Věčný Králi, Pane náš,
jenž dědictví milé máš,
rozkošný Jeruzalém
a hrad v něm
ozdobný,
ctných rytířů plný.

Pohleď, co se děje těm,
kteří přebývají v něm
pilně tobě sloužíce,
tě ctíce,
proti zlým
věrně bojujíce.

Obrácen Jeruzalém
i jeho okrasa v něm
v pustinu přežalostnou,
bolestnou,
věrným tvým
zarmoucení plnou.

Tvůj chrám je poskvrněný,
Sión hrad rozbořený,
vojska věrných pobita,
vylita
krev svatá,
všechna moc odňata.

To s bolestí vidouce,
hněv tvůj právem nesouce
ó vinni se dáváme;
ať známe
lásku tvou,
odpusť nám, žádáme.

Líto buď tobě toho,
jména svého svatého
v potupě nenechávej,
nás šelmám
nedávej,
mdlých ovcí zastávej.

Proti tobě mluvení
slyšíš, hrozná rouhání,
nepřátel slova pyšná,
posměšná,
jejich lest
zastiňuje tvou čest.

Dej nám v tebe doufati
a nerač vzpomínati
rozličných provinění.
Zemdlení
naše znáš –
sám buď spomocník náš.

Učiň slavné jméno své
a my, ovce pastvy tvé,
ať tvou pomoc vidíme,
tě ctíme
a potom
věčně velebíme.