Já k tobě, k Hospodinu, ze srdce hloubi lkám
Já k tobě, k Hospodinu,
ze srdce hloubi lkám.
Hle, v těžkém nářku hynu,
k tobě se utíkám.
Rač skloniti se znova,
slyš pokorný můj hlas
a lékem svého slova
mě uzdrav již a spas.
Kde jinde bych se svlažil,
kde nalézt pokoj smím?
Vím, když bys hříchy vážil,
že stěží obstojím.
Tvá ruka přelaskavá
zná však jen odpouštět
a stačí ti, když vzdává
čest tobě hříšný ret.
Jen tebe unavená
má duše vyhlíží,
umdlévá, ptá se, sténá,
zda Pán se přiblíží?
Jak strážní v temnu noci

