DAVID A GOLIÁŠ

5. motivační uvedení do příběhu:

motivační uvedení pro mladší školní věk:

- už jste někdy zažili, že by nějaký přehlížený náhradník rozhodl utkání? Koho takový vývoj událostí zaskočí?

(Tato motivace umožní představit Davida jako toho, s nímž se nepočítalo, který nebyl považován za schopného nominace. Příběh pak vyprávějte spíše z perspektivy Davida)

 

motivační uvedení pro mladší školní věk:

Už jste viděli vojenskou přehlídku? Proč myslíte, že se konává? Báli jste se?

(Tato motivace umožňuje vyzdvihnout nábožensko-psychologický rozměr Goliášova vystoupení)

 

6. osnovy vyprávění:

a) poznámka a osnova pro starší školní věk:

 

Příběh vyprávějte spíše z perspektivy Davida - přichází, slyší Goliáše, zjišťuje, že se s ním nepočítá, vyznává víru, vítězí - a dosvědčuje Boží záchrannou moc Izraeli

I. Motivace

II. Nevoják David je pobouřen Goliášovou troufalostí a rezignovanou nečinností Izraelců

III. David naráží na nepochopení a obavy

IV. David vyznává své spolehnutí na Hospodina

V. Mladík David vítězí nad ozbrojencem a zbavuje strachu Izraelce

VI. Nepřátelé zbaveni opory panicky prchají

 

b) poznámka a osnova pro střední a starší školní věk:

Navržená motivace umožní, abyste se soustředili víc na vysvětlení, čím Goliáš nahání strach a jak paralyzuje Izrael. a na takto otevřenou scénu pak můžete uvést Davida - jako toho, s nímž se nepočítá, a který se přece nenechá zastrašit.

I. Motivace

II. Čím vším Goliáš naháněl strach Izraeli

III. Hospodinův vyvolený se nebojí, ale nikdo ho nebere vážně

III. Vyznání víry před Saulem

IV. Vyznání víry před sebejistým Goliášem

V. Vítězství dosvědčuje Izraeli i celému světu, kdo je skutečný, věrný a vysvobozující Bůh

 

VYPRÁVĚNÍ

 

I. MOTIVAČNÍ UVEDENÍ

I když jsou mezi vámi jistě i ti, kteří jsou v něčem první a nejlepší, většina z vás asi dobře ví, jaké to je, když vás nikdo nepotřebuje a nepovažuje za důležité. Když si kapitáni při vybíjené vybírají hráče, volají si nejprve ty, kteří hrají nejlíp. Nakonec zůstávají ti, kterým nikdo moc nevěří a považují je za nešikovné. Může se však stát, že právě takový „neschopný“ hráč rozhodne zápas. Něco podobného se kdysi stalo v Izraeli. Ve chvíli, kdy se dospělí a silní chlapi báli, zahanbil je svou statečností mladý chlapec.

 

II. PŘEDEHRA BITVY

Izrael musel často vést války. Nepřátelé jim většinou chtěli ukrást obilí a úrodu a pak se zas  vraceli domů, aby se příští rok šarvátky zase opakovaly. Proti takovým loupežníkům dokázali Izraelci svou zemi většinou ochránit. Tentokrát však šlo o víc. Pelištejci vytáhli proti Izraeli v plném počtu. Chtěli dobýt a podrobit si celou jejich zemi a z Izraelců učinit své otroky, kteří je budou živit. Bylo samozřejmé, že otroci musí přijmout bohy svých pánů, a to by byl konec Izraele. Byl to národ, který držela pohromadě víra v jediného Boha. Kdyby je Pelištejci porazili, přestal by Izrael existovat a nikdo by se už k Hospodinu nehlásil.

Právě pro takové chvíle si Izraelci přáli mít krále. Ten měl za úkol povolat všechny boje schopné muže k obraně země a společné víry. Saul tak učinil a mladí muži se shromáždili v místě, kterému se říkalo „ U posvátného stromu“. Pelištejská armáda se shromáždila na jedné straně údolí, Izrael měl tábor na protějším kopci. Tak se několik dnů navzájem hlídali a pozorovali. Čas před bitvou byl často důležitější než bitva sama. Jak se vojáci navzájem okukovali a předváděli své zbraně, odhadovali své šance na vítězství nebo už se smiřovali s neodvratnou porážkou.

Z obou stran kopce na sebe obě strany pokřikovaly svá válečná hesla, podobně jako diváci na sportovních stadionech. Dnes se z podobných důvodů konají vojenské přehlídky a cvičení, která mají demonstrovat sílu a odradit protivníky. V novinách i v televizi se vychvalují vlastní vojáci a zesměšňuje nepřítel. Pomocí propagandy a uměle vyvolaného strachu lze i dnes ovlivnit ceny zboží, způsobit hospodářskou krizi či vyvolat národnostní nepokoje.

 

III. VÝZVA NA SOUBOJ

Tehdy však existoval ještě jeden způsob, který mohl rozhodnout bitvu dříve, než k ní došlo. Z každého strany nastoupili nejsilnější muži a ti se utkali ve vzájemném souboji na život a na smrt. Kdo vyhrál, bral všechno. Věřilo se, že vítěz souboje má přízeň bohů, a poražení se pak raději sami vzdali, než aby se pouštěli do marného boje.

Z pelištejské strany sestupoval každý den do údolí výjimečně silný a vysoký voják, který jen těžko mohl hledat mezi Izraelci soupeře. Říkal si Goliáš. Vykřikoval na Izraelce své nadávky, posmíval se Hospodinu. Byl si jist svou převahou. Z Izraelců se nenašel nikdo, kdo by mu na jeho posměšné řeči odpověděl. Král sám neměl odvahu se mu postavit a ani mezi svými muži nenašel nikoho, kdo by měl šanci nad tím mužem zvítězit. Na Izraelce padla úzkost. Jestliže se nikdo z nich nedokáže postavit tomuto obru, nemohou v tomto boji zvítězit.

 

IV. DAVID PŘICHÁZÍ NA BOJIŠTĚ

Každá rodina vypravila někoho do boje. Jišaj z Betléma poslal do boje své tři nejstarší a nejsilnější syny. Jejich nejmladší bratr David musel zůstat doma u stád. Ale Jišaj chtěl vědět, co se v táboře děje, a proto poslal nejmladšího synka za bratry, aby jim donesl jídlo a také malou pozornost pro jejich velitele. Když David přišel k vojsku, Goliáš právě vycházel, aby se Izraeli a Hospodinu posmíval. Na celé údolí křičel: „Kam jste zalezli, vy ubožáci?! Zahoďte své zbraně a vzdejte se. Copak nevidíte, že jste odsouzeni k porážce? Vždyť mezi vámi není nikdo, kdy by se mi postavil. Váš Bůh vás už dávno opustil. Jste jen otroci. Budete nám sloužit, tak jako jste sloužili v Egyptě. Váš král je zbabělec, když se mi nedokáže postavit.“ Přes všechny tyto urážky mu však nikdo z Izraelců neodpověděl.

David to nechápal. Když se však svých bratří zeptal, proč se někdo Goliášovi nepostaví, nejstarší ho okřikl: „Vrať se ke svým ovcím a nepleť se, kam nemáš.“ Davidovi to však nedalo. Zaslechl, že zoufalý Saul slíbil muži, který se Goliášovi postaví, svou dceru a povýšení do šlechtického stavu. David neustále opakoval: „Jak můžete dopustit, aby ten člověk takhle urážel živého Boha? Proč s ním někdo nejdete bojovat?“ A tak ho nakonec přivedli k Saulovi.

 

V. DAVID PŘED SAULEM

Teprve před králem David prohlásil: „Kdo věří Bohu, nesmí se nikdy vzdávat. Já chci bojovat proti tomu muži.“ Králi se líbilo jeho nadšení, ale řekl mu: „Proti takovému člověku nemáš šanci. Od mládí nedělá nic jiného, než že se cvičí v boji a zápase. David však odpověděl: „Já sice nechodím do zápasnické školy, ale jako pastýř jsem si musel už od dětství poradit s dravou zvěří. Když mé stádo ohrožuje vlk nebo medvěd, musím se mu postavit, jinak by mi ze stáda nic nezbylo. Když jsem přemohl lva i medvěda, nebojím se ani tohoto drzého zápasníka. Vždyť uráží Boha a náš národ! Nejsme žádní otroci, jsme lidé, kterým Hospodin daroval svobodu.“

Saul už se dlouho nesetkal s nikým, kdo by měl takovou víru a odvahu. Sám si do boje jít netroufal, protože věděl, že Pánu Bohu není věrný. Ale David si ho svou prostou a přímou vírou získal. Položil mu ruku na rameno a řekl: „Jdi, tobě Hospodin požehná.“ Nabídl Davidovi, že mu půjčí svou královskou zbroj. Byly to nádherné zbraně, jaké v Izraeli nikdo neměl. David si oblékl královské brnění, nasadil si jeho přilbu a přepásal se vzácným železným mečem. Ale protože Saul byl vysoké a mohutné postavy, kdežto David útlý mladík, nemohl v tak těžké zbroji chodit. A s tak těžkým mečem neuměl ani zacházet. Raději to všechno zase sundal a místo toho si vzal svou pastýřskou hůl a z potoka pět kamenů do praku, kterým byl zvyklý zahánět dravou zvěř.

 

VI. DAVID PŘED GOLIÁŠEM

Když sestoupil do údolí, kde se pyšně procházel Goliáš, vyvolal pouze jeho smích. „Koho jste mi to poslali? Vždyť je to ještě dítě! S takovým já ani nebudu bojovat. Pojď blíž, ať si tě mohu prohlédnout. Jsi tak malý, že tě ani nevidím. Kvůli tobě snad ani nebudu vytahovat zbraně. Tebe rozšlapu na kaši a o zbytek se postarají hyeny a supi.“

David mu však před celým Izraelem odpověděl: „Ty si myslíš, že tě nikdo nepřemůže, protože jsi o hlavu větší a máš nejlepší zbraně. A přece jsi slabší než já. Spoléháš jen sám na sebe, ale mojí zbraní je víra v Hospodina, kterému ty se posmíváš. Ještě dnes mi dá Hospodin sílu, abych tě umlčel, a tvá armáda se dá strachy na útěk. Celý svět pozná, že Bůh stojí na straně svého lidu a nezachraňuje ani mečem ani kopím, ale vírou a odvahou. Vždyť ty nebojuješ jen proti našemu národu a zemi, ale proti samotnému Bohu.“

Když se proti němu Goliáš rozběhl, vložil David kámen do praku, roztočil jej a dobře mířenou ranou trefil obra přímo do čela. Přesný zásah Goliáše omráčil, takže se slavný zápasník skácel k zemi. David rychle přiskočil, vytrhl Goliášovi meč a jeho vlastní zbraní jej zabil.

 

VII. VÍTĚZSTVÍ

Obě vojska na chvíli strnula úžasem, ale vzápětí se rozlehl údolím strašlivý řev. Pelištejci křičeli strachem a Izraelci štěstím. Pelištejci se dali na útěk, kdežto Izraelci se na ně vrhli s jistotou vítězů. Během několika hodin zahnali všechny nepřátelé a zmocnili se nebývalé kořisti.

Hlavní trofej však patřila Davidovi. Goliášův meč i hlavu donesl slavnostně do svatyně a poděkoval Hospodinu za vítězství. Nikdo nechápal, jak mohl tak mladý a neznámý bojovník osvobodit celou zemi. Leckdo si možná říkal: „Vždyť to bylo tak snadné. Jedna rána mezi oči. To bych uměl také.“ Ale když chodil Goliáš údolím a posmíval se Hospodinu, všichni se klepali strachem a mlčeli.

Vítězství dosvědčilo Izraeli i ostatním národům, kdo je skutečný, pravý Bůh: Hospodin, který vysvobozuje svůj lid. Kdo přichází ve jménu Hospodinově, ten zvítězí.

 

MODLITBA

 

 

7. podněty pro rozhovor:

- ke kterému z filmových hrdinů lze přirovnat Goliáše? (Rambo, Vetřelec, atp.)

- kterému typu lidí by mohl být Goliáš dnes sympatický? Čím?

- znáte vánoční píseň, v níž se zpívá o Goliášovi? (O co byl Goliáš oloupen? Kdo ho oloupil?)

- je v životě důležité, aby člověk ostatním naháněl strach (silou, zbraněmi, postavením, vizáží)?

- hrajete si rádi na vojáky? Proč?

- může ovlivnit výsledek předzápasu žáků nebo dorostenců průběh následujícího zápasu dospělých?

- viděli jste dokumentární film z Papuy - Nové Guineje? Víte, že tam dodnes bojují podobným způsobem jako Pelištejci s Izraelem?

- byli jste někdy zdeptáni tím, že vám někdo vynadal?

- pamatujete si, zda se David Goliášovi posmíval nebo nadával? Odpovídal stejným způsobem?