SAUL PRONÁSLEDUJE DAVIDA

5. motivační uvedení do příběhu:

Otázka pro mladší a střední školní věk:

Už jste na někoho žárlili tak, že jste se s ním pohádali nebo přestali přátelit?

 

Otázka pro starší školní věk:

Komu se říká "psanec"? Z jakých knížek psance znáte? Čekali byste někoho podobného v Bibli?

 

6. osnovy vyprávění:

a) poznámky a osnova pro mladší školní věk:
- připomeňte žárlivost krále Saule  a akt pomazání za krále. Převyprávějte pouze jeden z delších příběhů - vynechejte příběh o jeskyni (24. kap.)

           I.    Motivace   

         II.        David se postará o své příbuzné (22,1-5)
           III. David prchá před Saulem a shromažďuje kolem sebe družinu  
                  vyděděných
           IV.  Saul pronásleduje Davida, neúspěšně  

         IV.   David sestupuje  v noci s dvěma muži do nepřátelského tábora

          V.   Nabídka odstranit krále a Davidovo odmítnutí

         VI.   David budí stráže a zahanbuje Saule

 

b) poznámky a osnova pro starší školní věk:

         I.    Motivace
           II.        David se postará o svůj dům - o své příbuzné

         III.        Prchající David shromažďuje družinu vyděděnců

         IV.       Saul v jeskyni a Davidovo NE

          V.   Saulovo nepoučitelné pronásledování

         VI.   David sestupuje s dvěma muži do Saulova tábora

         VI.   Nabídka odstranit krále a Davidovo druhé odmítnutí

         VII.  Zahanbení Saula

         VIII.Boží vyvolený nemusí jednat svévolně

 

VYPRÁVĚNÍ

 

I. DAVID SE POSTARÁ O SVŮJ DŮM

Už jste někdy měli chuť sebrat se a utéct? Před někým – nebo před něčím? Zdrhnout - to je vždycky to úplně poslední řešení. Kdo uteče, vyhraje, říká se. I David musí utéci do sousedního Moábu, ale má určitě úplně opačné pocity. Co bych vyhrál, všechno jsem prohrál. Teď musím do země, kde nic neznamenám. Do země, kde nechápou víru v Hospodina. A ještě jsem do toho zatáhl celou svoji rodinu. Ale přece je nenechám napospas Saulovu běsnění!

Když všichni dorazí do Moábu, požádá David o královskou audienci. A prosí krále – ne za sebe, ale za ty, kdo mu dali život. „Mohl by ses, prosím tě, postarat o mé rodiče? Nechci je tu nechat napořád (jako v domově důchodců). Je to jen prozatím. Až o mém osudu rozhodne Bůh, ať tak či tak, vrátí se zpátky.“ „Proč ne?“ Král souhlasí. A David odchází s ulehčením: teď nemá co ztratit. Může se vrátit zpátky do Judska.

 

II. SHROMAŽĎUJE KOLEM SEBE DRUŽINU VYDĚDĚNCŮ

Možná to znáte: ve třídě je jeden silný nebo agresivní kluk (nebo celá parta), a ten si zasedne na pár slabších. Pere se s nimi, dělá jim naschvály, šikanuje je. Všimli jste si, jak se ti slabší často dají dohromady? A třeba se najde někdo, kdo se přidá a kdo je chrání.

Když David utíká před Saulem, stane se něco podobného. Najednou potkává spoustu lidí, které někdo mocný ohrožuje, lidi vyhnané, ale i lidi stíhané zákonem. Jiného pronásleduje Saul, protože pomáhal Davidovi. Všichni mají něco společného: nemají domov a mají pořádně hořký život. Ale David jim řekne: „Kdo ukládá o život mně, ukládá o život vám. Nemějte strach. Zůstaňte se mnou.“A tak se stane ochráncem a vůdcem těch bezdomovců a outsiderů.

Je to asi dost divoká skupina. Skrývají se před Saulem na nepřístupných místech, kam nikdo nechodí. Táboří v poušti a v horách, ukrývají se po jeskyních. Obživu shánějí, jak to jde, a se zákonem to nemá moc společného. Žádní hrdinové. Psanci.

 

III. SAUL V JESKYNI A DAVIDOVO NE

Saulovi kdosi donesl, že se David skrývá v poušti Engedi. Nemeškal, sebral na tři tisíce mužů a pustil se za nimi. Zaskočený David se spěšně stáhl se svou tlupou do jedné ze skalních jeskyní.

Jenže právě před ní se zastavilo královské vojsko.

Muži leží ukrytí v hluboké tmě, nikdo ani nedutá. Světlo od vchodu září jako velké oko a oslepuje. Náhle jako by se v něm něco zablesklo. Nevěří svým očím: královský plášť? To je Saul – a je sám! Udělá několik kroků dovnitř, ohlédne se, vyhrne plášť, nedůstojně počapne v kolenou... Někdo z chlapů se směje do rukávu.

Ale jiní strčili do Davida. „To je tvá chvíle!“ šeptají. „To nemůže být náhoda, Davide. Sám Hospodin ti ho vydal do rukou.“ A další mu podává nůž: „Tobě nejvíc dluží: udělej s ním, co se ti zachce. Za nás za všechny.“

A David jde; potichu se plíží k Saulovi. Na zádech cítí pohledy svých druhů, ještě kousek a všechno skrývání skončí. Hospodine, vyslyšels moje modlitby, proti nepříteli jsi obrátil jeho past. Myslel jsi, že mě máš v hrsti, Saule? Tenkrát v králově paláci, teď v Engedi? A přece ne!

Je v mých rukou, pomyslel si bez dechu David, když stanul za zády Saula (který teď vůbec nevypadá jako král). Zatočila se mu z toho hlava. Zvedl dýku. Jako kdysi na Goliáše, blesklo mu...

A ruka s nožem klesla. Chraň mě toho Hospodin!

Co se stalo? Několik chlapů se prudce zvedlo: David se vrací. A má v ruce jen kus pláště! Jak to? „Stůjte! Nedovolím, abyste se ho dotkli. Copak nevíte, že je to Hospodinův pomazaný?“ Jeho lidé na něho hledí nechápavě.

Co si asi budou ti chlapi večer u ohně povídat? (Ať děti něco navrhnou.)  Třeba: „Takový zbabělec!“ „Co vlastně ten David chce? Ví to vůbec?“ „Myslel jsem, že se konečně pomstím. A teď?“ Má cenu zůstat v Davidově tlupě? Chtěli byste mít takového „vůdce“? Proč to David udělal? Co si o tom všem myslíte? A co byste těm chlapům řekli?

Saul se mezitím zvedl, upravil si plášť a hrabe se ven z jeskyně. David běží za ním. „Králi! Králi, můj pane!“ Venku padl před Saulem na zem a klaní se mu. Saul je v šoku: David! Mě přímo pod nosem!  Ale on: „Kdo ti namluvil, že ti usiluji o život, Saule? Není to pravda. Podívej!“ –ukazuje mu cíp blýskavého pláště. „Mohl jsem tě před chvílí zabít, říkali mi, abych to udělal. Ale mně přitom došlo: ‚vždyť tohoto člověka Hospodin pomazal za mého krále‘! Neudělal jsem to, a nechci se mstít. Já jsem tam v jeskyni pochopil, že na to nemám právo. Pomsta není má věc, ale Boží.“

Saul nebyl schopen slova. „Co máš proti mně?“, vykřikl prosebně David. „Stojím ti za to? Proč honí král blechu? Ať mezi námi rozhoduje Bůh, a ne násilí a strach.“

A tu jako by se v Saulovi něco zlomilo. V jeho očích se zaleskly slzy: „Vždycky jsi byl jako můj syn, Davide“, zvolal. „Byl jsi ke mně dobrý, a já se k tobě zachoval zákeřně. Odpusť!“

David se zvedl, ale Saul pokračoval: „To Hospodin mě přivedl do tvé jeskyně. A tys mi mohl udělat, co jsi chtěl. Jak to, že nejsem mrtvý? Jak to, žes mě ušetřil? Tak jednají jenom králové... Ano, teď vidím, že po mně máš kralovat ty, Davide. Kéž ti Hospodin odplatí za to, co jsi pro mě dnes udělal!“ - A oba se v míru rozešli svou cestou.

 

 IV. SAULOVO NEPOUČITELNÉ PRONÁSLEDOVÁNÍ

Ale strach z Davida a závist znovu zatemnily Saulovu mysl. Stále dokola přemítal o tom, co se stalo: nezachoval se jako slaboch? Vždyť měl Davida v rukou!

Nová příležitost k polapení Davida na sebe nedala dlouho čekat: lidé z jiného kraje ho Saulovi udali. Král vypravil vojsko potají, a aby Davida překvapili, utábořili se mezi kopci.

           

V. DAVID SESTUPUJE S ABÍŠAJEM DO SAULOVA TÁBORA

Davidovi lidé zákeřný manévr po celou dobu opatrně sledovali. David nepochyboval, proč tu Saul je. Porušil své slovo. Co mám dělat? Hospodine, proč necháš svého pomazaného, mého krále, aby páchal takové věci? Já chci jít po jiné cestě než Saul, po tvé cestě. Ale jak? To se mám pořád skrývat? Nebo se nechat zabít?

V noci se David rozhodl, vstal, vybral si jednoho muže. Přišli k Saulovu táboru a vešli mezi stany. Ani nedutají. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát zlého, vždyť se mnou jsi ty. I když půjdu roklí... Tábor je jako mrtvý. Všichni spí. Bůh na ně seslal mrákotu! Oba muži bezpečně prošli k Saulovu stanu.

I on spí. Davidův společník šeptá: „To je znamení od Boha. Vydal ti Saula do rukou. Jednou ranou ho kopím přirazím k zemi, ani necekne.“ Stačí jediné slovo, uvědomuje si David. Ne, stačí když nic neřeknu. - „Zadrž! Nikdo nesmí vztáhnout ruku na Božího pomazaného! Udělal mi mnoho zlého, zradil mě, ale ať tu křivdu vypořádá Hospodin. Vezmi jeho kopí a džbánek od jeho hlavy, a pojď.“

Přešli do protějšího svahu. David voláním probudil tábor. Z halasu se ozval Saul: „Davide, jsi to ty?“ – „Ano, můj pane. Proč mě pronásleduješ? Dnes jsem měl znovu tvůj život ve svých rukou. Tady je džbánek a kopí, které byly u tvého lože.“ – „Vrať se, Davide! Nic ti neudělám. Udělal jsem chybu.“ Ale David ví, že Saulovi se už nedá věřit. „Kopí si můžete vzít tady. Od tebe nic nechci. Hospodin odplatí každému podle toho, jak je spravedlivý a věrný.“ Saul cítí tu narážku, a přesto mu na rozloučenou požehná – jako otec svému synovi, jako král následníku trůnu.

 

MODLITBA

Hospodine, děkujeme ti za naše přátele, děkujeme ti za náš domov a rodiče. Prosíme: nauč nás vidět i ty další lidi okolo tak, jak je vidíš ty – očima odpuštění a důvěry. Dej, ať můžeme zakusit, že nám pomáháš, když nechceme na zlo odpovídat stejně. Amen

 

podněty pro rozhovor:

   ‑ znáte někoho, kdo byl také pronásledován jako David?

   ‑ čím se David odlišuje od Jánošíka, Old Shatterhanda, zvědů, vůdců revolucionářů, moderních teroristů, kteří říkají, že bojují za nový svět?

   ‑ nebyl David naivní, když Saula dvakrát ušetřil?

   ‑ vyřešil by pomstou David svoje problémy?

   ‑ znáte někoho, kdo se sice vždy omluví, nebo i přizná chybu ‑ ale stejně od něj nečeká­te nic dobrého?

   ‑ je správné, "odepíšeme‑li" druhého člověka a všude o něm říkáme, že se nezmění?

   ‑ má cenu dodržovat pravidla a zákony, i když se obracejí proti nám?

   ‑ má cenu dodržovat pravidla a zákony, i když brání něčemu, co se nám zdá zcela zřejmě dobré a užitečné?

   ‑ víte, co to je poslanecká imunita? Dá se říci, že David respektuje Saulovu imunitu?