Ó Tvůrce, Duchu svatý, přijď,
rač v myslích našich hostem být,
tvá naplň milost vznešená
ta srdce tebou stvořená!

Ó rozněť světlo v myslích nám
a vylej lásku v srdcí chrám,
ty v mdlobě těla posiluj,
svou mocí stále při nás stůj.

Rač Zlého dále zapudit
a pokojem nás obdařit,
ať tebou takto vedeni
veškerých škod jsme zbaveni.

Ty Otce rač dát znáti nám,
Syn rovněž tebou budiž znám,
i tebe z obou vyšlého,
ať máme času každého.

Studně nepřevážená
všech božských milostí,
k tobě úpí duše má,
tvých žízníc sladkostí.
Bože, Duchu svatý,
jenžs posavad v darech svých
předrahých a rozkošných
přehojně bohatý.

Proto vroucně tě prosím,
můj posvětiteli,
víry pravé v mém srdci
mocný pěstiteli,
rozmnožuj ji dále,
ať se již nezmenšuje,
ale vždy rozhojňuje
ke tvé cti a chvále.

Při tom i má naděje
ať pevnou stálostí
před tebou se vždy skvěje
bez vší pochybnosti,
bych neměl doufání
v darech pomíjejících,

Prosme Ježíše milého,
na nás velmi laskavého,
ať nám sešle Ducha svatého.
Volejme k němu srdečně,
ať se nad námi smiluje,
pokořme se jemu a rceme:
Kriste, andělský Králi,
ať tebe lid tvůj chválí,
vzpomeň na své svaté rány,
smiluj se nad námi hříšnými!
Sešli Ducha svatého,
toho mistra drahého,
ať srdce naše osvítí
a svým milováním zanítí.

Nuž všichni z srdce pravého
Ježíše chvalme milého
z seslání Ducha svatého,

jehož dal učedníkům svým
způsobem právě nebeským,
naplniv je světlem divným.

Zaslíbení se splnilo,
jakž prorokováno bylo,
což jest věrným srdcím milo.

Zdávna to Bůh předpověděl
(aby každý věrný věděl,
v tom své potěšení viděl)

skrze Joele proroka,
řka: „Vyleji svého Ducha,
on jest věrných všech útěcha.“

To se vskutku ukázalo
a v Jeruzalémě stalo,
na apoštolích shledalo,

kteří tu zjevně kázali,

Již vstaňme, bratři, vstaňme již,
vítejme svého Pána.
Půlnoc je, přichází Ježíš,
bitva dobojována.

S věrnými vlády ujme se,
vytrhne církev zlému,
korunu slávy přinese,
jak slíbil lidu svému.

Nuž, vzchop se, ať už zazáříš,
národe Bohu milý.
Ať je ti v boji Kristův kříž
jediným erbem síly.

Když mnozí budou se ti smát,
ten posměch je tvá sláva.
Láska je zbraň a víra hrad,
naděje sílu dává.

Vzývejme Krista, přátelé,
vítejme svého Pána.
Dnes je mé srdce veselé,
bitva dobojována.

My čekáme, kdy zavítáš,
tvůj příchod vyhlížíme.
Již přijdeš záhy, Pane náš,
již málo času, víme.
Kdo tě čeká, se neleká,
vstříc radostně ti chvátá
tam v obydlí tvá svatá.

My čekáme tě s důvěrou
zde za dnů zkoušek víry.
Tys snášel kříž svůj s pokorou,
jsa laskav bez vší míry.
Jak bychom my zde ve dnech tmy
se kříži vzpírat měli,
když vůle tvá tak velí?

My čekáme tě, ty zde již
nám srdce vznítils cele.
Ty skrytě při nás v Duchu dlíš,
však jednou přijdeš skvěle.
A potom dáš nám, Pane náš,