Aby děti věděly, co mají ve „skrývačce“ hledat („Proč hledáte živého mezi mrtvými“ – jednotlivá slova jsou svisle i vodorovně), musí příběh znát. S obrázkem tedy budou pracovat buď po vyprávění, nebo pro ně bude podnětem k samostatné práci s biblí, ve které si oddíl ( Lk 24,1 – 12 ) najdou, přečtou a na jeho základě budou úkol plnit. Při rozhovoru nad výsledky je možné se ptát, jak asi ten omyl „hledat živého mezi mrtvými“ může vypadat dnes. Třeba to je pohled, který význam vzkříšení spojuje jen s tím, co bude po smrti.

„Co je k pláči“ můžete děti nechat nakreslit na začátku. Pravděpodobně budou jejich obrázky blízké pohledu žen z příběhu. Na to můžete svým vyprávěním navázat a ukázat, že Ježíš vidí důvod k smutku trochu jinak. Děti ovšem mohou obrázek dokreslovat i po vyprávění. Pak při tom půjde spíš o uvědomování a domýšlení toho, v čem a proč je konkrétně k pláči život, který ve světě, kde křižují Krista, dovede přežívat.

K tomu, aby děti mohly úkol z obrázku splnit, je třeba, aby vyprávění už znaly. S obrázkem tedy budete pracovat až po výkladu. Děti mají nejdřív spojit linkou ( nebo vybarvit jednou pastelkou ) charakteristiku s příslušnými aktéry příběhu a potom rozhodnout, kdo nese vinu na odsouzení Ježíše. Pokud se neshodnou, vyzvěte je, aby se svoje rozhodnutí pokusily druhým vysvětlit a zdůvodnit. Pokud se budou shodovat, zeptejte se jich, jak k tomu došly.

Děti mohou kreslit, co udělali a teď je jim to líto, na začátku. Jejich zkušenost je uvede do situace příběhu, který potom budou lépe vnímat. Stejně tak je ovšem možné, aby obrázek využily po vyprávění, aby se jim propojilo s jejich zkušeností. Malé děti si také mohou omalovávat kohouta během toho, co budete příběh vyprávět starším – nebudou vás rušit a zjistíte, že i ony při práci poslouchají. Obrázek také můžete využít k otázkám při motivačním uvedení - Ptejte se: Co dělá postava na obrázku? Kdy a proč pláčeme? Je to vždy špatné, když pláčeme? Atd.

Pracovní obrázek je možné zapojit do samotného výkladu: Rozdejte dětem obrázky. Mladším dětem vyprávějte o rozhovoru cestou do Getsemane a vyzvěte je přitom, aby si do obrázku doplnily, co říkal Petr a co Ježíš. Starší děti si mohou oddíl „Rozhovor cestou do Getsemane“ samy v bibli najít a podle něj si text doplnit. Poté pokračujte o tom, jak se Ježíš v zahradě modlil a zeptejte se dětí, proč asi Ježíš chtěl, aby se i učedníci modlili, před jakým pokušením je chtěl uchránit a co bylo na jeho modlitbě důležité.

Obrázek je lepší nechat děti dokreslit až po vašem výkladu, kdy bude zřejmé, že se jedná o Večeři Páně. O tom, co děti nakreslí si potom společně povídejte. Ptejte se přitom dětí, proč tam ty které lidi nakreslily; jestli je to podobné jako při té poslední večeři; jestli při ní byli s Ježíšem jenom vzorní učedníci; jestli tam byli jenom ti, kdo plně rozuměli tomu, co se děje; atd. a koho by tam tedy ještě mohly nakreslit. Děti také nemusí postavy okolo stolu kreslit, mohou je třeba vystříhat z časopisů nebo z okopírovaných fotografií ze sborových akcí.

Děti mají do horní části volných ploch po stranách vinného kmene napsat nebo namalovat, co dostaly a co umějí. Do dolní části pak, jaký užitek z toho mají a jaký úkol z toho plyne. Zpracování tohoto úkolu může buď sloužit jako motivační uvedení nebo být inspirací pro domýšlení poselství příběhu do situace dětí. Pokud obrázek použijete k motivaci, při vyprávění můžete navázat na to, že i vinaři v podobenství něco dostali a měli z toho užitek, ale chtěli ho jen pro sebe a odmítli to, k čemu je ten svěřený dar zavazoval.

Opět máte dvojí možnost: buď prací na obrázku s dětmi začnete nebo obrázek použijete v závěru vašeho setkání. U první možnosti pak při vyprávění osvětlíte, jaký význam má, že ke chvalozpěvu vede právě cesta od kola, a jak to, že od chvalozpěvu vede zase k poprasku u kostela. U druhé možnosti si děti při zpracování obrázku ( hledání správného řešení ) zopakují hlavní linii vyprávění. Mluvte s dětmi i o alternativách, ke kterým cesta na obrázku nevede. Ptejte se jich, co asi představují. Teprve v kontrastu s nimi asi vynikne význam správné možnosti.

Děti mohou nakreslit do obrázku toho, na kom jim záleží a kdo stojí o jejich dobré jednání na začátku. Příběh o Zacheovi jim pak budete vyprávět jako vysvětlení, proč je na obrázku chlápek na stromě, a vyplyne z něho, jakou cenu pro děti ty, které nakreslily, mají a kdo k nim vždycky ( i když si na nikoho takového nevzpomněly ) patří. Děti mohou obrázek také dokreslovat až po vyprávění. Při tom si mohou uvědomovat, jak i ony Zacheovu roli znají.

Než budete vyprávět o farizeovi a celníkovi, nechte děti, aby doplnily samy za sebe větu v bublině na obrázku. Potom jim můžete říct, co ten obrázek vlastně znázorňuje, tedy vykládat podobenství. Než se dostanete k Ježíšovu dovětku ( verš 14 ), zeptejte se, kdo z těch dvou asi se svojí bublinou může „prolézt“ dveřmi, aby se přidal ke společenství s Ježíšem.