Chval Pána svého písní
a jásej s radostí,
že z trápení a tísní
své stádce vyprostí.
Když voláš k němu v bídě
a v protivenství čas,
on na pomoc ti přijde
a sílu dá ti zas.

Svým písmem vzdělává si
Pán věrnou hrstku svou
a vždycky svému stádci
je mocnou ochranou.
Své zaslíbení dávné
se splnit hotoví,
že ve zlých časech slavně
svou církev obnoví.

Ať zní mu žalmy vděčné,
ať zní mu píseň chval,
že z lásky nekonečné
i nám se zvěstoval,
že v církvi jeho všude

Kristus choť svou, církev svatou tak zamiloval,
jak pověděl svatý Pavel, že se za ni dal,
by mu byla svatá,
v krvi jeho čistá,
jako panna krásná.

Chtěl ji míti, sobě vzíti za svou choť milou,
ač ji hříšnou, poskvrněnou znal a nehodnou.
Hle, jak věc to divná
od našeho Pána,
nikdy neslýchaná!

Již ji přijal, s ní se svázal v smlouvě milostné,
očistil a posvětil ji k milosti věčné,
v té své spravednosti,
nezlomné věrnosti
do konce v stálosti.

Co starého, nesličného při ní kdy vidí,

Pane Ježíši Kriste,
tys Syn Boží zajisté,
v tebe srdcem věříme,
s Otcem, s Duchem tě ctíme.

Kterýž jsa slovo Božské,
učiněns tělo lidské,
v němž nás sobě vykoupil,
kdyžs smrt kříže podstoupil.

Ale nyní kraluješ,
všecko řídíš, spravuješ,
vládna již věcmi všemi
na nebi i na zemi.

My jsme lid tvůj koupený,
krví tvou vyplacený;
tys pak náš Pán jediný,
nemá k nám práva jiný.

Ty sobě shromažďuješ
církev a ji spravuješ
skrze slovo své svaté,
po všem světě rozsáté.

Aj, jak jest milé to a utěšené
a Duchem svatým slavně vyvýšené,

když jednosvorně bratří spolu bydlí
a v pokorných jich srdcích pokoj sídlí.

Jsou jedno láskou, nadějí a vírou,
okouší pravých slastí hojnou mírou.

Tu Pán jim dává hojné požehnání,
sesílá z nebe každé dobré dání.

Tu u prostředku všech svých milých stánků,
Ježíši, trůníš, čistý ty Beránku!

Tu procházíš se mile mezi nimi,
dobrými věcmi daruješ je svými,

od Otce pomazáním z vysokosti,

Komu milo spasení
času nynějšího,
z Božího smilování
může dojít jeho.

Vždyť sám Pán všemohoucí
nechtěl dopustiti,
aby v něho věřící
měli se rmoutiti.

Protož evangelium,
poselství milosti,
oznamuje národům
k veliké radosti.

Syn v našem člověčenství
v světě se ukázal,
v množství zjevných svědectví
lásku svou dokázal.

Na smrt duši položil
z veliké milosti,
svou nevinnou krev vylil,
zjevil lásky dosti.

Nato Duch svatý poslán,
by svědectví vydal,

Církev svou svatou obecnou,
tu Kristovu choť přemilou,
shromažďuje Bůh z milosti,
přivádí do radosti.

a dle svého zaslíbení
k věčnému v Kristu spasení
vybírá z národů, z lidí,
ty, jak jemu se vidí.

Kdo přijímají od něho
působením slova jeho
v Kristu nové své stvoření
a druhé narození,

ty on vírou obdaruje
a láskou svatou spojuje,
ustavuje i v naději,
by stáli vždy pevněji.

Tak jim v Kristu požehnává,
v duchovních darech vzdělává,

V sjití tomto pravme sobě,
jaká radost v Páně domě,
jaká hojnost utěšení,
nedostatků žádných není.

Je v něm svornost a jednota,
láska, milost i dobrota,
sláva, moudrost, vzácné jmění,
nade všecko pomyšlení.

Je v něm zdraví, sličnost, krása,
mladost, síla, pravda, spása,
pokora i úcta s bázní,
pokoj věrným darovaný.

Ejhle, obcování svatých,
Duchem pravdy v světě vsátých,
církve Boží vyvolené,
po všem světě rozptýlené.

Chválíce jej všichni spolu,
zpívají mu píseň novou.