Na začátku vyzvěte děti, aby do částí těla na obrázku napsaly, co kdo ve sboru dělá ( např. Alžběta hraje na varhany, Renata vaří kávu, pan farář káže, Věra čte z bible, Vojta vždycky zatopí, Honza vozí do kostela paní M., Alena přinese vždycky květiny, Lukáš nás vždycky rozesměje… ) a vystřihly si je. Potom se ptejte, o čem si děti myslí, že je to nejdůležitější a co by naopak mohly postrádat. Když si děti vyberou, zeptejte se jich, jestli by z toho, co vybraly jako důležité, mohly sestavit člověka, který by mohl žít, popřípadě jestli by byl jeho život takhle plný a radostný. Na to můžete navázat apoštolským podobenstvím o těle a údech.

Do hlavy, která je vykreslená, děti nejspíš nic nevepíší. Pokud to tak bude, zeptejte se jich, jestli – i když se to stalo asi bezděky – to může mít nějaký význam. Můžete jim to interpretovat podle Pavla – hlavou, která tělu „vládne“, není nikdo z nás, tou je Kristus.