JÓŠIJÁŠ - KRÁL REFORMÁTOR

5. MOTIVAČNÍ UVEDENÍ DO PŘÍBĚHU:

Otázka pro mladší a střední školní věk

Našli jste někdy doma nebo na půdě u babičky nějaké staré listiny? Co pro vás takový nález znamenal? Co jste se z něj dověděli? Potřebovali jste, aby vám někdo poradil, co s nálezem?

 

Otázka pro starší školní věk:

Četli jste nebo slyšeli nějaký „text“, který vás donutil ke změně myšlení nebo jednání? Vyhrožoval? Sliboval? Byl jasný hned na první poslech či přečtení?

 

Nebo proberte problém jinak: Proč lidé hledají staré listiny apod. – aby se dozvěděli o sobě – nebo o minulosti?

V rozhovoru si můžete uvědomit, že hledání a nalézání „archiválií“ nás vede k lepšímu poznání minulosti (což není špatné – a je to důležité třebas i pro porozumění bibli). Následný příběh však postupuje kontrastně – objevila se „listina“, kterou nikdo nehledal – a jako poselství „z minulosti“ zasahuje a oslovuje v přítomnosti.

 

6. osnovy vyprávění:

a) poznámky a osnova pro mladší školní věk:

Využijete-li nabídnuté motivace, může se rozhovor vydat několikerým směrem. Pokud se rozhovor rozvine, soustřeďte se na to, zda samotný nález „archiválie“ vyvolá nějakou smysluplnou akci. Pokuste se rozlišit mezi „kuriozitou“, která vyvolá zájem a nic víc, a textem, který vskutku orientuje. Je možné, že rozhovor o zkušenosti dětí povede „do slepé uličky“ – ale podobně by skončil nález svitku zákona, kdyby prorokyně neohlásila, co s ním.

I. Motivace

II. Král Jóšijáš se pouští do opravy chrámu

III. Nález knihy a králova reakce

IV. Prorokyně vzkazuje: na nápravu není pozdě

V. Jóšijáš očišťuje víru celého Izraele

 

b) poznámky a osnova pro střední a starší školní věk

Mimo CBL máte příběh zpracovaný i v cyklu PROROCI DĚTEM, 19.9.1999.

Vyprávění můžete rozšířit o tři motivy obnovy z 23. kap.: obnovení smlouvy, likvidace tradičních ohnisek modlářství, obnovení hodu beránka. Osnova z PROROCI DĚTEM, kterou zde opakujeme, se pokouší vystihnout, že TÓRA je především ukazatel cesty – a na cestu dál zve i tehdy, když jsme díky ní zjistili, že jsme správný směr už dávno opustili.

I. Motivace

II. Izrael zabloudil

III. Objev

IV. Po objevu pláč

V. Po pláči rozhodnutí

VI. Po rozhodnutí odpuštění

VII. Po odpuštění náprava (tři motivy obnovy z 23. kap)

VIII. Co bylo dál?

 

VYPRÁVĚNÍ

 

I. NENÁPADNÉ ZAČÁTKY

Mnoho velkých událostí v dějinách začalo zcela nenápadně. (Dokázali byste si na některé vzpomenout?) Tady se začíná obyčejnou opravou kostela. To je jistě dobrá věc, ale nic tak převratného. A přece, jak významné události se z toho potom vyvinuly! Oprava chrámu, to byl jenom první krok. Když člověk přiloží srdce k dílu, když je vnímavý, přemýšlí a na věci mu záleží, tam se mu ukazují další a ještě důležitější kroky, kam ho Bůh chce vést.

 

II. OPRAVA CHRÁMU

Oprava chrámu je dobrá a potřebná věc. Není jedno, v jakém prostředí se bohoslužby konají. Na tom, jak kostel vypadá a jaké je to uvnitř, se pozná, jak moc nám na Pánu Bohu záleží.

Jeruzalémský chrám opravovali naposled asi před 180 lety. „Nejvyšší čas, abychom dali Hospodinův dům do pořádku,“ uvažuje mladý král Jóšijáš. Pošle vysokého královského úředníka (má titul písaře) k veleknězi: „Dejte se do opravy chrámu. Použijte k tomu peníze, které lidé dávají do chrámové pokladny. Bude dost pro řemeslníky i na nákup materiálu, dříví a kamene.“

Tak se rozběhla stavební akce, jakou v Jeruzalémě nepamatovali. Ale to byl teprve začátek. Obyčejná stavební akce přerostla v něco mnohem důležitějšího. Oprava bohoslužebného prostoru je pouze prvním krokem obnovy mnohem významnější, kterou tam Pán Bůh připravuje. Teď jde jen o to, budou-li lidé sledovat, kam je Pán Bůh chce přivést, a budou-li ochotni tím směrem jít.

 

III. NALEZLI JSME KNIHU ZÁKONA

Netrvalo dlouho a vidíme velekněze, jak pospíchá za královským písařem: „Nalezl jsem v Hospodinově domě knihu Zákona.“ Kniha Zákona, to nebyla nějaká sbírka zákonů, paragrafů a nařízení. Tato kniha (v bibli se říká „tóra“) byla svědectvím o Božím jednání s Izraelem. Tady bylo zachyceno všecko, co Hospodin pro svůj lid učinil, jak je vysvobodil z egyptského otroctví i z jiných nebezpečí, ale také, co Bůh od svého lidu očekává, čím se má projevit jejich věrnost. Základem toho všeho byla smlouva, kterou Bůh s Izraelem uzavřel, závazek věrnosti z Boží i lidské strany. A bylo tam i varování: nebudou-li Bohu věrni, zle na to doplatí.

S touto knihou (měla podobu svitku) jdou nyní oba muži ke králi. Nejprve podají hlášení, jak pokračují opravy, a pak přichází to hlavní: nález knihy. Na ni se nyní soustředí jejich pozornost. Písař ji předčítá králi a ten pozorně naslouchá. Vše ostatní – i sama oprava – nyní ustupuje stranou. 

 

IV. CO MÁME DĚLAT ?

Král poslouchá – a bere ta slova vážně. Poslouchá a otevírají se mu oči: Opravují  chrám, ale jak hluboká propast je mezi tím, co od nich Hospodin čeká, a jejich skutečným životem. Uvědomuje si, jak daleko se od Hospodina vzdálili. Jak porušují smlouvu, kterou s nimi Bůh uzavřel. Kolik se v zemi děje věcí, které Zákon výslovně zakazuje. Navíc je tam i varování, jak zle dopadne lid, který na Hospodinovo slovo nedbá. To vše na něho velice zapůsobilo. Je tím tak otřesen, že vstane a jako výraz své bezradnosti, pohnutí i pokání roztrhne královské roucho.

Jak to s námi bude dál? Co máme dělat? Kdo nám to řekne? Jóšijáš si uvědomuje: Na to nestačí ani král, ani velekněz. Co teď potřebujeme slyšet, to je slovo od Hospodina. „Jděte k prorokyni Chuldě, ať nám poví, co říká Hospodin.“ – Velekněz, písař a další čtyři muži jdou do jeruzalémského Nového Města, kde tato žena bydlí, aby vyslechli prorocké slovo, jak to s nimi i s celou zemí vypadá, co mají činit a mají-li vůbec nějakou šanci.

 

V. SLOVO OD HOSPODINA – SOUD I NADĚJE

A dočkají se, jenže tím, co Chulda poví, jsou zarmouceni ještě víc. „Na toto místo i na všechny jeho obyvatele uvede Hospodin všechno zlo, jak je to v knize Zákona psáno. To proto, že nejste věrni Hospodinu, sloužíte modlám a mnoha zlými činy ho urážíte. K čemu je chrám a k čemu je všechna bohoslužba v chrámě, nejste-li ochotni Pána Boha poslouchat?“

Ale pak přijde ještě jedno prorocké slovo, a to je určeno přímo pro mladého krále: „Protože bere slova knihy Zákona vážně, protože si vzal k srdci i všechna její varování a projevil lítost, Hospodin ho vyslyšel a slitoval se nad ním. Všecky ty hrůzy, které jste na sebe svou neposlušností přivolali, nepřijdou v době jeho kralování, ale až později. On sám toho bude ušetřen.“ – Poselstvo se vrátí ke králi a vše mu oznámí.

 

VI. KRÁLOVO ROZHODNUTÍ

Co nyní král učiní? Pokrčí rameny a řekne si, že se nedá nic dělat? Nebo se bude utěšovat tím, že Boží trest přijde až za jeho nástupců? Nebo vyhlásí, že za jeho vlády je země bezpečná a že lidé nemusí mít strach? (Co by na jeho místě učinil mnohý vládce nebo politik?) Nic z toho.

Uvědomí si: My se teď ze všeho nejdříve musíme vrátit k Hospodinu. Takhle musíme využít času, který nám ještě zbývá. Protože to je jediná možnost, kterou máme. Ať už to s námi v budoucnu dopadne jakkoli, teď platí: Zpět k Hospodinu, k jeho smlouvě, k jeho Zákonu! Obnovit věrnost! Pryč od model a zpět k poslušnosti! Každá jiná cesty by jen urychlila naši záhubu.

 

VII. DALŠÍ KROKY

A hned začíná jednat. Vydá nařízení, aby se do chrámu dostavili zástupci všech rodin z Jeruzaléma i všeho Judstva a na vlastní uši si poslechli, co je v Knize smlouvy napsáno. Sám osobně jim to předčítá. Pak král slavnostně obnovil smlouvu Hospodinovu a všechen lid se za tu smlouvu postavil. Kněžím nařídil, aby vyházeli z chrámu všechny předměty, které byly spojeny s uctíváním jiných bohů. V celé zemi byl vyhlášen zákaz jakéhokoli modlářství a všechny pohanské svatyně musely být zlikvidovány. Až nastane čas svátků, dojde i k tomu, že všechen lid – po mnohaleté přestávce – bude opět slavit hod beránka. „Hospodin, který vyvedl naše otce z Egypta, je náš Bůh, my jsme jeho lid a chceme mu zůstat věrni.“

 

VIII. BOŽÍ VEDENÍ A JÓŠIJÁŠOVO ROZHODOVÁNÍ

Sledovali jsme, jak dobře si Jóšijáš počínal. Ale to vůbec nebylo samozřejmé. Mohl jednak úplně jinak. Co učiním s nalezenou knihou? (Dáme ji do archivu nebo do muzea a budeme ji opatrovat, aby se jí nic nestalo.) Jak zareaguji na text té knihy? (Poslechnu si, jak to bylo v dobách otců pěkné, ale dnes už je přece jen jiná doba.) Jak naložím s prorockým slovem? (Nemusím věřit všemu, co ta ženská říká. Ostatně, hlavně že soud nepostihne naši dobu.) Vrátíme se k Hospodinu, třeba se i slituje? (Nemá význam moc se snažit o nějakou změnu, další generace stejně na Hospodina zapomene.)

Několikrát za sebou se Jóšijáš octl v situaci, kdy bylo potřeba udělat rozhodnutí, které bylo důležité pro něho i pro celou zemi. Pokaždé však přitom vzal vážně slovo od Hospodina (slovo z knihy Zákona i slovo prorocké). Tak ho Bůh krok za krokem vedl správným směrem. V odpovědnosti za sebe i za svěřený lid učinil mladý král nakonec ještě víc, než jak prorocké slovo znělo.

 

MODLITBA

Náš nebeský Otče, děkujeme ti za všechny, kdo slyší tvé slovo a dají se jím vést. Veď svým Duchem i nás, ať dobře pochopíme, co máme činit, a jdeme správným směrem. Amen.

 

 

6. podněty pro rozhovor:

- nebyla Jóšijášova reforma zbytečná, když Boží rozhodnutí o konci judského království neodvrátila?

- kvůli čemu bychom měli činit pokání my? (nemáme opravené kostely, málo lidí chodí na bohoslužby, neznáme pořádně bibli, nestaráme se o uprchlíky, ničíme životní prostředí, opakujeme fámy z televize a novin, máme nudné bohoslužby, nalháváme si, že za komunistů bylo líp, neumíme přiznat, jak se církev chovala za totality...)

- je Boží slovo omezeno jen na kostely?

- v kterých shromážděních se dnes předčítá z Tóry?

- myslíte si, že by se i v našich bohoslužbách mělo něco změnit, vylepšit? Co by mělo být důvodem takových změn?

- Podle čeho se řídili velcí reformátoři církve?

- může oprava kostela prohloubit víru?

- co to je formička, forma, formace, reforma, reformace, protireformace, formalismus, formální, informace?

- chodí ve vašem sboru víc lidí na brigádu nebo na biblickou hodinu?

- mluví se u vás doma spíše o tom, co je potřeba opravit na kostele, nebo o nedělním kázání?

- myslíte, že když jsme příslušníky reformační (či reformované) církve, už sami nemusíme o reformě přemýšlet, protože ji za nás vybojovali naši předkové?

- znáte základní hesla reformace? Co znamenají? (sola scriptura – pouhým Písmem, sola fide – pouhou věrou, sola gratia – pouhou milostí, soli Deo gloria – samému Bohu sláva, semper reformanda – /církev/ trvale schopná reformy)