Obrázek můžete použít po motivačním rozhovoru ( nebo přímo jako motivaci ). Vyzvěte děti, aby si sami tiply, kdo by se ze skupiny na obrázku hodil na krále a kdo ne nebo koho asi Samuel za krále vybere a koho asi nevybere. Ptejte se jich na důvod jejich volby. Do Samuele a rozdílu mezi naším a božím pohledem se potom budou moct lépe vžít. Výklad pro ně bude zároveň vyřešením jejich hádanky.

Úkol na obrázku předpokládá, že děti už vyprávění slyšely. Použijte ho tedy po výkladu. Řešení necituje bibli doslova. Může být podnětem k rozhovoru, kdy ještě Boha jenom využíváme. Lze také společně hovořit o nesprávných řešeních, které obrázek nabízí.

Obrázek asi využijete spíš po vyprávění jako podnět k domýšlení jeho významu. O tom, co děti do obrázku dokreslí, společně mluvte a ptejte se, zda to, víc odpovídá tomu, před čím Samuel lid varoval, nebo tomu, jak jednal Saul.

Obrázek můžete opět použít jak na úvod, tak na závěr výkladu. O tom, na co lidé pověrčivě spoléhají můžete nejdřív společně mluvit. Děti potom to, na co přijdete, nakreslí do truhly. Ptejte se jich pak, jestli je napadne, proč to kreslí zrovna do té truhly. Výkladem jim to můžete vysvětlit – pověrčivě lze spoléhat i na boží slovo, i na věci skutečně svaté. Na závěr můžete mluvit o tom, zda by nyní do truhly ještě něco domalovaly.

Obrázek můžete použít buď při motivaci na začátku nebo jako vyústění výkladu. Při motivaci mohou děti napsat do knihy například verš svého křestního kázání ( pokud ho můžete předem zjistit ) nebo verš, který máte v modlitebně, na kazatelně či na kostele ( popř. můžete začít otázkou, zda si všimly, co máte v kostele napsané ). Ptejte se potom, proč tam ten verš je, pro koho tam asi je, zda jim něco říká, zda mu rozumějí atd. Samuelův příběh jim potom může osvětlit jejich situaci.

Děti mohou na začátku vybarvit různými pastelkami jednotlivé cesty, aby přišly na to, které pojmy k sobě patří. Společně pak můžete mluvit o tom, jestli jsou pro lidi taková spojení obvyklá, proč jsou asi slova takto pospojovaná a jaký to dává smysl. Ježíšova odpověď řeckým poutníkům, o které potom budete vyprávět, zvláštní spojení osvětluje. Nakonec se děti mohou pokusit vymyslet a do prázdných políček vepsat jinou dvojici, která odpovídá logice Ježíšova přirovnání.

Od toho, do které části hodiny práci s obrázkem zařadíte, se odvíjí i její funkce:
Na začátku budou děti do obrázku kreslit to, s čím se setkaly – co slyšely, viděly, četly, co si představují. Dostanou se tak do obrazu. Pokud se mezi jejich obrázky objeví něco obsahově blízkého Herodovu strachu ( strach z někoho vnějšně bezbranného ), můžete na to navázat. Pokud se nic takového neobjeví, můžete vyprávění uvést tím, že mocní mohou mít překvapivě strach i z něčeho jiného.

S obrázkem je třeba pracovat asi až po výkladu. Děti mohou do koleček dokreslovat buď jak se velká slova uskutečňují v Ježíšově příběhu ( odpuštění – Ježíš s ochrnutým, jehož spustili přátelé střechou… ) nebo jak se uskutečňují v přítomném životě ( věrnost – staří manželé se drží za ruku… ). V prvním případě je také možné připravit ze samolepek k Lukášovu evangeliu kartičky, ze kterých mohou děti vybírat společně, který příběh by mohl být uskutečněním kterého slova.

Na začátku vyzvěte děti, aby do částí těla na obrázku napsaly, co kdo ve sboru dělá ( např. Alžběta hraje na varhany, Renata vaří kávu, pan farář káže, Věra čte z bible, Vojta vždycky zatopí, Honza vozí do kostela paní M., Alena přinese vždycky květiny, Lukáš nás vždycky rozesměje… ) a vystřihly si je. Potom se ptejte, o čem si děti myslí, že je to nejdůležitější a co by naopak mohly postrádat.

Úkol z obrázku opět vyžaduje znalost příběhu. Je ho tedy možné plnit až po vašem vyprávění, nebo předpokládá, že si děti budou úryvek z bible samy napřed číst. Pokud se nemýlím, měl by dětem vyjít jak v oprátce, tak ve svitku obrázek v podstatě stejný ( ukřižovaný Kristus ). To je dobré dětem zdůraznit.