty,
jsi, Pane, ty.

Nám radostí jsi, Pane, ty,
a já to dlouho nevěděl,
to proto, že jsem nepřijal
slova, jež pokoj znamenala.
Nám radostí jsi, Pane, ty,
jsi, Pane, ty.

Čeká mne den, a když tě potkám, Pane,
ponesu lehčej jeho žár.
Čeká mne noc, a cokoliv se stane
nestihne moji duši zmar.

𝄆 Už spojily se naše cesty, tys nám dal prohlédnout, 𝄇 a bratru platí odpuštění, úsměv můj a pozdravení,
k bratru chci teď usednout.

𝄆 Už spojily se naše cesty, tys nám dal prohlédnout, 𝄇 a tobě platí naše prosby, bychom byli společenství,
kterému dáš pomoc svou.