Od toho, do které části hodiny práci s obrázkem zařadíte, se odvíjí i její funkce:
Na začátku budou děti do obrázku kreslit to, s čím se setkaly – co slyšely, viděly, četly, co si představují. Dostanou se tak do obrazu. Pokud se mezi jejich obrázky objeví něco obsahově blízkého Herodovu strachu ( strach z někoho vnějšně bezbranného ), můžete na to navázat. Pokud se nic takového neobjeví, můžete vyprávění uvést tím, že mocní mohou mít překvapivě strach i z něčeho jiného.
Po vyprávění můžete před vlastním kreslením společně přemýšlet o tom, zda znají děti ze současnosti nebo historie podobný případ, kdy se někdo mocný bojí někoho vnějšně nepatrného. Nebo můžete děti vyzvat, aby si vzpomněly na podobný případ z bible a ten nakreslily ( farao – izraelských pacholíků, král Saul – mladíčka Davida… ).