Bože můj, Bože můj,
proč jsi mě opustil?
Proč už mě neslyšíš? Na tebe čekám.
Vzdálil ses ode mne,
od mého volání,
marně tě vyhlížím v bezesné noci.

Svatý jsi Hospodin, velebný, důstojný,
k tobě lid přichází vzdávat ti chválu.
V tebe vždy doufali, v stínu tvém skryli se,
ty jsi jim dopřával uniknout zmaru.

Co jsem já proti nim?
Ubožák bez jména.
Ponížen, ostouzen, zavržen všemi.
Volají s posměchem:
„K Bohu se obracel,
ať si ho zachrání, když je mu milý.“

Na svět mne přivedla

𝄆 Bože můj, Bože, proč jsi mi teď vzdálen? 𝄇 Tak zpíval i král David, slyšel jsi jej?
Tak v tísni křičel David, spasil jsi jej?
Bože můj, Bože, proč jsi mi teď vzdálen?

𝄆 Bože můj, Bože, proč se neozýváš? 𝄇 Tak zpíval i král David, chci zpívat s ním.
Jen šero, pusto, prázdno, zůstal jsem sám.
Bože můj, Bože, proč se neozýváš?

𝄆 Bože můj, Bože, proč jsi mi teď vzdálen? 𝄇 Tak volal z kříže Kristus, Spasitel všech,
když snášel posměch lidí, slyšel jsi jej?
Bože můj, Bože, proč jsi mi teď vzdálen?

Dnes tvůj lid vstříc ti jásá,
můj Králi, i já s ním,
vždyť víra má a spása
jsou vzácným darem tvým.
Mou touhu znáš, má přání,
teď smím si brát z tvých dlaní
tvou lásku s žehnáním.

Před záludnými plány,
před zvůlí nepřátel
svou moudrostí jsi chránil,
lsti, zkáze předcházel.
Hněv svévolných jsi vzdálil,
zbraň násilníků spálil,
můj zápas provázel.

Mou záštitou, mou slávou
se stal sám věrný Pán.
Čest, důstojnost mi vrátil,
i dech, když umdlévám.
Chci zpívat píseň chvály,
tvé jméno ctít, můj Králi,

Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou.
Hospodin, Bůh můj, osvěcuje temnosti mé.

Hospodin skála má a hrad můj i vysvoboditel můj, silný můj, skála má,
v něm naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.

Uchopil mne, vytáhl z velikých vod. Vytrhl mne od nepřítele mého silného.
Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš a k člověku upřímnému upřímně se máš.

Lid soužený vysvobozuješ a oči vysoké snižuješ,

Na záchranu tvou, Bože, spoléhám,
ty svou cestu znát mi dáváš,
v radosti smím dál žít před tvou tváří.

Behűte mich, Gott, ich vertraue dir,
du zeigst mir den Weg zum Leben.
Bei dir ist Freude, Freude in Fűlle.

Nebo nenecháš
duše mé v pekle,
známou učiníš
mi cestu života.

Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám.
Rci má duše Hospodinu: Ty jsi Pán můj.

Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého.
Rozmnožují bolesti své, kdo k cizímu bohu chvátají.

A když je mi po pravici, nikoli se nepohnu.
A dědictví rozkošné dostalo se mi.

I tělo mé v bezpečnosti přebývati bude.
Představuji Hospodina před obličej svůj.

Rozveselilo se srdce mé a zplésala sláva má.

{y}I{/y}
Bloud si v srdci říká: „Bůh tu není.“ Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo nic dobrého neudělá.

{y}II{/y}
Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má­‑li kdo rozum, dotazuje­‑li se po Boží vůli.

{y}I{/y}
Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo.

{y}II{/y}
Což nevědí všichni, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba,

{y}I{/y}
ti, kdo Hospodina nevzývají, že se jednou třást budou strachem?

{y}I{/y}

Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš? Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat?

Dlouho ještě musím sám u sebe hledat rady, strastmi se den ze dne v srdci soužit? Dlouho ještě se bude můj nepřítel proti mně vyvyšovat?

Shlédni, Hospodine, Bože můj, a odpověz mi!

Rozjasni mé oči, ať neusnu spánkem smrti, ať nepřítel neřekne: „Zdolal jsem ho!“

Já v tvé milosrdenství však doufám, moje srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal.

Můj Bože, pohleď z výsosti,
smiluj se nad věrnými,
sklíčené navštiv milostí,
zachraň před svévolnými.
Slovo tvé slyšet nechtějí,
jsou sami sobě nadějí.
Bohu se vysmívají.

Spoutáni vším, co musí mít,
jen vlastní pravdu znají.
Své cesty proč jen opustit?
Před Bohem utíkají.
Jeden druhému nevěří,
o větší moc se hašteří,
svou věrnost prodávají.

Bůh praví: „Teď již povstanu,
můj lid je v ohrožení.
Výsměch slýchá od pohanů,
v pláč každý den se změní.
Před úskoky a tvrdostí
se krčí ve své tichosti.

Bůh je mou skrýší bezpečnou,
strážcem od mého mládí.
Hříšní proč trápí duši mou,
zrádnou řečí mne svádí?
„Vzlétni, ukryj se jako pták,
věrným hrozí smrt v temnotách,
zlí když chopí se vlády.“

Bůh náš přebývá v nebesích,
skrytý, mocným je vládcem.
Shlíží k duším všech zrozených,
zkoumá věrné i zrádce.
Vzpurní, kdo slouží násilí,
vládnout budou jen na chvíli.
Přímé přijímá v lásce.