Jak čerstvých vod jelen žádá
v čas unavení svého,
tak má duše vždycky ráda
chce mít Ducha svatého,
neb bez jeho pomoci
nemáme žádné moci,
mrtví jsme my v sobě sami,
nebudešli, Pane, s námi.

Pán praví: „Kdo mne miluje,
slova mého ostříhá,
můj Otec jej oblibuje,
Duch svatý k nebi zdvíhá.
K tomu my přicházíme,
v tom příbytek činíme,
neb to mé milosti slovo
není mé, ale Otcovo.

Duch svatý, ten Utěšitel,
jejž Otec pro mne dává,
bude váš věrný učitel,
od něhož půjde zpráva

Pane Bože, sám mne veď,
ať jsem živ k tvé cti, chvále.
Duchem pravdy mne osvěť,
ať ctím tě neustále.
Ó ať se tvé milosti
všechen zcela oddávám,
tys mne stvořil, vykoupil,
o ochranu tě žádám.

Lásku svou přenesmírnou,
Pane Bože, rač mi přát,
faleš ďábla i světa
ať umím vždy rozpoznat,
abych se tak varoval
všelijakých marností,
smlouvu křtem uzavřenou
plnil vždy s ochotností.

Statečně ať žádostem
svého těla odpírám,
bázeň tvou a pomoc tvou
při sobě kéž vždycky mám,
ustavičně mé srdce

Ó Tvůrce, Duchu svatý, přijď,
rač v myslích našich hostem být,
tvá naplň milost vznešená
ta srdce tebou stvořená!

Ó rozněť světlo v myslích nám
a vylej lásku v srdcí chrám,
ty v mdlobě těla posiluj,
svou mocí stále při nás stůj.

Rač Zlého dále zapudit
a pokojem nás obdařit,
ať tebou takto vedeni
veškerých škod jsme zbaveni.

Ty Otce rač dát znáti nám,
Syn rovněž tebou budiž znám,
i tebe z obou vyšlého,
ať máme času každého.

Studně nepřevážená
všech božských milostí,
k tobě úpí duše má,
tvých žízníc sladkostí.
Bože, Duchu svatý,
jenžs posavad v darech svých
předrahých a rozkošných
přehojně bohatý.

Proto vroucně tě prosím,
můj posvětiteli,
víry pravé v mém srdci
mocný pěstiteli,
rozmnožuj ji dále,
ať se již nezmenšuje,
ale vždy rozhojňuje
ke tvé cti a chvále.

Při tom i má naděje
ať pevnou stálostí
před tebou se vždy skvěje
bez vší pochybnosti,
bych neměl doufání
v darech pomíjejících,

Prosme Ježíše milého,
na nás velmi laskavého,
ať nám sešle Ducha svatého.
Volejme k němu srdečně,
ať se nad námi smiluje,
pokořme se jemu a rceme:
Kriste, andělský Králi,
ať tebe lid tvůj chválí,
vzpomeň na své svaté rány,
smiluj se nad námi hříšnými!
Sešli Ducha svatého,
toho mistra drahého,
ať srdce naše osvítí
a svým milováním zanítí.

Nuž všichni z srdce pravého
Ježíše chvalme milého
z seslání Ducha svatého,

jehož dal učedníkům svým
způsobem právě nebeským,
naplniv je světlem divným.

Zaslíbení se splnilo,
jakž prorokováno bylo,
což jest věrným srdcím milo.

Zdávna to Bůh předpověděl
(aby každý věrný věděl,
v tom své potěšení viděl)

skrze Joele proroka,
řka: „Vyleji svého Ducha,
on jest věrných všech útěcha.“

To se vskutku ukázalo
a v Jeruzalémě stalo,
na apoštolích shledalo,

kteří tu zjevně kázali,