Když nastal den čtyřicátý
a Pán měl být v nebe vzatý,
rozkázal učedníkům svým
na horu jít a řekl jim:
Haleluja!

„Dána jest mi moc nejvyšší,
na nebi i na zemi vší,
budete o tom svědčiti,
Duch můj bude vás učiti.
Haleluja!

S ním jdouce, kažte každému
odpuštění vin v mém jménu,
národy učte a křtěte,
království mé shromážděte.
Haleluja!

Vše, co jste u mne slýchali,
učte, by zachovávali.
Já nikdy neopustím vás,
Ducha svého pošlu na vás.“
Haleluja!

Chvalme všichni Krále nebeského,
který vstoupil v radost Otce svého,
by byl Pánem stvoření všeho.

Vždyť v panství jeho je naše sláva,
mocná jeho v nebi, v zemi správa
věřícím potěšení dává.

Dí: „Doufejte, zvítězil jsem já již,
nebojte se, byť bylo ještě tíž,
ve vás též přec zvítězí můj kříž.

Aj, k Otci vstupuji přemilému,
k Bohu svému a také vašemu,
na vás pro mne vždy laskavému.

Chci pak, moji apoštolé milí,
byste k národům poslové byli,
tím dovedli vůli mou k cíli.

Přemohl Ježíš smrti noc,
z hrobu vstal na úsvitu.
Jeho je sláva, čest i moc
a on nám kráčí na pomoc,
na pomoc svému lidu.

To jitro velikonoční
smíš chválit v každém místě.
Vždyť všude, kde se shromáždí
ve jménu jeho dva neb tři,
je s námi zcela jistě.

Tak s církví svou se setkává
ve svátostech a Slovu.
Každému, kdo jej poznává,
v pokorné víře vyznává,
svůj život dává znovu.

Ježíši věrný, zůstaň již
i s námi, když den hasne.
Ať nad hroby, jež všude zříš,

V nás srdce hořelo,
když přišel Pán
a smutku temná noc
byla ta tam.

Tma změnila se v jas,
když slovem svým
zas radost navrátil
zarmouceným.

Vše, co nás trýznilo,
ten krutý žal
ze srdcí ustoupil,
když při nás stál.

Nám smysl ukázal
utrpení,
že smrtí cesta jde
ke vzkříšení.

Ten slávu uvidí,
kdo snížen byl,
vždyť ponížením svým
Pán zvítězil.

Když jsme se blížili
již k Emauzům,
hosta jsme pozvali
v náš chudý dům.

V nás srdce hořelo,
když cizinec

V temné noci božskou mocí
blesk se zaskvěl nad hrobem,
světlem jasným, divukrásným
osvěcuje všecku zem.

Čí jen síla proměnila
temnost hrobu v krásnou zář?
Ty, můj Pane, láskou za mne
smrt i hřích můj přemáháš.

Pro mou vinu v smrti stínu
do hlubin jsi sestoupil,
abys v jasném jitru spásném
nový život připravil.

Duši svoji v těžkém boji
svému Otci odevzdals,
sám pak znovu ve svém slovu
chceš být, Kriste, s námi dál.

Nebes výše, lidské říše
spěchají tě přivítat,

Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal,
smrt již nemá práva, vítěz tys a král! /Jasný jako plamen anděl sestoupil,
odvalen je kámen, prázdný hrob tu zbyl.
Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal,
smrt již nemá práva, vítěz tys a král!

Toť on, toť Ježíš, jejž jsi spatřit chtěl,
nepochybuj, věř již: Živ je Spasitel.
Vzchop se, stádce malé, v boje pomezí,
heslem tvým buď stále: Kristus vítězí!
Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal,
smrt již nemá práva, vítěz tys a král!

On, Kníže míru, na věky je živ.

Kristus Pán, Král věčné slávy,
z hrobu povstal, vítěz pravý.
Haleluja, haleluja!
Nepřátele vede jaté,
řetězy své moci spjaté.
Haleluja, haleluja!

Ó smrti, kde jest osten tvůj?
Ó peklo, tvá kde všecka zbroj?
Haleluja, haleluja!
Našel mocnější silného
reka, pobral loupež jeho.
Haleluja, haleluja!

Ježíši, na věčná léta
ozdobo celého světa,
haleluja, haleluja,
dej z lásky nám v svém vítězství
také díl, ať i v nás se skví!
Haleluja, haleluja!

Nechť si ďábel, jak chce, zbrojí,