„V něm byl život a život byl světlo lidí.“ Jan 1,4
Evangelista Jan řekne: "V něm byl život." V tom narozeném Ježíši Nazaretském, v tom, který přichází jako dítě, byl život a život v něm dostáváme. Život považujeme za nejvyšší hodnotu.
Příběhem o uzdravení malomocného se dostáváme k novým motivům našeho tématu.
Jednak je zde řeč o malomocenství. Malomocenství nejen že člověka postupně a třeba pomalu udolávalo k smrti a fyzicky ho znetvářelo, ale především ho vylučovalo ze společnosti i ze společného kultu. Malomocný žil v izolaci. Zdraví lidé se mu vyhýbali.
Ukrývali Židy v Německu a zemích, které Němci za druhé světové války okupovali. Ti, kterým to bylo za války jasné, že si musíme pomáhat, postupně stárli a odcházeli. Manžele Olinerovy v polovině osmdesátých let 20. století napadla myšlenka, že pokud chceme pochopit, jak se člověk stává hrdinou, zajímejme se o tyto lidi.
Po uzdravení posedlého v synagoze se s společně s Ježíšem a jeho učedníky ocitáme v domě Šimona a Ondřeje. U dveří domu se shromáždily davy lidí s mnoha nemocnými a posedlými. Ježíš uzdravoval a uzdravoval.
Když slyšeli návštěvníci synagogy Ježíše, užasli nad jeho učením, protože ”učil jako ten, kdo má moc a ne jako zákoníci”. Ježíšova slova na rozdíl od mluvení zákoníků působila, byla přesvědčivá. Kdy řeč něco působí a kdy je naopak zcela bezmocná?