Lidské pokolení,
měj vždy v své paměti
hořké umučení,
jež ráčil trpěti
ten Beránek přetichý!
Za tvé těžké hříchy
chtěje sám zaplatiti
a tebe spasiti,
ráčil se zmařiti.

Jsa pravý Bůh věčný,
z nebe k nám sestoupil
pro nás, lid všetečný,
aby nás vykoupil.
Tak člověka podobu
v hříšníka způsobu
přijal na sebe pro tě,
poddán byl vší psotě
v celém svém životě.

Muky trpět zvolil
a visel s hříšníky,
na kříži krev prolil,
jsa Pán převeliký.
Jest počten se zločinci,

Pán Kristus, Syn Boží věčný,
přišel mezi lid nevděčný,
evangelium jim kázal,
Otce svého vůli hlásal.

Činil divy převeliké,
jimi z pokuty všeliké
věrné své vysvobozoval,
ďáblovy moci zprošťoval.

Vymítav mocně ďábelství,
ruší v nás jeho království,
jehož se on lstivě ujal,
když prvního člověka jal.

Ale Kristus, Adam nový,
napraví pád ten hotový,
zápasil s ním, jemu místa
nikde nedává dojista.

Zdolal oděnce silného,
zabral dům i kořist jeho,
království své vysvobodil,

Pamatujme, všichni věrní,
Syna Božího mučení,
žalostí naplněné.

To pro naše nepravosti,
pro hříchy a mnohé zlosti,
Adamem uvedené.

Ó kterak velmi ztrápený,
pro nás od Boha raněný,
byl také opuštěný!

On hříchy světa na se vzal
a svůj život za nás vydal,
byv sám vždycky bez viny.

Kdo nebude děkovati,
Pána svého milovati
v takovém potupení?

Pro hříšníky nevinného
a nad anděly svatého,
v nepravém odsouzení,

jenž pro hříchy lidu svého
trpěl tak mnoho hořkého,

Kriste, jenž jsi smrt podstoupil,
abys z smrti nás vykoupil,
to my k tvé cti vyznáváme,
z toho ti chválu vzdáváme.

Dej, ať chvály s vyznáními
nejsou jen slovy marnými,
ať s nadějí zemřít smíme,
v tobě život nacházíme.

Tos pro nás od Otce přijal,
v Duchu svatém nám daroval,
že moc hříchů v nás přemáháš,
na kříži se v oběť dáváš.

Bez té drahé účastnosti
nikdo nedojde milosti
ani hříchů odpuštění
podle tvého zaslíbení.

Ó neodnímej ji od nás,

Šel přes potok Cedron k hoře
Kristus v mnohé pokoře,
přešed jej, začal teskniti
a vroucně se modliti,
zvolav: „Otče, uslyš Syna,
jdeť naň těžká hodina.“

Pro nás prvé trpěl v noci
od zlé duchovní moci,
potom světská ruka ve dne
od jitra přes poledne
přeukrutně bičovala
i na kříži rozpjala.

Když jsme tak draze koupeni,
drahou mzdou vyplaceni,
nedávejme místa ďáblu,
raději Kristu Pánu.
Kriste, pro své svaté rány,
ó smiluj se nad námi.

Obrať nás k svému životu,

S důvěrou k tobě volám, Pane.
Smiluj se nade mnou,
ať hanbu nesklidím.
Staň se mou skálou, pevnou tvrzí.
Sám veď mne pro své jméno.
Mé kroky doveď k cíli.

S důvěrou k tobě volám, Pane,
síly mi ubývá,
to pro mou nepravost.
Hyne má duše i mé tělo.
Tupí mne protivníci,
přátelé opouštějí.

S důvěrou k tobě volám, Pane,
ty jsi mou nadějí.
Vyznávám: Tys můj Bůh.
Můj čas je skrytý ve tvých dlaních.
Rozjasni nade mnou tvář
a v milosti své mne spas.

Lásku Syna Božího,
Pána Jezu Krista,
krále, kněze věčného
ctěte, srdce lidská!
Velmi nás zamiloval,
beze vší lítosti
za nás se obětoval
z pouhé své milosti.

Soudce ustanovený,
kněz, král spravednosti,
proroky osvědčený,
plný nevinnosti
soudu ráčil se poddat
Bohem zřízenému,
dobrovolně se vydat
člověku hříšnému.

Ohavnou smrt na se vzal,
svatým Bohem kletou,
velikou pokutu dal
za hřích lidstva: krev svou,
když se na kříž dal přibít;
ač je Pán všech pánů,
nechtěl z kříže sestoupit
pro naši záchranu.

Jezu Kriste, štědrý kněže,
s Otcem, s Duchem jeden Bože,
štědrost tvá jest naše zboží
z tvé milosti.

Ty jsi v světě bydlil s námi,
tvé tělo trpělo rány
za nás, za hříšné křesťany
z tvé milosti.

Tys ráčil v nás přebývati,
chléb vezdejší chtěls náš býti,
chtě nás tudy obživiti
z tvé milosti.

Ó tvá dobroto důstojná,
ó k nám milosti přehojná!
Dáváš nám bohatství mnohá
z své milosti.

Dals krev z těla vycediti,
dáváš v užitku ji píti,