Církev svou svatou obecnou,
tu Kristovu choť přemilou,
shromažďuje Bůh z milosti,
přivádí do radosti.

a dle svého zaslíbení
k věčnému v Kristu spasení
vybírá z národů, z lidí,
ty, jak jemu se vidí.

Kdo přijímají od něho
působením slova jeho
v Kristu nové své stvoření
a druhé narození,

ty on vírou obdaruje
a láskou svatou spojuje,
ustavuje i v naději,
by stáli vždy pevněji.

Tak jim v Kristu požehnává,
v duchovních darech vzdělává,

V sjití tomto pravme sobě,
jaká radost v Páně domě,
jaká hojnost utěšení,
nedostatků žádných není.

Je v něm svornost a jednota,
láska, milost i dobrota,
sláva, moudrost, vzácné jmění,
nade všecko pomyšlení.

Je v něm zdraví, sličnost, krása,
mladost, síla, pravda, spása,
pokora i úcta s bázní,
pokoj věrným darovaný.

Ejhle, obcování svatých,
Duchem pravdy v světě vsátých,
církve Boží vyvolené,
po všem světě rozptýlené.

Chválíce jej všichni spolu,
zpívají mu píseň novou.

Aj, jak jsou milí tvoji příbytkové, /jak rozkošní křesťanští sborové,
Pane, v nichž tvé jméno slavné!

V tvých, Pane, síních, v shromáždění věrných
žádá snažně srdce všech zvolených
býti, v tobě se těšiti.

Tu poklady jsou Kristových milostí,
jež nás vždy zvou k jeho účastnosti
a v ní k svatých obcování.

Tu bohabojné dobrým naplňuješ,
dary hojné štědře naděluješ
a jim svítíš světlem pravým,

neb tu přebýváš, Bože přežádoucí,
dary dáváš všem obživující,
věrným, k tobě volajícím.

Radujme se vždy společně,
vzdávajíce chválu vděčně
Bohu Otci nebeskému,
Synu i Duchu svatému,

že již ráčil pohlédnouti,
milostí svou k nám se hnouti
v tyto časy nebezpečné;
zpívejme mu žalmy vděčné.

Vzbuzuje nám ku pomoci
vůdce věrné z bludu noci:
ó Pane náš všemohoucí,
veď i dál své dílo skvoucí!

Co jsi počal, Pane milý,
při nás z lásky, doveď k cíli;
doufáme my v tebe, Pane,
že tvé dílo přece stane.

Obnov nám své sliby svaté,
slovem víry v srdce vsáté,