Církev svou svatou obecnou,
tu Kristovu choť přemilou,
shromažďuje Bůh z milosti,
přivádí do radosti.

a dle svého zaslíbení
k věčnému v Kristu spasení
vybírá z národů, z lidí,
ty, jak jemu se vidí.

Kdo přijímají od něho
působením slova jeho
v Kristu nové své stvoření
a druhé narození,

ty on vírou obdaruje
a láskou svatou spojuje,
ustavuje i v naději,
by stáli vždy pevněji.

Tak jim v Kristu požehnává,
v duchovních darech vzdělává,
aby se v nich utěšili,
svou moudrost rozhojnili.

Jsou oni vpravdě jeho chrám,
kde přebývat chce věčně sám,
jako host jim nejvzácnější,
ochránce jejich duší.

Nuž, žádejme Pána Boha,
ať nám k tomu sám pomáhá,
bychom v řadách věrných stáli
a v pravdě setrvali.

V našich mdlobách buď posilou,
ať činíme vždy vůli tvou,
v tom dávej nám vytrvati,
s tebou vždy přebývati.

Pak po zdejším živobytí
ať vejdem v odpočinutí,
kteréžs milým svým připravil,
aby ses v nich oslavil.