Obrázek můžete použít v rámci motivačního uvedení. Mluvte s dětmi o tom, koho lidé oslavují a zbožňují ( herci, zpěváci, sportovci, politici, faráře… - Můžete k tomu mít vystíhané fotografie z časopisů. ) a nechte je, aby někoho takového do obrázku dokreslily. Potom jim vyprávějte, že se něco takového stalo i apoštolům a jak na to reagovali. Jejich reakci můžete názorně ukázat obrázkem, který si předem složíte. Děti to pak mohou udělat na závěr také.

Pro práci s obrázkem je tentokrát dobré, aby děti příběh již znaly. Použijte jej tedy po vyprávění. Úkol je vlastně chyták. Děti Ježíše nalézt nemohou ( Pokud nepřijdou na tak skvělou zkratku, jako přišly, když jsem s obrázkem pracoval na náboženství, že totiž Ježíš je v tom Pavlově soudu - napomenutí. ), protože postavičky na obrázku jsou jen kopií Barjesuse. Nechte je ale hledat a když začnou protestovat, protože jde jen o kopie, ptejte se, proč to tak asi je – jestli to může mít nějaký smysl.

Starším dětem můžete zadat obrázek jako samostatnou práci. Vyzvěte je, aby si našly příslušnou kapitolu v knize Skutků, přečetly si ji a podle ní doplnily obrázek. Pak se jich můžete ptát, proč jsou na obrázku zrovna ty tři postavy; jestli by nestačil třeba jen Petr nebo Petr a Herodes a proč. ( Síla božího slova se neprojevuje jen vysvobozením věrných a krachem bohorovného potentáta. To by byla pohádka. Patří k ní i „ochota“ k oběti. )

Cestu od Petra ke Kornéliovi mohou děti hledat buď na začátku nebo po vyprávění. Pokud ji budou hledat na začátku, ptejte se jich pak, zda bylo snadné cestu najít; jestli vědí, proč tam ta prasata jsou a jestli cestu spíš ztěžují nebo usnadňují. Příběh jim potom můžete vyprávět jako „vysvětlení“ obrázku.
Po vyprávění můžete zase děti vyzvat, aby si teď zahrály na Petra a našly cestu ke Kornéliovi.

Obrázek můžete použít při vyprávění vy sami. Vystřihnete jej a připnete nejprve ruce „A,B“. Obrázek dětem ukažte a ptejte se nejdřív, co ten člověk chce asi dělat, kdo by to mohl být, co si děti o jeho jednání myslí atd. Potom řekněte, koho představuje a vyprávějte jim Pavlův příběh ( využijte „bublinu“ ). Změnu v Pavlově jednání ilustrujte výměnou rukou ( C,D ). Po vyprávění vyzvěte děti, aby si také postavu vyrobily ( Patentky je asi třeba nakoupit předem. ) a aby doplnily prázdnou „bublinu“ podle vyprávění. Porovnejte si pak navzájem, co kdo do bubliny napsal.

S obrázkem je lépe pracovat až po vyprávění. Můžete pracovat společně tak, že budete znovu dávat dohromady příběh a ptát se přitom dětí, která alternativa na cestě mu odpovídá. Děti si ovšem také mohou najít cestu samostatně a vy se jich pak můžete ptát, proč si tu kterou alternativu vybraly. Při zdůvodňování se ukáže, zda jen mechanicky hledaly cestu nebo se nad možnostmi opravdu zamýšlely. Se staršími můžete přemýšlet nad tím, zda se některé alternativy nějak projevují třeba i v jejich příběhu.

Vyzvěte děti, aby do obrázku nejdříve napsali, co se za peníze koupit dá ( kolo, auto, oblečení, jídlo, hračky…), co se za peníze koupit nedá ( důvěra, talent, zdraví, táta a máma… ) a co dobrého je zlé kupovat ( přijetí na školu, přátelství, důvěru,…). Nad doplněnými obrázky pak můžete společně mluvit o tom, jak se ty dobré věci mění, když se kupují, proč by je chtěl někdo koupit, o co takovému člověku jde atd. Tak děti uvedete do příběhu a Petrovo odmítnutí Šimona jim bude srozumitelnější.

Úkol z obrázku může plnit jak úlohu motivačního uvedení, tak úlohu domýšlení a aplikace vyprávění. Děti mohou tipovat, co patří k důvěře a co vede ke kamenování, předem. Mohou se o tom společně dohadovat a vaše vyprávění potom budou sledovat jako rozřešení jejich dohadů. Děti mohou orámovat kroužky podle zadání také po vyprávění. Vy tak zjistíte, zda vyprávění rozuměly a máte možnost je ještě doplnit a upřesnit.
Děti si také mohou kroužky z obrázku zvětšit na čtvrtky a pokud se vrací do bohoslužeb, mohou dospělé požádat, aby se je pokusili také roztřídit.

Obrázkem můžete s dětmi začít. Když dokreslí, co kdo v kostele dělá ( můžete o tom při kreslení společně mluvit: Co je třeba, abychom v zimě nezmrzli? Jak víme, co budeme zpívat? Jak víme, kdy se v kostele bude něco dít?… ), ptejte se jich, zda by to všechno mohl dělat jeden člověk; jestli by bylo dobré, aby to všechno dělal třeba pan farář; jak by si to rozdělily, kdyby to měly dělat ony. Vyzvěte je, aby si to zkusily rozdělit. Možná nastane dohadování. To by byl dobrý podnět pro vyprávění ze Skutků.

Otázka na obrázku předpokládá, že děti už příběh znají. Pracovat s ním tedy budou až po vašem vyprávění. Je ovšem také možné zadat jim zpracování obrázku před vyprávěním s tím, aby se pokusily odhadnout, jak by mohli propuštění učedníci jednat. Příběh jim potom můžete vyprávět jako „správné řešení“. Rozdíly mezi odhady dětí a svědectvím Skutků pro vás mohou být dobrou příležitostí k rozhovoru a k přemýšlení, jak se liší naše a boží přístupy.