Dokreslením obrázku a rozhovorem o něm můžete výklad začít. Uvede děti i vás do situace příběhu a spojí jej s jejich zkušeností. Může potom vyznít jako osvobodivé slovo k tomu, co děti zakusily nebo prožívají. Pokud se děti vrací zpět do shromáždění, mohou svoje obrázky ukázat a osvětlit dospělým a zeptat se jich, jestli by je oni dokreslili ještě jinak.

Rozluštění obrázku mohou děti hledat před i po vyprávění. Na začátku to soustředí jejich pozornost a při výkladu potom mohou sledovat, zda a jak se v něm výsledky jejich úkolu objevují a potvrzují. Na konci jim úkol znovu zjednodušeně připomene vyznění příběhu.

Zpracování obrázku můžete zařadit na začátek i na závěr vyprávění. Děti odstřihnou kartičky a snaží se je roztřídit podle toho, co nepřátelství posiluje a co je přemáhá. Pokud to dělají na začátku, uvádí je to do tématu vyprávění a mohou potom svůj pohled porovnávat s poselstvím příběhu. Pokud obrázek zpracovávají po výkladu, ukáže se, zda jste jej podali srozumitelně a zda jej ony pochopily. Domýšlení dalších možností pak vede k jeho aplikaci. O tom, co děti napadlo, je třeba společně mluvit.

Ke zpracování obrázku potřebují děti příběh znát. Můžete jej tedy použít po vyprávění, aby si jeho poselství ještě jednou připomněly a vlastní aktivitou fixovaly. Můžete jej ale také použít přímo při vyprávění: buď se dětí po náležitých úsecích ptáte, jaký směr tedy příběhu odpovídá; nebo je necháte, aby si sami podle toho, co právě slyší, cestu hledaly a na konci jejich obrázky porovnáte, případně v rozhovoru ujasníte.

Obrázek je možné použít na začátku v rámci motivačního uvedení. Vyprávění potom můžete představit jako příběh o tom, koho a co poslouchal rád a nerad král Achab. V jeho závěru se k dotvořeným obrázkům opět vraťte. Ptejte se, jak by tedy vypadal obrázek domalovaný Achabem a zda je nebo není podobný obrázkům dětí. Hledejte společně obdoby a rozdíly a mluvte o tom, co je tedy asi dobré a nadějné.

K tomu, aby děti mohly obrázek podle zadání dokreslit, potřebují příběh znát. Použijete ho tedy až po vyprávění. Obrázky vám ukážou, jak bylo vaše vyprávění srozumitelné. Společně si je ukažte a mluvte o nich spolu – zda se děti shodují; kdo podle nich nese z uvedených možností největší vinu za Nábotovu smrt; dovedly by je podle toho seřadit? Tento rozhovor potom můžete dál rozvést: o jaká přikázání se v příběhu tedy jedná; připomíná vám to nějaké situace z naší historie a přítomnosti, kdo na nich nese vinu?

Děti mohou nakreslit, kdy se cítily sami, na začátku jako motivační uvedení, na které navážete příběhem o Elijášovi, který se také cítil sám. Po vyprávění se potom pokusí sestavit z písmenek, co lidé od Boha ve své nouzi většinou očekávají ( „rychlý a zázračný zásah“) a jak Bůh jedná a vyvádí ze zoufalství ( „tichým hlasem potvrzuje poslání a ukazuje druhy“).

Obrázek asi použijete až po vyprávění, protože v něm děti mají hledat smysl příběhu. Pokud se s dětmi vracíte do shromáždění, můžete si vystřihnout velké plameny z barevných papírů aděti nebo vy sami na ně napište jednotlivá písmena podle obrázku. Každé dítě ponese jeden nebo dva plameny a vyzvou dospělé, aby se z nich pokusili sestavit nějakou větu a dají jim hádat, zda přijdou na to, co si v nedělní škole vyprávěly.

Obrázek má pomoci tomu, aby děti přemýšlely nad aktuálností biblického vyprávění. Úkol z obrázku budou tedy děti zpracovávat až po vašem vyprávění. Možnosti, které vymyslí a nakreslí, si potom společně ukažte a mluvte o nich: Proč je napadly právě tyto? Jsou všechny jenom kritické a kárající? Je to tak, že Elijáš jenom kritizuje? Mohl by dnes někomu ohlásit také sucho? Proč?

Levou polovinu obrázku můžete využít k motivačnímu uvedení do příběhu. Ptejte se dětí: Je na tom obrázku něco divného nebo není? Co to je? Proč to je divné? Proč na svoje výrobky nebo aktivity dávají lidé boží jméno? Chtějí ho poslouchat, oslavit nebo spíš využít? Úkol z obrázku potom děti zpracují po vyprávění při uvědomování si aktuálnosti vyprávění.