Ó sešli Ducha svého
nám, Bože laskavý,
ať srdce z nás každého
k dobrému napraví,
aby se v nás nevloudil
duch odporný tobě,
by žádný z nás nebloudil,
škodě tím sám sobě.

Tvůj Duch ať jest našeho
ducha posvětitel
a srdce z nás každého
jasný osvětitel,
ať nás učí moudrosti,
jež pochází z nebe,
bychom se vší možností
milovali tebe.

Tvůj Duch ať nás uvodí
v pravdu milou tobě,
ať žádný z nás neškodí
lží a zlostí sobě.
Dar rozumu zdravého
když nám ráčils dáti,

Přijď již, Duchu svatý,
přijď k nám a srdce naše těš ty sám,
buď stále naším učitelem.
Čiň si z nás sluhy pravdivé,
rozněcuj v srdcích světlo své,
zažehni nás svým svatým ohněm,
dej naší slabé víře vzkvést!
Tys vládce náš, buď tobě čest!

V pokušení buď naše stráž,
vždyť slabost naši dobře znáš,
náporu světa podléháme.
Naplň nás duchem tichosti,
v milování dej stálosti,
tvou radu vždy očekáváme.
Veď a řiď nás neustále,
dej, ať jsme živi k tvé chvále!

Jak čerstvých vod jelen žádá
v čas unavení svého,
tak má duše vždycky ráda
chce mít Ducha svatého,
neb bez jeho pomoci
nemáme žádné moci,
mrtví jsme my v sobě sami,
nebudešli, Pane, s námi.

Pán praví: „Kdo mne miluje,
slova mého ostříhá,
můj Otec jej oblibuje,
Duch svatý k nebi zdvíhá.
K tomu my přicházíme,
v tom příbytek činíme,
neb to mé milosti slovo
není mé, ale Otcovo.

Duch svatý, ten Utěšitel,
jejž Otec pro mne dává,
bude váš věrný učitel,
od něhož půjde zpráva

Pane Bože, sám mne veď,
ať jsem živ k tvé cti, chvále.
Duchem pravdy mne osvěť,
ať ctím tě neustále.
Ó ať se tvé milosti
všechen zcela oddávám,
tys mne stvořil, vykoupil,
o ochranu tě žádám.

Lásku svou přenesmírnou,
Pane Bože, rač mi přát,
faleš ďábla i světa
ať umím vždy rozpoznat,
abych se tak varoval
všelijakých marností,
smlouvu křtem uzavřenou
plnil vždy s ochotností.

Statečně ať žádostem
svého těla odpírám,
bázeň tvou a pomoc tvou
při sobě kéž vždycky mám,
ustavičně mé srdce

Ó Tvůrce, Duchu svatý, přijď,
rač v myslích našich hostem být,
tvá naplň milost vznešená
ta srdce tebou stvořená!

Ó rozněť světlo v myslích nám
a vylej lásku v srdcí chrám,
ty v mdlobě těla posiluj,
svou mocí stále při nás stůj.

Rač Zlého dále zapudit
a pokojem nás obdařit,
ať tebou takto vedeni
veškerých škod jsme zbaveni.

Ty Otce rač dát znáti nám,
Syn rovněž tebou budiž znám,
i tebe z obou vyšlého,
ať máme času každého.

Studně nepřevážená
všech božských milostí,
k tobě úpí duše má,
tvých žízníc sladkostí.
Bože, Duchu svatý,
jenžs posavad v darech svých
předrahých a rozkošných
přehojně bohatý.

Proto vroucně tě prosím,
můj posvětiteli,
víry pravé v mém srdci
mocný pěstiteli,
rozmnožuj ji dále,
ať se již nezmenšuje,
ale vždy rozhojňuje
ke tvé cti a chvále.

Při tom i má naděje
ať pevnou stálostí
před tebou se vždy skvěje
bez vší pochybnosti,
bych neměl doufání
v darech pomíjejících,