Má víra pohlíží,
Beránku na kříži,
do tvých těch ran.
Krev, jež se prýští z nich,
kéž i můj smaže hřích,
bych s tebou v nebesích měl věčný stan.

Sil ty mne, Pane, sám,
ať v mdlobách neklesám,
bych tvým vždy byl!
Ó přijmi oběť chval,
žes za mne život dal,
a dej, bych miloval tě ze všech sil.

Bludištěm života,
kde hříchu mrákota,
kde žal a sten,
mé slzy stíraje,
rač vést mě v ty kraje,
kde pravá vlast má je, kde věčný den.

Až vážný smrti mrak

Rozveselte se v Hospodinu,
spravedliví a upřímní!
Zněj harfa k slávě jeho činů,
nástroje hudby, loutno, zni!
Novou píseň pějte,
sladit všechno chtějte
k slávě pravému
jen slovu Božímu,
dílu trvalému,
nás těšícímu.

Spravedlnost a soud s Bohem jdou
a milosti je plná zem.
Nebesa slovem stvořena jsou,
roje hvězd jeho rozkazem.
Také moře stvořil,
do propasti vložil,
ctí ho všechna zem.
Světu stvořenému,
jím postavenému,
je mocným Pánem.

Národů radu ruší Bůh sám,

Nevinnost přemilá,
co jsi učinila?
Za koho umíráš,
čí to vinu smýváš?
Tak milostně,
ač žalostně,
za koho umíráš,
čí to vinu smýváš?

Umírá bez viny
Syn Boží jediný,
na kříži rozpjatý,
Pán tvůj tichý, svatý.
Pro tvé zlosti,
nepravosti,
umírá bez viny
Syn Boží jediný.

Křesťane, polituj
bezbožný život svůj!
Za hříšné své sluhy
Pán, hle, platí dluhy.
Opusť zlosti,
nepravosti
pro Páně mučení
a pro své spasení.

Již Boha nehněvej,
krve nevylévej
přítele drahého,
Pána milostného,
svojí zlostí,

Náš pastýř, věrný Boží Syn
svou láskou ke stvoření
je pravým smírcem lidských vin,
v něm přišlo vykoupení.
Že ve chlévě se narodil,
měl k bídným o to blíže,
když život pro ně nasadil
a dal se cestou kříže.

Jde za námi, muž bolesti,
má tělo vysílené,
jímž chrání před zlou mocností
své ovce rozptýlené.
Kdo zváží všecku pohanu
a rány, které sklízí,
když chystá naši záchranu,
k nám hoří láskou ryzí?

Já byl jsem ztracen, našel mě,
on, pokorný a tichý.
Teď vím teprve o ceně,

Pane, ty jsi hoden chvály,
chci ti zpívat ze všech sil.
Tebe za mne rány pálí,
za to, co já zavinil.
Z duše mizí stará tíž,
když se ke mně přiblížíš;
lidskou křižovaný zlostí
po mně toužíš v mé nízkosti.

Uzdrav mě, ó Dárce zdraví,
když jsem sláb a v trápení.
Bolest zaplaš, pokoj pravý
dej co jisté znamení,
že nemusím s novým dnem
zůstat starým Adamem.
Tvá krev, která pro mne tekla,
z každého mě vyrve pekla.

Vtiskni mi své lásky dílo
do srdce i do mysli,
aby stále vzácné bylo,