Když jsme u vod sedávali
tam u babylónských řek,
harfy do vrb zavěsili,
zmlkly písně, ztichl zpěv.

Strážci se nám posmívali:
„Zpívejte o domovu!“
Mlčeli jsme jako němí,
bez naděje, bez vzdoru.

Kdo jen může v pláči zpívat,
kdo to může po nás chtít?
Naše smutné oči hledí
z dáli k Jeruzalému.

Kdy už nás Bůh vysvobodí?
Přijď a zlom tu temnotu!
Ať se nářek v radost změní,
v novou píseň Siónu.

𝄆 Chválu svou jásavou
vzdej dobrému Pánu.
Milost jeho s námi
věčně zůstává. 𝄇

𝄆 Vzdejte Pánu slávu, čest,
neb on dobrotivý jest.
Milost jeho předrahá
věky věků přesahá. 𝄇

Jak je to vzácné, jak příjemné
a Bohu milé, utěšené,

když vlahá rosa z nebe padá v mocném Božím slovu,
když spolu bratři svorně žijí, Bůh jim žehnává.

když chléb a víno rozdávají tam u jeho stolu,
když spolu sestry svorně žijí, Bůh jim žehnává.

když dary Ducha svatého všem lidem v lásce slouží.
Z laskavých rukou přijímají život na věky.

𝄆 Jak blaze, jak dobře bývá, bratry když láska chrání,
jak blaze, jak dobře bývá, bratry když víra chrání.
Bůh jim dá žít v radosti s požehnáním,
Bůh jim dá žít navěky s požehnáním. 𝄇

Já k tobě, k Hospodinu,
ze srdce hloubi lkám.
Hle, v těžkém nářku hynu,
k tobě se utíkám.
Rač skloniti se znova,
slyš pokorný můj hlas
a lékem svého slova
mě uzdrav již a spas.

Kde jinde bych se svlažil,
kde nalézt pokoj smím?
Vím, když bys hříchy vážil,
že stěží obstojím.
Tvá ruka přelaskavá
zná však jen odpouštět
a stačí ti, když vzdává
čest tobě hříšný ret.

Jen tebe unavená
má duše vyhlíží,
umdlévá, ptá se, sténá,
zda Pán se přiblíží?
Jak strážní v temnu noci

𝄆 Z hlubin bezedných tě volám:
Hospodine, Panovníče, vyslyš hlas můj! 𝄇 𝄆 Kéž pozorně vyslechne tvé ucho
moje prosby. 𝄇 𝄆 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravost,
Panovníče, kdo ostojí? 𝄇 𝄆 Ale u tebe
jest odpuštění, 𝄇 𝄆 tak vzbuzuješ bázeň. 𝄇

{y}I{/y}
Nestaví­‑li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé.

{y}II{/y}
Nestřeží­‑li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.

{y}I{/y}
Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.

Sláva chvil, jež dnes v paměti mám,
dnů, kdy se úděl náš náhle změnil,
byla jak sen, co nám Hospodin zjevil.
Tvář svou nad Siónem rozjasnil Pán.

Smích a hlahol tam ústy všech zněl,
lidé všech národů bázeň měli,
vždyť věci zázračné s námi se děly,
tvář svou nad Siónem rozjasnil Pán.

Dnes však pláč je náš úděl a chléb,
v zármutku zkoušíme sít tvé slovo,
jen ty sám můžeš dát důvěru novou,
tvář svou rač obrátit v lásce zpět k nám.

Tak, jak pustina v úrodnou zem,

{y}I{/y}
Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!

{y}II{/y}
A naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme.

{y}I{/y}
Jeruzalém je zbudován jako město semknuté v jediný celek.

{y}II{/y}
Tam nahoru vystupují kmeny, Hospodinovy to kmeny, Izraeli na svědectví, vzdát Hospodinovu jménu chválu.

{y}I{/y}
Tam jsou postaveny soudné stolce, stolce Davidova domu.

{y}II{/y}
Vyprošujte Jeruzalému pokoj: Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují!

{y}I{/y}