Ten, kdo v skrýši Nejvyššího přebývá,
v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj,
Bůh můj, v něm naději skládati budu.
Onť zajisté vysvobodí mne z osidla lovce,
od nejjedovatějšího nakažení morního.
Brky svými přikryje tě
a pod křídly jeho bezpečen budeš,
místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

Nebudeš se báti přístrachu nočního
ani střely létající ve dne
ani nakažení morního vlekoucího se v mrákotě,
poněvadž jsi Hospodina za svůj příbytek položil.

Bože, buď milostiv
a žehnej nám!

Rozkazem člověka v prach vracíš
a pravíš: „Vraťte se, smrtelníci!“
Neboť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který minul,
a jako noční hlídka.

Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen,
podobají se pučící trávě:
Zrána kvete a bují,
večer je skosena, vadne.

Nauč nás počítat naše dny,
ať dojdeme k moudrosti srdce.
Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat?
Slituj se nad svými služebníky!

Svou slitovností nás brzy nasyť,

Bože mé spásy ve dne i v noci tě vzývám.
Smrti jsem blízko, 𝄆 srdce je úzkosti plné. 𝄇

Pro mrtvé učiníš zázrak?
Vstanou snad z mrtvých a vzdají ti dík?
Nad hrobem vyhlásíš milost?

Shozený v jámě, bez přátel, zbavený síly.
V temnotě hlubin 𝄆 příval tvé zloby mne trýzní. 𝄇

Já tě však znovu z nejhlubší propasti volám.
Má prosba ranní 𝄆 předstoupí před tebe, Pane. 𝄇

Kroky své znát dej mi, Bože, abych mohl cestou pravdy jít a jméno tvé si v srdci nést.

Ty jsi, Pane, dobrý a shovívavý,
nejvýš milosrdný ke všem, kdo k tobě volají.
Vyslyš, Hospodine, modlitbu mou, hlasu snažné prosby mé si všímej.

Všechny národy, které jsi učinil, přijdou,
budou se ti klanět a velebit tvé jméno,
protože tys veliký a divy činíš ,
neboť ty jediný jsi Bůh.

Ty jsi, Pane, Bůh milosrdný,
ty jsi milostivý a k hněvu váhavý.
Ty jsi svrchovaně věrný a laskavý.

Pane, ukaž nám své milosrdenství
a dej nám svou spásu.

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin Bůh:
zajisté mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté.
Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí,
by jeho velebnost sídlila v naší zemi.

Věrnost a milosrdenství se potkají,
pokoj a spravedlnost se políbí.
Ze země věrnost vypučí
a z nebe spravedlnost shlédne.

Hospodin dobro též popřeje
a naše země vydá plody.
Bude ho spravedlnost předcházet
a spása v patách mu půjde.

Přijď, Pane, a vysvoboď nás!

Slyš, Izraelův pastýři,
skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby,
probuď svou sílu
a přijď nás zachránit!

Bože zástupů, vrať se,
shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu!
Ochraňuj, co zasadila tvá pravice,
výhonek, který sis vypěstoval!

Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici,
nad člověkem, kterého sis vychoval.
Neustoupíme už od tebe,
zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.

S chválou chceme k tobě jít,
Bože, přijmi díků hlas,
jméno tvé je blízko nás,
v mocných skutcích přicházíš.
V den, kdy vyhlásíš svůj soud,
bude všem tvé právo znít.

S bázní zem se bude třást,
zazní slova z Božích úst:
„Blázne, chtěls do nebe růst?
Pravdou nazveš každý žvást?
Já však Pánem zůstávám,
nedej se svou slávou zmást.“

Žádný z lidí bezbožných,
nikdo z mocných světa vlád
hloubku pádů nechce znát,
ani spásu v nebesích.
Soudcem jediným je Bůh

{y}I{/y}
Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš.

{y}II{/y}
Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili.

{y}I{/y}
Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi.

{y}II{/y}
V srdci si řekli: „Jejich rod úplně vyhubíme!“ Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi.

{y}I{/y}
Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde.

{y}II{/y}

Ať je požehnán Bůh věrný, Hospodin,
jenž sám divy koná.

Bože, svěř králi svou pravomoc
a synu královskému spravedlnost svou.
Ať vládne tvému lidu spravedlivě,
nestranně tvým ubohým.

V jeho dnech rozkvete spravedlnost
a hojnost pokoje, dokud nezanikne luna.
Od moře k moři vládnouti bude,
od řeky až do končin země.

Chudáka, který se dovolává pomoci, vysvobodí,
ujme se ubožáka, jehož se nikdo neujímá.
Nad nuzným a chudým se smiluje,
zachrání ubožákům život.

{y}I{/y}
Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben!

{y}II{/y}
Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, skloň ke mně své ucho, buď mou spásou.

{y}I{/y}
Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále.

{y}II{/y}
Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám.

{y}I{/y}
Na tebe jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru, chvalozpěv můj o tobě bude znít stále.

{y}II{/y}