Protože, přiznám se, nerozumím souvislosti první a druhé části verše (leda by po sobě házeli šutrem ti, kdo se rozkmotřili, ačkoli se dřív přátelsky objímali), rozdělím úvahu do dvou čísel.
Teď už bude řeč jenom o čase kairos. Chronos bude dál na pozadí nepozorovaně tikat - bez něj to nejde, ale nechte si ho pro chleba s máslem, protože od teďka se jmenované události měří výhradně časem kairos - jde přece o jejich pravý okamžik, o jeho nalezení či přijetí, když vás přepadne.
Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat. (Kaz 3,2)