Ať je požehnán Bůh věrný, Hospodin,
jenž sám divy koná.

Bože, svěř králi svou pravomoc
a synu královskému spravedlnost svou.
Ať vládne tvému lidu spravedlivě,
nestranně tvým ubohým.

V jeho dnech rozkvete spravedlnost
a hojnost pokoje, dokud nezanikne luna.
Od moře k moři vládnouti bude,
od řeky až do končin země.

Chudáka, který se dovolává pomoci, vysvobodí,
ujme se ubožáka, jehož se nikdo neujímá.
Nad nuzným a chudým se smiluje,
zachrání ubožákům život.

{y}I{/y}
Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben!

{y}II{/y}
Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, skloň ke mně své ucho, buď mou spásou.

{y}I{/y}
Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále.

{y}II{/y}
Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám.

{y}I{/y}
Na tebe jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru, chvalozpěv můj o tobě bude znít stále.

{y}II{/y}

Ať mne neodvleče dravý proud,
hlubina mne nepohltí, 𝄆 bezedná nezavřou se ústa. 𝄇

V bahně se topím, zachraň mne,
nemám už na čem stanout,
hluboké vody kolem jdou,
až k duši pronikají.
Marně tě hledám, ztrácím zrak,
křičím až do umdlení.
Pošetilost mou dobře znáš,
nic ti z ní skryto není.

Hanbu ať za mne nenesou
všichni, kdo věří v tebe,
tvou dobrou vůli hledají,
ctí Boha Izraele.
Horlivost svatá o tvůj dům
žárem svým spaluje mne,
pro blízké své jsem cizincem,

Jásejte Bohu, všechny země,
haleluja.

Jásejte Bohu, všechny země,
opěvujte slávu jeho jména,
vzdejte mu velkolepou chválu!
Řekněte Bohu: „Jak úžasná jsou tvá díla.“

„Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá,
nechť tvé jméno opěvuje.“
Pojďte a pozorujte Boží skutky:
podivuhodně jednal s lidmi!

Moře proměnil v souš,
suchou nohou přešli řeku,
proto se radujme v Bohu!
Navěky svou mocí vládne.

Pojďte, slyšte, všichni bohabojní,
chci vyprávět, co Bůh mé duši prokázal.

Náš Bože, tobě patří chvála,
jásot i ztišení,
když nasloucháš všem volajícím,
celému stvoření.
Hříchy a vzpoury znovu vládnou
mým skutkům zmateným,
ztrácejí sílu před tvou tváří,
moc tvým odpuštěním.

Tvá milost vítá vyvolené,
pozvané do tvých bran.
Hojností darů ve tvém chrámě
stůl bude požehnán.
Tvé mocné činy vzbudí bázeň,
trůny se zachvějí,
dál chceš být vládcem pokolením,
národům nadějí.

Výšiny hor sám zdvíháš vzhůru,
dno moří skryl jsi v tmách.
Přívalům vod svět zničit bráníš,

{y}I{/y}
Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní.

{y}II{/y}
Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi.

{y}I{/y}
Proto tě vyhlížím ve svatyni, chci spatřit tvoji sílu a slávu;

{y}II{/y}
tvé milosrdenství je lepší než život, mé rty tě chválí zpěvem.

{y}I{/y}
Proto ti dobrořečím po celý život, v tvém jménu pozvedám dlaně.

{y}II{/y}
Má duše se sytí nejtučnější stravou, moje rty plesají, má ústa zpívají chválu.

{y}I{/y}

Jen Bůh mé duši dává spásu a mír,
jen s ním přichází mír.
Dá spočinout mé duši v Božím smíru,
spása má je v něm.

Mon âme se repose en paix sur Dieu seul:
de lui vient mon salut.
Oui, sur Dieu seul mon âme se repose,
se repose en paix.

𝄆 Má duše je tichá,
tichá před Bohem, pramenem síly. 𝄇 𝄆 Ani zlá bouře,
ani zlá bouře mnou nepohne. 𝄇

Duše má, zůstaň tichou před Bohem.
On je tvou skálou, útěchou, spásou, tvou nadějí.

Spolehni na něj v každičké chvíli,
na všech svých cestách přej si, má duše, blízko jej mít.

Dopřál ti spatřit bláznovství mocných,
kde pyšní vládci na vahách soudu budou jak dým.

Nenech se zmámit marností světa –
bohatstvím, slávou. Před zrádnou touhou srdce své chraň.

Bůh řekl ano v svém milém Synu.

{y}I{/y}
Slyš, Bože, mé bědování, mé modlitbě pozornost věnuj,

{y}II{/y}
z končin země k tobě volám se sklíčeným srdcem.

{y}I{/y}
Doveď mě na skálu, je pro mě strmá, ty jsi moje útočiště a pevná věž proti nepříteli.

{y}II{/y}
Chci navěky pobývat v tvém stanu, utéci se do skrýše tvých křídel.

{y}I+II{/y}
A tak budu tvému jménu navždy zpívat žalmy, den co den budu plnit své sliby.

Zanevřels na nás, Bože,
prolomils naše řady,
stíhal nás hněv tvůj.
Navrať se k nám!
Zemí jsi otřásl,
rozštěpil jsi ji.
Scel její trhliny,
neboť se hroutí!
Vlastnímu lidu dals
okusit tvrdost,
dals nám pít víno, až
závrať nás jímá.
Dopustils, aby ti,
kdo se tě bojí,
korouhev k ústupu
před lukem zvedli.
Aby tvoji milí byli zachováni,
pomoz svou pravicí,
odpověz nám!