Tobě, Bože, děkujeme,
a slovo tvé milujeme;
ó račiž mu průchod dáti,
svým sluhům v ústa vkládati
a z tvého slova kázání
nám všem dej své požehnání,

aby v nás vždy přebývalo,
hojné užitky dávalo
ke cti, k chvále tvé milosti
a k naší větší radosti.
Učiň to pro Syna svého,
Ježíše, Pána našeho.

Moudrosti poklad z nebe
je slovo Boží nám,
v něm poznání nám sebe
otvírá Pán Bůh sám.
K své tváře zjevení
všem v Kristu světlo dává
pro věčné spasení.
Potěšením se stává,
posilou v zemdlení.

Nám hřivnu slova svého
k užitku svěřil Pán,
v hloubi srdce lidského
ať nalézá svůj chrám.
Vždyť on, ten věčný Král,
k nám s pravdou svou se sklání,
aby ho každý znal.
Ten ztrácí slitování,
kdo jím by pohrdal.

Ve slovu Božím spása
platit nepřestává
a jeho moc a krása

Sláva Bohu na výsosti,
který jest vždy od věčnosti,
jenž všecko slovem učinil,
v nebi, v zemi moudře zřídil.

Pomine nebe i země,
slovo Páně nezahyne,
aniž bude umenšeno,
na věky jest utvrzeno.

Ani množství velkých činů
neb kterých lidských úkonů
nemohou mu co vzít, přidat,
v své čistotě má vždy trvat.

Nižádná práce úsilná
ani lidská služba pilná,
krom toho slova věčného,
nemůže spasit žádného.

V slově víra osvícení,
neomylné ujištění
má o celé vůli Boží;

Přijď, Králi věčný náš,
jenž vše v své moci máš,
a žehnej nám!
Uč nás dle pravdy cest ti oběť chvály nést,
a jak ti libé jest, v nás kraluj sám.

Přijď, Slovo věčné ty,
a moc své dobroty
zjev lidem všem,
ať všemu stvoření tvé vzkazy mocně zní
a všechna ke tvé žni se chystá zem!

Přijď, Duchu milosti,
a mocí z výsosti
nás přioděj;
jenž moc máš smrti sen změniti v slávy den,
ó vzbuď v nás život ten a siliž jej!

Ó Bože veliký,
od věků na věky

Pane, dnešek je den chvály,
dnes ti chceme děkovat.
Rádi bychom vyzpívali
dík za to, že nás máš rád.

Pane, dnes zvlášť děkujeme
za tvé evangelium.
Dej, ať nezůstane němé,
ať potěší každý dům.

Pane, dnes ať nám všem zazní
slovo, které pomáhá.
Těm, kdo zdoláni jsou bázní,
ať se vrátí odvaha.

Pane, dnes je tolik lidí,
co nevědí kudy kam.
Dej, ať aspoň na krok vidí,
ať nikdo z nich není sám.

Pane, dnes toužíme vědět,
na čem nejvíc záleží.
Ukaž nám, co potřebné je
a co je jen přítěží.

Svatá doba, Páně den,
Hospodin buď veleben!
On sám ten den oddělil,
požehnal a posvětil.
I já práci odkládám,
duši Pánu oddávám.

Ticho vůkol – svatý čas!
Z nebe volá Boží hlas:
 „Pojďte, lační, žízniví,
já, váš Otec pečlivý,
bídu vaši dobře znám,
manu z nebe sešlu vám.“

S láskou volá Boží Syn:
„Pojď, kdo lkáš pod tíží vin,
hříchy tvé i bídu tvou
obmyl jsem již krví svou,
spasení ti vydobyl,
v nebi se mnou tvůj jest díl.“

Přijď, ó Duchu svatý, přijď

Ozvi se, Pane můj!
Já toužím znát tvou vůli.
K službě mne připravuj,
ať vydám se ti rád.
Ozvi se, Pane můj,
po přímé cestě jdu-li,
i kdybych tápal snad.

Ozvi se, Pane můj!
Co dělat mám, chci znáti,
a moudrost mi daruj,
abych cíl neztratil.
Ozvi se, Pane můj,
ať způsobí Duch svatý,
že budu mít dost sil.

Ozvi se, Pane můj,
a soustřeď moje smysly
na pravdivý hlas svůj
a svoje rozkazy.
Ozvi se, Pane můj!
Ať na to jenom myslím,
co z pravdy přichází.

Ozvi se, Pane můj!