UZDRAVENÍ NAAMÁNA SYRSKÉHO

5. MOTIVAČNÍ UVEDENÍ DO PŘÍBĚHU

Otázka pro mladší a střední školní věk:

Vzpomenete si na vyprávění, kde v rozhodující chvíli ukáže cestu někdo bezvýznamný, nepatrný, nebo rovnou dítě? Co se vám na takovém příběhu líbí?

(Motivační rozhovor pro mladší školní věk se může inspirovat motivem holčičky, která mocnému generálovi v beznadějné situaci „ukáže cestu“. Při užití literárních příkladů však dbejte na to, abyste do nich zcela nezabředli. Důležité také je zjistit, zda jsou dětští hrdinové obyčejní, nebo obdaření nějakými nadpřirozenými schopnostmi. Při vyprávění biblického příběhu je každopádně užitečné podtrhnout, že jeho „malí hrdinové“ jsou docela obyčejní.)

 

Otázka pro starší školní věk:

V životě se setkáváme s lidmi, kteří se od nás odlišují. Mají třeba jinou barvu pleti, jiné zvyky, jinak se oblékají, nebo se hlásí k jinému náboženství, žijí v jiných zemích, mají jinou národnost než my. Někteří lidé jsou třeba zdravotně postižení. Všímáte si, jaké jsou lidské reakce na tyto odlišnosti? Někdy budí sympatie, jindy odpor. Učí nás Boží slovo, jak se máme k sobě přes tyto odlišnosti chovat?

 

6. OSNOVY VYPRÁVĚNÍ

a) poznámky a osnova pro mladší školní věk:

Vyprávění pro mladší školní věk se může inspirovat motivem holčičky, která mocnému generálovi v beznadějné situaci „ukáže cestu“. Ukáže se pak, že tato cesta nevede ke králi, ale „Božímu podivínovi“ Elíšovi. Když Naamán odmítne jeho slovo, navedou ho zpátky na cestu k zachránění jeho služebníci. Můžete využít BD, úlohy č. 73 Naamán syrský. Vypusťte motiv odměny, zdůrazněte naopak úlohu služebníků.

I. Motivační rozhovor

II. Naamán hledá lékaře a malé děvčátko z Izraele mu poví o mocném prorokovi

III. Cesta nekončí u krále, ale u proroka

IV. Pochybnosti nad prorokovým slovem a rada služebníků

V. Naamán nalezl záchranu a chválí izraelského Boha

 

b) poznámky a osnova pro střední a starší školní věk:

(Navržená motivace vychází ze zkušenosti s odlišným. Umožňuje pak ve vyprávění zřetelněji podtrhnout Naamanovu cizorodost a přináležitost k nepřátelům. Přesto mu není upřena záchrana.)

I. Motivace

II. Aramejský velitel onemocněl malomocenstvím

III. Ukradená izraelská dívka – otrokyně – nasměruje  Naamána  do Izraele

IV. Královy rozpaky a Elíšův vzkaz

V. Prorocké slovo pro Naamána

VI. Naamánovo rozhořčení překonávají domluvy jeho služebníků

VII. Poslušnost prorockého slova a uzdravení

VIII. Elíša odmítá peníze

IX. Zachráněný cizinec odchází jako svědek Hospodinova činu

 

 

 

VYPRÁVĚNÍ

 

1. DOBRÁ RADA NAD ZLATO (ANEB I MALÍ A NEVÝZNAMNÍ MOHOU MÍT VLIV NA    DŮLEŽITOU UDÁLOST)

Stalo se vám už někdy, že jste uměli užitečně poradit, když si dospělí nevěděli rady? – Poslyšte teď příběh, v němž malá holka, navíc v nezáviděníhodném postavení otrokyně, dopomohla k uzdravení svého pána, s nímž neměla společnou ani víru ani národnost, vlastně vůbec nic... Jen jí nebylo lhostejné, že manžela její paní sužuje zlá, nevyléčitelná nemoc, a tak jej nasměrovala do své rodné země, k muži Božímu, k proroku Hospodinovu.

         „Paní, má paní, už se vracejí! Mohu jim běžet naproti?“ – „Jen běž, děvče, běž. Vždyť ty jsi nás přivedla k naději na uzdravení.“ A tak izraelské děvčátko, válečná zajatkyně, jejímž údělem bylo zůstat otrokyní, utíká vstříc povozům, na nichž se i se svým doprovodem  vrací z její rodné země její nynější pán, syrský vojevůdce Naamán. – „Přicházíte v pokoji?“ vyptává se děvče služebníků na okraji konvoje. – „V pokoji,“ zní odpověď zvesela. – „A je-li zdráv náš pán?“ „Ano, zcela zdráv. Dobře jsi mu, maličká, poradila. Elíša je veliký prorok a váš Hospodin je mocný Bůh. Uzdravil našeho pána. Jeho tělo je nyní čisté, beze stopy malomocenství. Všichni se z toho radujeme. Ale víš, jak se to vůbec všechno seběhlo? Bylo to docela napínavé.

         Náš vládce, král aramejský (syrský), poslal dopis králi izraelskému. Nechová k němu nijak zvlášť vřelý vztah, to víš sama nejlépe, nebyla bys tady, nebýt válek mezi nimi... Ale náš král si velice váží tvého pána Naamána, protože je to udatný bojovník a čestný člověk. Když se mu náš pán zmínil, že v izraelské zemi je prorok, který by jej mohl zbavit malomocenství, král nemeškal a hned jej i s dopisem poslal do tvé země, k izraelskému králi. Je to až s podivem, že náš pán Naamán dal na tvou radu a rozhodl se pro tu dalekou cestu. Ale když je člověk tak vážně nemocný, když se mu tělo a život rozpadá, chytá se každé naděje...

 

II. KRÁL NEUMÍ POMOCI (ANI VELCÍ A MOCNÍ NEDOKÁŽOU VŠECHNO)

Když jsme pak přijeli k vašemu králi, byl tím zaskočen; není u vás zvykem, aby se zdraví setkávali s malomocnými. Ale když si pak přečetl dopis, který mu náš pán Naamán předal, propadl panice: roztrhal své roucho a začal vykřikovat, že přece není Bůh, aby rozdával smrt nebo život, a že žádost o Naamánovo uzdravení je jen diplomatickou záminkou, aby silnější syrský soused mohl opět vytáhnout do boje proti Izraeli. No, už to hrozilo mezinárodním skandálem, když tu dostal izraelský král vzkaz od muže Božího, od proroka jménem Elíša: „Proč jsi roztrhl své roucho? Jen ať přijde ke mně. Pozná, že je v Izraeli prorok.“

 

III. MUŽ BOŽÍ POMÁHÁ PROROCKÝM SLOVEM (A TO NEBÝVÁ  KAŽDÉMU  POCHUTI) Nasedli jsme opět na povozy a přijeli před dům, v němž prorok bydlel. Zastavili jsme přímo u vchodu. Ale prorok Elijáš se nám ani neukázal. Jen poslal svého posla se vzkazem: „Jdi, omyj se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo bude opět zdravé. Budeš čist.“ Tos měla vidět našeho pána! Byl celý rudý, jak se zlobil: „Jen tohle že vzkazuje ten prorok? To jsem si to uzdravování představoval jinak! Ale on – žádné zaklínadlo, žádné elixíry, žádná magická gesta... Prý, běž se sedmkrát ponořit do Jordánu! Taková stoka! To tam spíš ještě chytnu nějakou nemoc, copak nemáme u nás doma dost čistších řek? Mohl jsem se namáčet v nich a nemusel se nikam trmácet. Jedeme odsud! Hned!“

 

IV. NAAMÁN MÁ OPORU VE SVÝCH SLUŽEBNÍCÍCH (DOBRÉ VZTAHY NAPOMÁHAJÍ K UZDRAVENÍ)

I my jsme byli dost udiveni, že prorok vzkázal našemu pánu tuto jedinou větu, ale neméně nás překvapilo, jak se náš pán rozzuřil a odmítl dát na prorokovu radu. Asi měl strach, že se zesměšní; tak obyčejná věc přece nemůže nikomu pomoci. A tak jsme si dodali odvahy a vložili jsme se do toho. Jsme sice jen služebníci, nemáme právo mluvit svému pánu do jeho záležitostí, ale tentokrát jsme se toho odvážili, protože nám na něm záleží. Začali jsme jej přemlouvat, aby se nevzdával šance na uzdravení, zvlášť když se po něm nechce nic obtížného. Přesvědčovali jsme jej, že je určitě důležité, aby se sedmkrát ponořil do vod řeky Jordánu, podle slov muže Božího. – A představ si, že nás poslechl!

 

V. DŮVĚRA V PROROCKÉ SLOVO VEDE K UZDRAVENÍ (A NENÍ POTŘEBA PLATIT, JEN VDĚČNĚ PŘIJMOUT)

Odjeli jsme kousek za město; na jednom příhodném místě vystoupil náš pán z vozu a podle prorokova slova se sedmkrát ponořil do vod Jordánu. Když vystoupil z vody, byl čistý. Čistý od toho, co činilo jeho život málo-mocným. A co bys řekla, že náš pán hned potom udělal? Rozkázal, abychom se otočili a vrátili se zpět, k muži Božímu. A představ si: když jsme zase stáli v jeho domě, tak mu náš pán před námi všemi, před obyčejnými služebníky, řekl: „Hle, poznal jsem, že není Boha na celé zemi, jenom v Izraeli. A nyní, prosím, přijmi od svého služebníka projev vděčnosti.“ Děkoval Elíšovi a chtěl jej bohatě odměnit. Ale prorok všechny dary odmítl a řekl, že přece slouží Hospodinu; tomu jedinému patří všechna chvála a díky, proto on sám si nic nevezme.

 

VI. NAAMÁN ŽÁDÁ JEŠTĚ NĚCO NAVÍC (A JE TO PŘEKVAPIVÉ?)

Když náš pán viděl, že proroka nepřemluví, řekl najednou: „Dobrá, ty nechceš přijmout mé dary, zato já tě ještě o něco požádám: Dej svému služebníku Naamánovi několik pytlů s hlínou této země, abych si ji mohl odvézt do své země. Na ní postavím oltář Hospodinu a budu mu obětovat a sloužit a připomínat si tak, že patřím k němu a k vám. To chci mít na paměti i v naší zemi, kde všichni i s králem ctí jiné bohy. Tam je můj domov, má rodina, tam mám svou práci, tam zůstanu, ale jejich bohy už ctít nebudu. Kéž na mě Hospodin pamatuje v dobrém.“

         Užasle jsme naslouchali tomu, co náš pán říká, dívali jsme se na něj a připadal nám jako nový člověk. Jako by se znovu narodil. – Boží muž mu požehnal a řekl: „Jdi v pokoji“. A tak jsme šli a jsme tady a jsme v pokoji.

 

VII. BOŽÍ LÁSKA NEZNÁ HRANICE

„Já jsem věřila, že Hospodin není Pánem jen u nás doma, v Izraeli, ale že kdekoli, bez hranic, pomáhá každému, kdo se k němu s důvěrou obrací. Vždyť to mám sama na sobě dobře vyzkoušené“, usmálo se děvčátko, zamávalo služebníkům, běželo zpátky za paní Naamánovou a radostně si prozpěvovalo: „Pánu dík vzdávejte, zástupové, služte mu v radosti opravdové! Chvalte Pána, národové!“ – Můžete si ji také společně zazpívat (BTS č. 45).

 

MODLITBA

Pane Bože, děkujeme, že nás víra v tebe vede k zájmu o druhé lidi, k ochotě být jim pomocí. Radujeme se, že ty podivuhodně pomáháš všem, kdo se na tebe spolehnou. Prosíme, dej, ať to umíme vnímat, ať jsme kdekoliv. Amen.

 

 

(7). PODNĚTY PRO ROZHOVOR

– slyšeli jste, že i dnes se kradou děti a prodávají se do otroctví?

– jaká práva měl otrok? Chtěli byste žít v otrokářské společnosti?

– jsou některé národy vyspělejší, nebo zase zaostalejší než je náš?

– jak se projevují lidé, kteří se k nám chovají nepřátelsky?

– víte o nesnášenlivosti k cizincům a jiným národnostem v naší zemi?

– jaká znáte náboženství a jaké jsou mezi nimi vztahy?

– co je obsahem ekumenické spolupráce?

– čím se liší Elíša od lidového léčitele nebo nemocničního lékaře?

– znáte nějaká místa, kam lidé putují, protože touží být uzdraveni?

– znáte nějakého vojevůdce, kterého si vážíte kvůli něčemu jinému než válečnému umění?

– víte, že i u nás církve organizují pomoc pro lidi postižené leprou (malomocenstvím)?