Ó město Boží, ty jsi štít,
hráz mocná ze všech stran.
Přemnohý proudí Boží lid
do tvých se ukrýt bran.

Tvé slovo čisté skrápí nás
jak rosa napořád.
Tvá říše zkvétá zas a zas
v lásky i pravdy sad.

Jak oheň září noční tmou
a nic mu nezbrání,
tak tvoje věže výš se pnou,
když bývá svítání.

Co zmůže bouřné vanutí,
proč vzteků vln se bát ?
Na skále věků bez hnutí
smí město Boží stát.