Jezu, Pane milý,
dárce světla, síly,
Kriste, slávo má!
Když se srdce leká,
dlouho pomoc čeká,
po tobě se ptá.
Kriste, Boží Beránku,
žádná síla nevýslovná
se ti nevyrovná.

Ochráněn tvým štítem
jsem i v boji lítém
s tebou bezpečen.
Ať se ďábel vzteká,
nic mne nepoleká,
mám‑li tebe jen.
Ať se všechno otřásá,
ať zlo táhne v plné zbroji,
Ježíš při mně stojí.

Co jsou všechny skvosty,
ty, Ježíši prostý,
moje radost jsi.
Čím jsou pocty světa,
hned je po nich veta,
mne už netěší.

Všichni v tento čas, ó lidé, svůj hlas
jasný vydejte, srdcem plesejte.
Bohu zpívejte, zvučně jej chvalte,
neboť on jest Pán všech nejvyšší sám,
Bůh velmi hrozný, Král všeho mocný,
všechen svou mocí svět spravující.

On všechny lidi, co vůkol bydlí,
všelijak sklonil a je podmanil,
i jiné všudy všechny národy.
A tak, což otcům slíbil, to synům,
nám, tuto zemi rozkošnou velmi
předal v dědictví z milosrdenství.

Aby tu s námi byl bez přestání,
vstoupil Bůh vzhůru na svatou horu,

Kdož jste Boží bojovníci
a zákona jeho,
prostež od Boha pomoci
a doufejte v něho,
že konečně s ním vždycky zvítězíte!

Kristus vám za škody stojí,
stokrát víc slibuje;
pak-li kdo proň život složí,
věčný míti bude:
blaze každému, kdož na pravdě sejde!

Ten Pán velí se nebáti
záhubců tělesných,
velíť i život složiti
pro lásku bližních svých,
proto posilňte zmužile srdcí svých.

V tu noc, kdy milý Spasitel,
Pán Ježíš zrazen býti měl,
vzal chléb a s díků činěním
jej lámal učedníkům svým.

„Vezměte, jezte,“ řekl jim,
„já duše vaše nasytím,
neb tento chléb je tělo mé,
na kříži za vás lámané.“

Když povečeřel, kalich vzal
a Otci zase děkoval,
pak podal učedníkům svým
s utěšeným zaslíbením:

„Aj, kalich ten jest jistotně
ta nová smlouva v krvi mé,
v mé krvi, kterou vylévám,
bych vykoupení zjednal vám.

Tak čiňte na mou památku,
těšíce se v svém zármutku.“