Úkolem z obrázku můžete začít. Modlitby nebo písničky, které děti napíšou, si potom společně přečtěte, ptejte se proč se asi před jídlem modlíme nebo zpíváme a jestli si děti myslí, že je nějaký rozdíl mezi tím jídlem s modlitbou a bez ní.

Děti mohou dokreslovat obrázek podle zadání buď na začátku – jako motivační uvedení, nebo po vyprávění – při domýšlení jeho poselství pro jejich situaci. V prvním případě začněte rozhovorem o tom, co dětem připadá marné, ztracené a beznadějné a nechte je to do obrázku dokreslit. Obrázky si navzájem ukažte a nechte děti, aby je okomentovaly. Příběh jim pak vyprávějte jako slovo do této situace, které potvrzuje smysl naděje a z ní pramenící aktivity.

Obrázek můžete tentokrát použít k vyprávění vy sami. Vystřihněte jej a složte předem a vyprávěním komentujte jednotlivé scény. Nemusíte přitom vyprávět souvisle sami, můžete se vždy ptát, co na obrázku je, co na něm kdo dělá atd. V závěru vyprávění se také můžete ptát, jestli má nějaký význam, že jsou postavy jednotlivých scén v zákrytu za sebou. Nakonec si děti sami plastickou vystřihovánku vybarví a vyrobí.

Obrázek by měl zdůraznit poselství podobenství ( Pokud mu dobře rozumím, brzdí toho, kdo by byl fascinován velikými zástupy okolo Ježíše, a zároveň potvrzuje smysl tomu, kdo by pochyboval o něm pochyboval vzhledem k malému počtu oslovených. ). Hodí se tedy, aby jej děti zpracovávaly až po vyprávění. Potom budou lépe rozumět souvislosti obrázků, značek a odpovědí, které jim vyjdou.

Úkoly z obrázku můžete použít v různých částech výkladu. Nejprve mohou děti kreslit, co provedly špatného. Nad jejich kresbami se jich ptejte, jestli je dobré vědět o svých chybách a selháních a proč; k čemu asi vede, pokud si jich člověk není vědom… Evangelijní perikopu jim pak vyprávějte s tím, že jim odpověď naznačí. Po vyprávění mohou děti vyluštit obrázkovou doplňovačku, která znovu připomene Ježíšovo slovo: „Komu se málo odpouští, málo miluje“. Na závěr pro děti už nebude těžké odpovědět na otázku z obrázku.

Paralelu mezi postavením Janových učedníků a vlastní situací si mohou děti uvědomit asi teprve tehdy, když příběh uslyší. Ježíš neodpovídá přímo, nechává Jana a jeho učedníky, aby si odpověď vyvodili z toho, co viděli a slyšeli. Vyzvěte děti, zda najdou v tom, co sami doposud z evangelia slyšely ( viz. kartičky ), to, na co Ježíš Janovi učedníky odkazuje ( výrok a kartičku, která ho naplňuje, ať vybarví stejnou barvou ). Myslím, že přitom vyjde najevo, že posouzení příběhů není jednoznačné. Tehdy i dnes – jak upozorňuje Ježíš – žádný absolutní důkaz není.

Obrázek lze využít postupně během celé hodiny. Nejprve děti dokreslí sebe a spojí se linkou s tím z prostředního sloupce, koho pokládají za svého bližního. Potom jim vyprávějte část z kázání na rovině a příběh o milosrdném Samařanu. Po vašem výkladu ať děti různými pastelkami spojí linkou postavu „kněze“, „kostelníka“ a „Samařana – obchodního cestujícího“ s těmi, které by asi oni považovali za své blížní. Společně se pak podívejte, jak a s kým se náš pohled překrývá. Zeptejte se, zda je ta otázka z obrázku položená správně.

Obrázek můžete s dětmi dotvářet postupně: Jako motivační uvedení nakreslí děti do domu všechno, co mají. Potom jim můžete vyprávět příběh o boháči, který všechno měl, ale byl nevšímavý. Jako jeho shrnutí se mohou děti naučit říkanku z obrázku. Nakonec můžete společně mluvit o tom, kdo žije vedle nás a má nějakou nouzi a podle rozhovoru obrázek dokreslit, nebo dotvořit výstřižky z novin nebo jiných materiálů. ( Materiály / např. noviny, letáčky Diakonie, letáčky Likvidace Lepry, Zpravodaje Fondu ohrožených dětí aj. /, nůžky a lepidlo si nachystejte předem.

Pro práci s obrázkem je třeba příběh znát. Užijete jej tedy až po výkladu. Zpracování úkolu ověří, jak vaše vyprávění děti vnímaly. Ve skrývačkách lze u obou otázek najít více odpovědí, které dávají smysl ( např. ad1/ žebřík, kladivo, krumpáč, šňůra, víra, odvaha, lana…; ad2/ pokoj, uzdravení, odpuštění… ) To je dobrý podnět k rozhovoru, při kterém si můžete společně ujasnit, co pro jedno i druhé bylo nejdůležitější. Se staršími dětmi můžete také zpracování obrázku zadat jako samostatnou práci: Děti si mají příběh sami přečíst a podle toho zpracovat.

Děti si můžou cestu učedníků na začátku tipnout a vybarvit. Při společném rozhovoru se jich můžete ptát na důvody jejich tipů. Vyprávění potom budou sledovat se zájmem o rozhřešení, kdo tipoval správně. Hledat cestu, na kterou Ježíš rybáře pozval, lze také po vyprávění. Ukáže se, jak je děti slyšely a pochopily. Se staršími dětmi můžete mluvit o tom, jak souvisí Ježíšova výzva „Zajeď na hlubinu“ s obrázkem společného stolování s darebáky.