Bez bázně smí tvá církev, Kriste,
na skále pevné v tobě stát.
Lid svůj nevydáš zkáze jisté,
chceš milost svou vždy zachovat.
Pro všechny věrné tvůj slib platí:
„Já jsem tu s vámi v každý čas.“
Až ve dnech strastí k nám se vrátíš,
pomocí buď i silou zas.

Své církvi v hloubi svého slova
dáš najít poklad nejdražší,
i v trápeních zní stále znova
zvěst, která stíny zaplaší.
S radostí ctíme blízkost tvoji,
Ježíši, Spasiteli náš,
tvá moc nás bude chránit v boji,

Všech věků mocný Králi,
Ježíši Kriste náš,
tě v srdcích věrní chválí,
v nich příbytek svůj máš.
Ač v nebi s Otcem svým
přebýváš jako vládce
a Pán milostivý,
však v Duchu svém jsi blízký
všem srdcím pokorným.

Uprostřed světa všeho
církev shromažďuješ
a dary Ducha svého
i dnes obnovuješ.
Tak zjevuješ se sám,
náš Pane, vždy, když skláníš
se ve své lásce k nám.
Jsi hoden cti a slávy,
buď chválen, uctíván.

Rozličné dary dáváš
svým věrným k spasení,
do srdce zákon vkládáš

Byť Boha s námi nebylo
rciž, Izraeli, nyní,
byť Boha s námi nebylo,
byli bychom potříni,
my, již jsme stádečko malé,
jemuž množství ve zlém stálé
hned ze všech stran odpírá.

Hněvu svého v rozpálení
za živa by nás byli,
kdyby božské dopuštění
v tom bylo, i shltili;
jako proud a silné vody
byly by smrtelné škody
zachválily nás prudce.

Díky Bohu, jenž brániti
ráčil nepřátel zlosti!
Duše naše jejich síti
znikla co pták s radostí.
Síť klesla, my jsme svobodni!
Tak nás chraň, Pane, den po dni,

Chval Pána svého písní
a jásej s radostí,
že z trápení a tísní
své stádce vyprostí.
Když voláš k němu v bídě
a v protivenství čas,
on na pomoc ti přijde
a sílu dá ti zas.

Svým písmem vzdělává si
Pán věrnou hrstku svou
a vždycky svému stádci
je mocnou ochranou.
Své zaslíbení dávné
se splnit hotoví,
že ve zlých časech slavně
svou církev obnoví.

Ať zní mu žalmy vděčné,
ať zní mu píseň chval,
že z lásky nekonečné
i nám se zvěstoval,
že v církvi jeho všude

Kristus choť svou, církev svatou tak zamiloval,
jak pověděl svatý Pavel, že se za ni dal,
by mu byla svatá,
v krvi jeho čistá,
jako panna krásná.

Chtěl ji míti, sobě vzíti za svou choť milou,
ač ji hříšnou, poskvrněnou znal a nehodnou.
Hle, jak věc to divná
od našeho Pána,
nikdy neslýchaná!

Již ji přijal, s ní se svázal v smlouvě milostné,
očistil a posvětil ji k milosti věčné,
v té své spravednosti,
nezlomné věrnosti
do konce v stálosti.

Co starého, nesličného při ní kdy vidí,

Pane Ježíši Kriste,
tys Syn Boží zajisté,
v tebe srdcem věříme,
s Otcem, s Duchem tě ctíme.

Kterýž jsa slovo Božské,
učiněns tělo lidské,
v němž nás sobě vykoupil,
kdyžs smrt kříže podstoupil.

Ale nyní kraluješ,
všecko řídíš, spravuješ,
vládna již věcmi všemi
na nebi i na zemi.

My jsme lid tvůj koupený,
krví tvou vyplacený;
tys pak náš Pán jediný,
nemá k nám práva jiný.

Ty sobě shromažďuješ
církev a ji spravuješ
skrze slovo své svaté,
po všem světě rozsáté.

Aj, jak jest milé to a utěšené
a Duchem svatým slavně vyvýšené,

když jednosvorně bratří spolu bydlí
a v pokorných jich srdcích pokoj sídlí.

Jsou jedno láskou, nadějí a vírou,
okouší pravých slastí hojnou mírou.

Tu Pán jim dává hojné požehnání,
sesílá z nebe každé dobré dání.

Tu u prostředku všech svých milých stánků,
Ježíši, trůníš, čistý ty Beránku!

Tu procházíš se mile mezi nimi,
dobrými věcmi daruješ je svými,

od Otce pomazáním z vysokosti,

Komu milo spasení
času nynějšího,
z Božího smilování
může dojít jeho.

Vždyť sám Pán všemohoucí
nechtěl dopustiti,
aby v něho věřící
měli se rmoutiti.

Protož evangelium,
poselství milosti,
oznamuje národům
k veliké radosti.

Syn v našem člověčenství
v světě se ukázal,
v množství zjevných svědectví
lásku svou dokázal.

Na smrt duši položil
z veliké milosti,
svou nevinnou krev vylil,
zjevil lásky dosti.

Nato Duch svatý poslán,
by svědectví vydal,