Do domu Hospodinova
půjdeme s radostí.

Zaradoval jsem se, když mi řekli:
“Do domu Hospodinova půjdeme!”
Už stojí naše nohy
v tvých branách, Jeruzaléme!

Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy,
jak to zákon přikazuje Izraeli, aby chválil Hospodinovo jméno.
Tam stojí soudní stolce,
stolce Davidova domu.

Vyprošujte Jeruzalému pokoj:
ať jsou v bezpečí, kdo tě milují,
ať vládne mír ve tvých hradbách ,
bezpečnost ve tvých palácích!

Kvůli svým bratřím a přátelům
budu říkat: Pokoj v tobě!

{y}I{/y}
Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?

{y}II{/y}
Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.

{y}I{/y}
Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.

{y}II{/y}
Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.

{y}I{/y}
Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.

{y}II{/y}
Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.

{y}I{/y}
Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.

{y}II{/y}

Hospodin je tvůj ochránce,
on chrání tvůj život.

Pozvedám oči své k horám:
Odkud mi přijde pomoc?

Pomoc mi přichází od Hospodina ,
on učinil nebesa i zemi.

Nedopustí, aby uklouzla tvá noha ,
nedříme ten, jenž tě chrání.

Ano, nedříme a nespí ten ,
jenž chrání Izraele. Hospodin…

Hospodin je tvůj ochránce ,
Hospodin je ti stínem po pravici.

Ve dne tě nezasáhne slunce
ani za noci měsíc.

Hospodin tě chrání ode všeho zlého ,
on chrání tvůj život.

Hospodin bude chránit tvé vycházení

Bloudím, bloudím
jako ovce ztracená.
Hledej, Pane, svého služebníka,
který se rozpomněl na tvá přikázání.

Má duše chřadne touhou po tvé spáse,
čekám na tvé slovo.
Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo.
Kdy už mě potěšíš?

Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím,
máš před sebou všechny moje cesty.
Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine!
Dej mi rozum podle svého slova.

Na pomoc mi podej svoji ruku,
tvá ustanovení jsem si zvolil.
Kéž má duše žije a může tě chválit,
kéž mi pomáhají tvoje soudy.

𝄆 Laudate Dominum,
Laudate Dominum,
omnes
gentes.
Alleluia. 𝄇

Chvalme Hospodina všemocného,
všichni, kdo ctí službou jméno jeho.
Ve všech koutech světa, ve dne, v noci,
slavme velké činy jeho moci.

Bůh náš vyvýšen je nad národy,
před ním vstávají a mizí rody,
sláva jeho stoupá nad nebesa,
on je moře, my jen pouhá rosa.

Kdo je jako náš Pán na výsosti?
A přec přichází pln slitovnosti;
slabého on z prachu k sobě zvedá,
bezmocnému ublížiti nedá.

Bůh Syn v lidského se syna vtělil,
božský život s námi z lásky sdělil.

{y}I{/y}
Haleluja. Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodina!

{y}II{/y}
Jméno Hospodinovo buď požehnáno nyní i navěky.

{y}I{/y}
Od východu slunce až na západ chváleno buď jméno Hospodina.

{y}II{/y}
Hospodin je vyvýšen nad všemi národy, nad nebesa strmí jeho sláva.

{y}I{/y}
Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní?

{y}II{/y}
Sestupuje níže, aby viděl na nebesa a na zemi.

{y}I{/y}
Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka

{y}II{/y}

{y}I{/y}
Haleluja. Blaze muži, jenž se bojí Hospodina, jenž velikou zálibu má v jeho přikázáních!

{y}II{/y}
Jeho potomci se stanou bohatýry v zemi, pokolení přímých bude požehnáno.

{y}I{/y}
Jmění, bohatství má ve svém domě, jeho spravedlnost trvá navždy.

{y}II{/y}
Ve tmách vzchází přímým světlo; Bůh je milostivý, plný slitování, spravedlivý.

{y}I{/y}
Dobře bývá muži, jenž se smiluje a půjčí a své věci spravuje dle práva:

{y}II{/y}
nezhroutí se nikdy, spravedlivý zůstane v paměti věčně.

{y}I{/y}

{y}I{/y}
Mé srdce je připraveno, Bože, budu zpívat, prozpěvovat žalmy.

{y}II{/y}
Probuď se už, citero a harfo, ať jitřenku vzbudím.

{y}I{/y}
Hospodine, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy;

{y}II{/y}
vždyť tvé milosrdenství nad nebe sahá, až do mraků tvoje věrnost.

{y}I{/y}
Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva!

{y}II{/y}
Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz mi!

{y}I{/y}

Dobrořeč, duše má, Bohu.
Oděn je velebnou krásou,
zahalen přejasnou září.

Mocí svou rozdělil moře,
vítr se stal jeho poslem,
plameny ohně mu slouží.

Navěky založil zemi,
bezednou hlubinu zakryl,
rozlehlým vodám břeh určil.

Prameny k potokům vyslal,
stékají k rozkvetlým stráním,
žíznivá zvěř se k nim sbíhá.

Suchou zem probouzí rosou,
v zahradě dává vzrůst stromům.
Člověk v ní koná své dílo.

Slunce když nad obzor vyjde,
za prací vychází člověk,