Haleluja, haleluja, vzdej chválu jásavou,
haleluja, haleluja, moc Páně znáš velikou.
Každý ať ho chválí hlaholem svým, haleluja, haleluja,
každý ať ho chválí, kdo dýchat smí, haleluja.

Všechno, co dýchá, chval Hospodina,
v síle a svatosti jeho jména.

Pro mnohá svědectví slávy,
pro jeho důstojnost mocnou,
chvalte jej troubením, zvučným,
chvalte jej harfou i loutnou.

Chvalte jej bubnem i tancem,
flétnou, hrou varhan i houslí.
Země i nebe chval Boha.
Veleben buď, haleluja!

Zástupové Boží,
duše šťastné, čisté,
Boha nebeského
kteří stále zříte,
z celého jej srdce
vždycky oslavujte.

Vy andělé, kteří
jej následujete,
vyvolení, kdo mu
nablízku stojíte,
vy po všechny věky
Pána vyvyšujte!

Jasná slunce záře,
všeho světa svíce,
měsíce svit krásný
i hvězd na tisíce,
jméno jeho svaté
chvalte vždycky více,

neboť jenom on sám,
tvůrce světa všeho,
na paměti vždy má
úděl díla svého,
vzdor všem protivenstvím
nevzdává se jeho.

Nuž tedy, vy svatí,
služebníci Páně,

Království tvé jest království všech věků.

Rodina rodině vychvalovati bude skutky tvé, a předivnou moc tvou zvěstovati.
O slávě a kráse velebnosti tvé, i o věcech tvých předivných mluviti budu.

Milostivý a lítostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a velikého milosrdenství.
Dobrotivý Hospodin všechněm, a slitování jeho nade všecky skutky jeho.

Zdržujeť Hospodin všecky padající, a pozdvihuje všechněch sklíčených.

K tobě s důvěrou oči všech vzhlíží
a ty otevíráš ruku svou s dary vzácnými.
Všem svůj pokoj dáváš s láskou,
v čas trápení zahrnuješ své stvoření svou přízní.

Milost, právo znáš na cestách přímých,
ty jsi, Hospodine, blízko těm, kdo tě volají.
Jsi záchranou hledajícím,
kdo v bázni se utíkají blíž k tobě, Všemohoucí.

Hospodine,
slyš modlitbu mou!

Hospodine, slyš moji modlitbu, pro svou věrnost popřej sluchu mé úpěnlivé prosbě,
vyslyš mě pro svou spravedlnost.
Nepoháněj na soud svého služebníka,
nikdo z živých není před tebou spravedlivý.

Vzpomínám si na dávné dny, uvažuji o všech tvých činech,
myslím na skutky tvých rukou.
Rozpínám k tobě své ruce,
má duše po tobě žízní jak vyprahlá země.

Rychle mě vyslyš, Hospodine,
neboť můj duch malátní.
Dej, ať záhy dojdu tvé milosti,
vždyť v tebe doufám.

S úctou tě vzývám, Hospodine,
slyš hlas mých díků, chválení,
v důvěře proseb večerních
mám ruce k tobě pozdvižené.

Mé srdce chraň od všeho zlého,
k bráně úst mých sám postav stráž,
braň duši mou, ať odolá
zálibám lidu bezbožného.

Snášet chci soudy spravedlivých,
rád přijmu jejich trestání,
kéž v neštěstí je ochrání
tvá ruka, Bože milostivý.

Když mocní zkázou hrozí stále,
věrné jak dříví pokácí,
své oči k tobě obracím,
mou duši láskou zachovávej.

Svévolní v léčkách když mne trápí,

{y}I{/y}
Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.

{y}II{/y}
Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.

{y}I{/y}
Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.

{y}II{/y}
Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň položil jsi na mě.

{y}I{/y}
Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.

{y}II{/y}
Kam odejdu před tvým Duchem, kam uprchnu před tvou tváří?

Kdybych se na křídlech
jitřní záře vznes,
zaletěl za moře,
k břehům vzdáleným,
i tam by mne vedla ruka tvá
a pravice tvá držela.

I řeknu pak, ať tma mne skryje,
snad ztratím se ti v temnotě.
I tmavá noc však září světlem
jak nebe za jasného dne.

Pak vzdám ti dík, že jsi mne stvořil.
Jsou divuplná díla tvá.
Ty dávno před mým narozením
mé srdce znal jsi i mou tvář.

Když uléhám, když vstávám,
ty zkoumáš mne a znáš,
úmysl můj, mé přání
sám zdávna předvídáš.
Kam půjdu, kde chci zůstat,
má slova dřív než zazní,
vše, Bože, poznáváš.

Ať klesám hloub, či stoupám,
ty kráčíš přede mnou.
Kam skrýt se před tvou tváří,
kam zmizet, uprchnout?
Tvé divy nelze chápat,
mou mysl bázeň svírá
před mocí nesmírnou.

I kdybych s jitrem vzlétl
do končin nejzazších,
když v temnotách se ztrácím,
v hlubinách bezedných,
tvá moc mne doprovází.
Noc pro tebe je jasná,