Děti mohou dokreslovat obrázek podle zadání buď na začátku – jako motivační uvedení, nebo po vyprávění – při domýšlení jeho poselství pro jejich situaci. V prvním případě začněte rozhovorem o tom, co dětem připadá marné, ztracené a beznadějné a nechte je to do obrázku dokreslit. Obrázky si navzájem ukažte a nechte děti, aby je okomentovaly. Příběh jim pak vyprávějte jako slovo do této situace, které potvrzuje smysl naděje a z ní pramenící aktivity.

Obrázek můžete tentokrát použít k vyprávění vy sami. Vystřihněte jej a složte předem a vyprávěním komentujte jednotlivé scény. Nemusíte přitom vyprávět souvisle sami, můžete se vždy ptát, co na obrázku je, co na něm kdo dělá atd. V závěru vyprávění se také můžete ptát, jestli má nějaký význam, že jsou postavy jednotlivých scén v zákrytu za sebou. Nakonec si děti sami plastickou vystřihovánku vybarví a vyrobí.

Obrázek by měl zdůraznit poselství podobenství ( Pokud mu dobře rozumím, brzdí toho, kdo by byl fascinován velikými zástupy okolo Ježíše, a zároveň potvrzuje smysl tomu, kdo by pochyboval o něm pochyboval vzhledem k malému počtu oslovených. ). Hodí se tedy, aby jej děti zpracovávaly až po vyprávění. Potom budou lépe rozumět souvislosti obrázků, značek a odpovědí, které jim vyjdou.

Úkoly z obrázku můžete použít v různých částech výkladu. Nejprve mohou děti kreslit, co provedly špatného. Nad jejich kresbami se jich ptejte, jestli je dobré vědět o svých chybách a selháních a proč; k čemu asi vede, pokud si jich člověk není vědom… Evangelijní perikopu jim pak vyprávějte s tím, že jim odpověď naznačí. Po vyprávění mohou děti vyluštit obrázkovou doplňovačku, která znovu připomene Ježíšovo slovo: „Komu se málo odpouští, málo miluje“. Na závěr pro děti už nebude těžké odpovědět na otázku z obrázku.

Paralelu mezi postavením Janových učedníků a vlastní situací si mohou děti uvědomit asi teprve tehdy, když příběh uslyší. Ježíš neodpovídá přímo, nechává Jana a jeho učedníky, aby si odpověď vyvodili z toho, co viděli a slyšeli. Vyzvěte děti, zda najdou v tom, co sami doposud z evangelia slyšely ( viz. kartičky ), to, na co Ježíš Janovi učedníky odkazuje ( výrok a kartičku, která ho naplňuje, ať vybarví stejnou barvou ). Myslím, že přitom vyjde najevo, že posouzení příběhů není jednoznačné. Tehdy i dnes – jak upozorňuje Ježíš – žádný absolutní důkaz není.

Obrázek lze využít postupně během celé hodiny. Nejprve děti dokreslí sebe a spojí se linkou s tím z prostředního sloupce, koho pokládají za svého bližního. Potom jim vyprávějte část z kázání na rovině a příběh o milosrdném Samařanu. Po vašem výkladu ať děti různými pastelkami spojí linkou postavu „kněze“, „kostelníka“ a „Samařana – obchodního cestujícího“ s těmi, které by asi oni považovali za své blížní. Společně se pak podívejte, jak a s kým se náš pohled překrývá. Zeptejte se, zda je ta otázka z obrázku položená správně.

Obrázek můžete s dětmi dotvářet postupně: Jako motivační uvedení nakreslí děti do domu všechno, co mají. Potom jim můžete vyprávět příběh o boháči, který všechno měl, ale byl nevšímavý. Jako jeho shrnutí se mohou děti naučit říkanku z obrázku. Nakonec můžete společně mluvit o tom, kdo žije vedle nás a má nějakou nouzi a podle rozhovoru obrázek dokreslit, nebo dotvořit výstřižky z novin nebo jiných materiálů. ( Materiály / např. noviny, letáčky Diakonie, letáčky Likvidace Lepry, Zpravodaje Fondu ohrožených dětí aj. /, nůžky a lepidlo si nachystejte předem.

Pro práci s obrázkem je třeba příběh znát. Užijete jej tedy až po výkladu. Zpracování úkolu ověří, jak vaše vyprávění děti vnímaly. Ve skrývačkách lze u obou otázek najít více odpovědí, které dávají smysl ( např. ad1/ žebřík, kladivo, krumpáč, šňůra, víra, odvaha, lana…; ad2/ pokoj, uzdravení, odpuštění… ) To je dobrý podnět k rozhovoru, při kterém si můžete společně ujasnit, co pro jedno i druhé bylo nejdůležitější. Se staršími dětmi můžete také zpracování obrázku zadat jako samostatnou práci: Děti si mají příběh sami přečíst a podle toho zpracovat.

Děti si můžou cestu učedníků na začátku tipnout a vybarvit. Při společném rozhovoru se jich můžete ptát na důvody jejich tipů. Vyprávění potom budou sledovat se zájmem o rozhřešení, kdo tipoval správně. Hledat cestu, na kterou Ježíš rybáře pozval, lze také po vyprávění. Ukáže se, jak je děti slyšely a pochopily. Se staršími dětmi můžete mluvit o tom, jak souvisí Ježíšova výzva „Zajeď na hlubinu“ s obrázkem společného stolování s darebáky.

Pracovním listem je asi tentokrát nejlépe začít. Když se děti pro nějakou podobu rozhodnou, popřípadě ji také nakreslí, ptejte se jich, proč si zvolily právě tuto. Můžete také děti nechat hlasovat o tom, kdo se asi nejlépe trefil. Dál se ptejte, jestli by mohl mít boží služebník také podobu úplně jinou. Na příběhu potom můžete ukázat, jak právě přesná představa o božím služebníkovi nazaretské postavila proti němu. Popřípadě se na závěr ptejte, proč nazaretští Ježíše odmítli, jaký to mělo důvod a kdo by tedy asi z nabídnutých možností mohl být pro nás nejspíš Ježíš.