{y}I{/y}
Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.

{y}II{/y}
Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.

{y}I{/y}
Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.

{y}II{/y}
Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň položil jsi na mě.

{y}I{/y}
Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.

{y}II{/y}
Kam odejdu před tvým Duchem, kam uprchnu před tvou tváří?

{y}I{/y}
Zamířím­‑li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.

{y}II{/y}
I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,

{y}I{/y}
tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.

{y}II{/y}
Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mě se stane světlem.

{y}I+II{/y}
Žádná tma pro tebe není temná: Noc jako den svítí, temnota je jako světlo.

{y}I{/y}
Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.

{y}II{/y}
Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň:

{y}I{/y}
podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.

{y}II{/y}
Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země.

{y}I{/y}
Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize:

{y}II{/y}
dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.

{y}I{/y}
Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet, sčetl bych je, ale je jich víc než písku.

{y}II{/y}
Sotva procitnu, jsem s tebou. Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,

{y}I+II{/y}
hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!