Aj, jak jsou milí tvoji příbytkové, /jak rozkošní křesťanští sborové,
Pane, v nichž tvé jméno slavné!

V tvých, Pane, síních, v shromáždění věrných
žádá snažně srdce všech zvolených
býti, v tobě se těšiti.

Tu poklady jsou Kristových milostí,
jež nás vždy zvou k jeho účastnosti
a v ní k svatých obcování.

Tu bohabojné dobrým naplňuješ,
dary hojné štědře naděluješ
a jim svítíš světlem pravým,

neb tu přebýváš, Bože přežádoucí,
dary dáváš všem obživující,
věrným, k tobě volajícím.

K těm se tu místům věrní shromažďují,
tak jak k hnízdům ptáci se sletují
rádi, staří jako mladí.

Já po tom toužím, můj jediný Bože,
i žalostím a mám nad tím hoře,
když jsem od těch věcí vzdálen.

Ó blaze všechněm, kdo je již teď mají,
blaze je těm, kdo jich užívají
vděčně, děkují srdečně.

Ti prozpěvují, jméno tvé slavíce,
radost mají spolu se těšíce
v smutném putování zde svém.

Tys jejich strážce ve všech pokušeních
a obránce v těžkých protivenstvích,
v nichž jim pomáháš Kristem svým.

Ó vzhlédni na nás i v nynější časy,
ó Bože náš, uslyš naše hlasy,
láskou spoj nás v církev svatou.

Ó dej bydliti nám v těch příbytcích svých!
Dej choditi do sborů svatých svých,
Kriste, k své pravdě přečisté!