Veselte se, nebesa, jásej, země,
před tváří Páně,
neboť přišel, haleluja, haleluja.

Zazpívejte Hospodinu píseň novou,
všechny země Hospodinu zpívejte! Zazpívejte Hospodinu,
jeho jméno velebte!
Rozhlašujte den po dni jeho spásu,
vypravujte o jeho slávě mezi pohany.

Radujte se, nebesa, zajásej země,
zahuč moře a vše, co je naplňuje.
Plesej pole a vše, co je na něm.
Všechny lesní stromy zaplesají.

Rozveselí se před Hospodinem, že přichází,
že přichází řídit zemi.
Spravedlivě bude svět řídit,

{y}I{/y}
Hospodin kraluje! Oděl se důstojností. Oděl se Hospodin, opásal se mocí. Pevně je založen svět, nic jím neotřese.

{y}II{/y}
Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti.

{y}I{/y}
Zvedají řeky, Hospodine, zvedají řeky svůj hlas, zvedají řeky své vlnobití.

{y}II{/y}
Nad hukot mohutných vodstev, nad vznosné příboje mořské je vznešenější Hospodin na výšině.

{y}I+II{/y}
Tvá svědectví jsou naprosto věrná. A tvému domu přísluší svatost do nejdelších časů, Hospodine!

Jak je vzácné Nejvyššímu chválu vzdát,
Bohu zpívat, jeho milost zvěstovat.
V tónech písní, zvukem strun všech nástrojů
připomínat Boží věrnost od věků.

Skutky tvé mne naplňují úžasem,
k hlubinám nás učíš hledět v díle svém.
Bláhoví však nevidí a nechápou,
vlastní sláva stává se jim záhubou.

V Božím stínu spravedliví budou žít,
pramen síly hledat v Božích nádvořích.
Jejich věk je jak strom plody obtěžkán,
pevnou skálou zůstává vždy věrný Pán.

Dobré je díky vzdát svatému Pánu
a jeho jménu zpívat chválu,
dobré je díky vzdát svatému Pánu
a jeho jménu zpívat chválu: Haleluja!

Tvou milost hlásat zrána,
každou noc připomínat si věrnost tvou
a zvukem strun, zpěvem písní
znít hlasem plným slávy!

Když o tvých činech zpívám,
v duši mám radost, pokoj i naději,
tvé dílo probouzí úžas,
tvé království je věčné.

Jen tupec o tom neví,
ani tvá mocná znamení nevidí.
Jak plevel zlo dusí zemi,
tak v ohni soudu shoří.

Ve stínu Božím kdo se ukrývá,
ochranu přijal z rukou Všemocného.

Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí,
přečká noc ve stínu Všemocného,
říkám Hospodinu: Útočiště moje a tvrz pevná
je můj Bůh, v nějž doufám.

Vysvobodí tě z osidla lovce,
ze zhoubného moru.
Přikryje tě svými perutěmi,
útočiště máš pod jeho křídly.

Pavézou a štítem je ti jeho věrnost,
nelekej se hrůzy noci,
ani šípu, který létá ve dne,
nákazy, jež zhoubu šíří za poledne.

Nestane se ti nic zlého,

Ten, kdo v skrýši Nejvyššího přebývá,
v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj,
Bůh můj, v něm naději skládati budu.
Onť zajisté vysvobodí mne z osidla lovce,
od nejjedovatějšího nakažení morního.
Brky svými přikryje tě
a pod křídly jeho bezpečen budeš,
místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

Nebudeš se báti přístrachu nočního
ani střely létající ve dne
ani nakažení morního vlekoucího se v mrákotě,
poněvadž jsi Hospodina za svůj příbytek položil.

Bože, buď milostiv
a žehnej nám!

Rozkazem člověka v prach vracíš
a pravíš: „Vraťte se, smrtelníci!“
Neboť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který minul,
a jako noční hlídka.

Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen,
podobají se pučící trávě:
Zrána kvete a bují,
večer je skosena, vadne.

Nauč nás počítat naše dny,
ať dojdeme k moudrosti srdce.
Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat?
Slituj se nad svými služebníky!

Svou slitovností nás brzy nasyť,

Bože mé spásy ve dne i v noci tě vzývám.
Smrti jsem blízko, 𝄆 srdce je úzkosti plné. 𝄇

Pro mrtvé učiníš zázrak?
Vstanou snad z mrtvých a vzdají ti dík?
Nad hrobem vyhlásíš milost?

Shozený v jámě, bez přátel, zbavený síly.
V temnotě hlubin 𝄆 příval tvé zloby mne trýzní. 𝄇

Já tě však znovu z nejhlubší propasti volám.
Má prosba ranní 𝄆 předstoupí před tebe, Pane. 𝄇

Kroky své znát dej mi, Bože, abych mohl cestou pravdy jít a jméno tvé si v srdci nést.

Ty jsi, Pane, dobrý a shovívavý,
nejvýš milosrdný ke všem, kdo k tobě volají.
Vyslyš, Hospodine, modlitbu mou, hlasu snažné prosby mé si všímej.

Všechny národy, které jsi učinil, přijdou,
budou se ti klanět a velebit tvé jméno,
protože tys veliký a divy činíš ,
neboť ty jediný jsi Bůh.

Ty jsi, Pane, Bůh milosrdný,
ty jsi milostivý a k hněvu váhavý.
Ty jsi svrchovaně věrný a laskavý.

Pane, ukaž nám své milosrdenství
a dej nám svou spásu.

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin Bůh:
zajisté mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté.
Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí,
by jeho velebnost sídlila v naší zemi.

Věrnost a milosrdenství se potkají,
pokoj a spravedlnost se políbí.
Ze země věrnost vypučí
a z nebe spravedlnost shlédne.

Hospodin dobro též popřeje
a naše země vydá plody.
Bude ho spravedlnost předcházet
a spása v patách mu půjde.